Liberec (nádraží)

Historický provoz na nádraží

Nádraží bylo postaveno v roce 1859 pod vedením inženýra Jana Šebka. Na stavbě nádraží pracovalo až 17 000 lidí. Postavení nádraží znamenalo surový zásah nejen do krajiny, ale i do života obcí na západním okraji tehdejšího Liberce. V Liberecké kotlině byly značné výškové rozdíly v terénu a proto bylo nutné k získání dostatečných ploch pro kolejiště, pro vlastní budovu nádraží i pro další provozní objekty vytvořit vysoký násep. Nepříznivé vlivy se projevily poměrně brzy zejména v tom, že nádraží oddělilo od středu města, jako vysoká hráz, vysunutou část libereckého katastru zvanou na Jeřábu, hlavně ale přerušilo tradiční přímé propojení tedy ještě samostatných obcí Janova Dolu, Františkova, obou Hanychovů a Karlinek s vlastním Libercem. Aby se obyvatelé těchto obcí dostali do města, požadovali vybudování dopravního tunelu pod nádražím, vedeného přibližně v ose dnešní ulice Tatranské, který by umožňoval kratší spojení, než oklikou přes viadukt ve Františkovské ulici. Tehdejší úřady však žádost zamítly a doporučily pouze zřízení ocelové lávky nad kolejištěm. Nádraží se ale vybudovalo, protože průmyslníci v čele s továrníkem Johannem Liebiegem si dobře uvědomovali zejména to, že potřebují propojit Liberec se světovými trhy či pro převážení surovin z tehdejších uhelných dolů. Poté byla vytvořena společnost, v níž byli zastoupeni známí železniční podnikatelé bratři Kleinové a pražský podnikatel Vojtěch Lanna. Na tehdejší ministerstvo obchodu ve Vídni byla podána žádost o koncesi na vybudování železnice z Pardubic do Liberce. V únoru roku 1855 dostali zprávu, že ministerstvo obchodu s jejich nabídkou souhlasí. Přesto byly dohady, kde vznikne nádraží Liberec, kde měla současně zaústit budovaná (tehdy soukromá) dráha z německé Žitavy. Aby nádraží leželo co nejblíže centru města a nabízelo pozemky na Keilově vrchu i nedaleko nemocnice na Skřivánčím poli požadovalo samotné město. To, že nádraží bylo umístěno na Jeřábu, rozhodla nakonec komise, s ohledem na možnost snazšího napojení saské dráhy ze Žitavy. Zástupcům města se toto místo zdálo příliš vzdáleno od centra, a proto rozhodli, že společnost stavějící trať z Pardubic vybuduje s nádražím také příjezdovou komunikaci do města, dnešní ulici 1. máje. Hned z počátku vzniklo soutěžení mezi saskou železnicí ze Žitavy do Liberce a rakouskou z Pardubic. Projevilo se to při rozhodování o vedení trasy při samotné výstavbě. Stavba železnice ze Žitavy o délce 26,70 km začala 2. října 1855 pod vedením inženýra Raichla a skončila 25. února 1859. Trať z Pardubic do Liberce dlouhá 160 km byla zahájena o rok později a přes mnohé stavební obtíže již 29. ledna 1859 ve 12 hodin 10 minut přijel do Liberce první zkušební vlak za živé pozornosti obyvatel Liberce. Ti, kteří s živým zájmem přihlíželi příjezdu vlaku, viděli v železnici především projev technického pokroku. Pravidelný provoz pro veřejnost byl zahájen 1. května 1859. Hlavní dominantou nádraží byla budova postavená v novogotickém slohu podle plánů Franze Riesemanna a odpovídalo tehdejšímu romantickému duchu doby. Původně byla nádražní budova kratší, než je dnes, třípodlažní, se třemi příčnými čtyřpodlažními trakty, ukončenými v průčelí trojúhelníkovými štíty. Společný vstup i výstup byl umístěn ve středním traktu. V tomto uspořádání zůstala budova nádraží až do roku 1904, kdy začaly přípravy na velkolepou výstavu v Liberci a kdy se předpokládalo velké dopravní zatížení libereckého nádraží. Proto bylo rozhodnuto o jeho radikální přestavbě. Byly tak otevřeny tratě do Pardubic a německé Žitavy, které ústily do této stanice. Na libereckém nádraží přibyla ještě v roce 1875 trať do Zhořelce přes Frýdlant v Čechách, roku 1888 dráha do Jablonce nad Nisou. Poté nádraží prošlo první velkou rekonstrukcí před otevřením dráhy do České Lípy roku 1900. V roce 1903 se otevřela trať na Českou Lípu. Původně každá trať patřila samostatné soukromé společnosti a měla proto na libereckém nádraží svou vlastní stanici. V roce 1905 byla žitavská dráha zestátněna a zůstala ve vlastnictví saského státu do roku 1945. Během té doby spravovali úsek žitavské dráhy na území Československa zaměstnanci říšskoněmeckých drah a měli na nádraží v Liberci vymezené své provozní objekty a prostory. Snahy československého státu o odkoupení této trati se nesetkaly s pochopením německé strany.[4] Druhou velkou rekonstrukcí prošlo nádraží v letech 2009–2011.[5] Bylo rekonstruováno 2. a 5. nástupiště.

