Leoš Kubíček

• 22.11.1887 se narodil Leoš Kubíček ve Slatině nad Zdobnicí a již jako malý chlapec chtěl být řezbářem. Byl starším bratrem sochaře Josefa Kubíčka.
• 1901 – 1904 Jako čtrnáctiletý odešel do nedalekého Žamberka, kde se učil řezbářství v řezbářské dílně Josefa Rouse. Řezbářskému řemeslu se věnoval ještě v dílně na malém náměstí v Hradci Králové a v dílně mistra Čumpelíka v Mělníku.

• 
  1904 – Babička

• 1906 – 1907 Krátce navštívil Prahu aby poznal její památky a umění. Navštívil Hradčany, muzea, galerie, kostely. Plný dojmů se vydal přes Beroun a Plzeň do Mnichova . Štěstí však neměl. Práci našel teprve až v Augsburgu. Pracoval v řezbářské dílně.
• 1908 Dostal předvolání k odvodu. V řezbářské dílně ho nahradil jeho mladší bratr Josef. Odveden však nebyl a tak se vydal na další cestu po Německu a Švýcarsku . Navštívil Curych, Basilej, Kolín nad Rýnem, Cáchy a Drážďany.
• 1909 Krátce pracoval v ateliéru Osterriederově a pak nastoupil na vojnu do Vysokého Mýta.
• 1910 Pro nemoc byl zproštěn vojenské služby. Vrátil se opět do Prahy.
• 1911 – 1913 Úspěšně složil zkoušky a nastoupil ke studiu na Umělecko-průmyslové škole v Praze k profesoru Josefu Drahoňovskému.
• 1913 Spolu se svým bratrem Josefem se vydal na cestu do Itálie „za poznáním základů kumštu“. Především do Florencie a Říma.

Po návratu pln dojmů krátce pracoval v ateliéru v Praze a pak se nastěhoval na statek přítele na Moravě.

• 1914 Počátkem války se Kubíček vrátil domů do Slatiny nad Zdobnicí.
• 1915 Byl povolán na vojnu do maďarského Kaposzváru.
• 1916 Uzavřel sňatek se svou Toničkou a po propuštění z vojny se vrátil domů. Najal si domek ve Dvorku v Rybné nad Zdobnicí.
• 1917 Navázal přátelství s paní Masarykovou-Slavíčkovou.
• 1918 Po skončení války začal hledat možnost trvalého bydlení.

• 1919 Kubíčkova žena, výborná učitelka, byla vyzvána školským úřadem v Žamberku k nástupu na trojtřídku do Pěčína.

• 
  1923 – Autoportrét
• 
  1923 – Žena
• 
  1924 – Zoufalství
• 
  1925 – Hřích

• 
  1926 – Hrabačka
• 
  1926 – Na bramborách
• 
  1926 – Sbírání brambor
• 
  1926 – Odevzdání

• 
  1926 – Babička
• 
  1926 – Mařka
• 
  1927 – Evička
• 
  1927 – Děti

• 1919–1928 S jistým příjmem své ženy začal stavět vlastní dům. Paní učitelku měli děti i rodiče rádi. On však mezi venkovany byl dlouho cizincem.
• 1924 Byl přijat do výtvarného odboru Umělecké besedy v Praze. Začal vystavovat. Sblížil se s Vojtěchem Sedláčkem, malířem Boháčkem a se sochařem Bílkem.

• 1928 Pobýval ve slezské Hrčavě. Z podnětu ministerstva školství tam organizoval domácí lidovou řezbářskou tvorbu.

• 
  1928 – Dědeček
• 
  1928 – Chelčický

• 
  1928 – Strom života
• 
  1928 – Pieta

• 1930 Obdržel od ministerstva kultury stipendium ke studijní cestě do Francie a Belgie. Navštívil Paříž, Le Havre a Brusel.
• 1933 – 1936 Vytvořil monumentální plastiku sv. Václava pro Košice.
• 1935 Byla odhalena jeho busta prezidenta TGM na Masarykově chatě na Šerlichu.

• 
  1930 – Stáří
• 
  1935 – TGM
• 
  1936 – Kameníci
• 
  1936 – Holubička

• 1943 V době okupace byli výtvarníci převedeni do svých krajových spolků. Našel si mezi nimi své dobré přátele, sochaře Škodu, malíře profesora Štěrbu, Dr. Broučka a další. Především díky jim byla uspořádána jeho souborná výstava v Městském muzeu v Hradci Králové.

• 1945 – 1947 Po osvobození se aktivně účastnil kulturně osvětové činnosti na Žambersku a Rychnovsku. Jako výtvarník oblasti Orlických hor byl ve svém kraji velmi vážen. Vystavoval v Žamberku, Vamberku, v Rychnově nad Kněžnou a v Hradci Králové.
• 1947 Účastnil se soutěže na vytvoření památníku v Lidicích.
• 1949 – 1956 Vytvořil portrétní bronzové busty rychnovských osobností (Otomar Vaňorný, Anatol Provazník a Vratislav Vycpálek) pro „Rychnovský Slavín“.
• 1962 Při příležitosti sedmdesátého pátého výročí jeho narození obdržel za svou uměleckou tvorbu vyznamenání „Za vynikající práci“.

• 
  1947 – Zvěstování
• 
  1963 – Tanečnice

• 1965 Po založení Orlické galerie v Rychnově nad Kněžnou patřil spolu se svými přáteli Vojtěchem Sedláčkem a s Janem Trampotou k jejím nejbližším spolupracovníkům. Jeho sochy patřily k základu celé její expozice.
• 1967 Ke svým osmdesátinám obdržel titul „Zasloužilý umělec“.
• 3. listopadu 1974 zemřel akademický sochař Leoš Kubíček v nemocnici v Jaroměři.

• ZEMÁNEK, Jiří. Leoš Kubíček : plastiky, kresby. Hradec Králové: Kraská galerie, 1987. 32 s. katalog výstavy, Rychnov nad Kněžnou 2. 9. - 4. 10. 1987, Hradec Králové 8. 10. - 22. 11. 1987

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Leoš Kubíček na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Leoš Kubíček
• Leoš Kubíček v informačním systému abART
• Neoficiální stránky obce Pěčín Ing. Jedličky/Kubíček Leoš
• Okamih z Leošem Kubíčkem (video)