Stanice není elektrizovaná a Liberec je tak jediným krajským městem bez elektrizované železnice. Nádražní budova je majetkem Správy železnic. Má pět nástupišť přístupných dvěma podchody s výtahy, je vybaveno audiovizuálním informačním systémem INISS. Další frekventovaná nádraží jsou nádraží Liberec-Horní Růžodol na trati 086 nebo zastávka nejblíže centru Liberec-Rochlice na trati 036.

Tramvajová a autobusová zastávka Nádraží (před modernizací)

Z této železniční stanice je přímé rychlíkové spojení do Děčína, Ústí nad Labem nebo Hradce Králové a Pardubic; spojení do Prahy je delší a méně výhodné než autobusové. Spěšné vlaky spojují Liberec se saskými Drážďany.

Z nádraží vychází 5 jednokolejných neelektrizovaných tratí:

• 030 Liberec – Turnov – Stará Paka – Jaroměř, celostátní dráha s rychlíkovým provozem. Z Jaroměře pokračuje do Pardubic jako trať 031.
• 036 Liberec – Jablonec nad Nisou – Tanvald – Harrachov st. hr., regionální dráha se silným regionálním významem. Z Harrachova pokračuje do polské Szklarské Poręby.
• 037 Liberec – Frýdlant – Černousy st. hr., celostátní dráha se silným regionálním významem a mezinárodním nákladním provozem. Z Černous pokračuje do polského Zawidówa.
• 086 Liberec – Česká Lípa, celostátní dráha s rychlíkovým provozem.
• 089 Liberec – Hrádek nad Nisou – Žitava (Zittau), celostátní dráha se silným regionálním i přeshraničním významem.

V železniční stanici jsou poskytovány cestujícím služby: vnitrostátní pokladní přepážka, mezinárodní pokladní přepážka, platba v eurech, ČD centrum (provozní doba: po-ne 07:00–11:00, 11:30–15:00, 15:15–17:40[6]), směnárna, úschovna zavazadel, bezbariérové WC, restaurace, bankomat, rychlé občerstvení, čekárna pro cestující, pošta, výtahy, schodiště a kavárna.[7]

V sobotu 21. února 2015 v odpoledních hodinách (16:05) zaslal kdosi na jednu z e-mailových adres Českých drah mail: „Na nádraží je bomba.“ Anonymní odesílatel ve výhružné zprávě nenapsal, kde konkrétně a na jakém nádraží by měl nástražný systém vybouchnout. Policisté proto odpoledne evakuovali několik nádraží v celé České republice, včetně Liberce. „Kontrolu podnikneme i na nádraží v Liberci,“ potvrdila mluvčí policie Dagmar Sochorová. Kvůli této situaci byla některá nádraží v České republice úplně uzavřená. Mluvčí Českých drah Kateřina Šubová zmínila, že přes uzavřené nádraží nemohou projíždět žádné vlaky. Doprava se v důsledku uzavření nádraží na některých místech zastavila. Ovšem nebylo to porvé, co museli takto policisté evakuovat liberecké vlakové nádraží. V dubnu roku 2013 bylo evakuováno více než třicet osob. Tehdy se žádná bomba nenašla a anonym se vyšetřovatelům sám přihlásil. „Již ve večerních hodinách se na tísňovou linku 158 ozval sám volající, který vyhrožoval uložením výbušniny. Policejní hlídka muže zadržela. Jednalo se o čtyřicetiletého cizince dlouhodobě žijícího v Čechách," řekla tehdy Jana Světlá, bývalá preventistka Krajského ředitelství policie.[15]

• Kalamita
• Ošklivá slečna
• Grandhotel
• My všichni školou povinní
• 3 sezóny v pekle
• Krev zmizelého
• Poslední cyklista[16]
• 2. světová válka[17]

• 
  Nádražní hala po rekonstrukci z let 2009-2011
• 
  Do r. 2017 byla v areálu nádraží vystavena parní lokomotiva "Adolf"
• 
  Pohled z ulice 1. máje
• 
  Schodiště mezi nástupišti a podchodem
• 
  Podchod
• 
  Celkový pohled na stanici s odstavenými vozidly
• 
  Rekonstruované nástupiště 5
• 
  Nekryté nástupiště
• 
  Celkový pohled na budovu
• 
  Řídicí vůz řady 943 v roce 2011
• 
  Motorový vůz řady 840 u jednoho z nástupišť v roce 2012
• 
  Zastávka Nádraží