Karel Boháček

Karel Boháček (2. srpna 1886 Zamachy[1] – 21. srpna 1928 Praha[2][3]) byl český akademický malíř, scénograf a ilustrátor.

Karel Boháček
Karel Boháček
Narození2. srpna 1886
Zamachy
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí21. srpna 1928 (ve věku 42 let)
Praha
Československo Československo
Místo pohřbeníVinohradský hřbitov
Povolánímalíř, scénograf a ilustrátor
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Karel Boháček a Jan Zrzavý (Pestrý týden 1928)
Hrob malíře Karla Boháčka na Vinohradském hřbitově v Praze

Život

Narodil se v obci Zamachy v rodině kováře Václava Boháčka a jeho manželky Kateřiny, rozené Švancarové.[1] Obecnou školu absolvoval v nedalekém Kadlíně[4] a dále pokračoval na německé obecné škole v České Lípě. V letech 1899-1901 pokračoval ve vzdělávání na měšťanské škole v Mladé Boleslavi a následně absolvoval keramickou školu[5] v Bechyni. Další vzdělání získal na pražské malířské akademii u profesorů Bukovace, Thieleho a Krattnera, u nějž i v roce 1914 absolvoval. Roku 1909 vstoupil do spolku Umělecké besedy, se kterou vystavoval od roku 1910. Po studiích převážně pobýval v rodných Zamachách. Čtyři válečná léta světové války strávil na bojištích ruské a italské fronty. Válka zbrzdila jeho umělecký rozvoj a spolu s tísnivou hmotnou situací vedla v roce 1927 k propuknutí plicního onemocnění, které už nemohla léčba v sanatoriu na Pleši u Dobříše odvrátit. Zemřel roku 1928 v Praze.[zdroj?]

Rodinný život

Karel Boháček se oženil 31. 1. 1915 těsně před odvedením na frontu a postupně měl se svojí manželkou 4 děti. Nejstarší dcerou byla Anna a zřejmě nejmladší dcerou Jiřina (podle údajů na hrobě narozena 1927). V Zamachách rovněž žili jeho bratři Václav (nar. 1884) a František (nar. 1890).[zdroj?]

Dílo

Karel Boháček ve své malířské tvorbě paralelně rozvíjel krajinomalbu i žánr figurální. Okrajově, zřejmě i z existenčních důvodů, se věnoval malbě květinových zátiší. Postupný vývoj názorů K. Boháčka na malířskou tvorbu lze vysledovat z korespondence s V. Rabasem (katalogy výstav 1948 a 1974).

V raném období (1906–1910) navazuje na žáky Mařákovy školy, zejména pak na Ant. Slavíčka a O. Lebedu (např. Makové pole, Keř v poli, Jarní orba a Cikánská ulice v Praze). V následujícím období se přibližuje k fauvistické malbě s dominantním tématem podzimního lesa a parků. V tomto období miloval vlhké počasí, krajinu po dešti, kdy citlivě vnímal intenzivní akord tmavě červeného jehličí, černých smrků, fialových olší, hnědé a žlutozelené trávy (např. Cesta kolem podzimního parku). Historik umění a přední znalec díla K. Boháčka Jiří Kohoutek v katalogu výstavy z r. 2000 poukazuje na vliv kubismu a spojitost s ranou fauvistickou tvorbou E. A. Pittermana Longena. Na tuto tvorbu navazuje i bezprostředně po I. světové válce. Okolo roku 1920 vytváří několik obrazů menších formátů expresivního malířského účinku, které se vyznačují výrazně strukturovanou olejovou pastou (např. Lom v kopci a Chalupy). K vrcholné formě osobitého neoklasicismu, a to jak v pastelu, tak i v oleji se propracovává v posledních letech svého života (např. Peklo po vánici, Rozcestí pod kopcem, Lom, Silnice do Zamach a Senečnice v noci).

Ve figurální tvorbě se hlásí k odkazu J. Preislera (např. divadelní opona pro obec Rokytovec, pastely Setkání a Na dříví), zejména je však ovlivněn lidovou figurální tvorbou, kterou např. mohl pozorovat na řezbové a malířské výzdobě starých včelích úlů. Bylo mu vlastní citlivé vystižení linie ženské postavy a přirozené kompování skupiny postav v krajině (např. oleje Na dříví, Česká krajina, Přátelství a Jaro).

Známá jsou i jeho květinová zátiší, která jsou však kolísavé úrovně. Ty nejkvalitnější mají zajímavou expresionistickou formu.

Vedle malířské tvorby se také věnoval kulturní práci, především rozvoji ochotnického divadla. Maloval opony, kulisy a zajišťoval výtvarnou výpravu představení a také působil jako režisér. Byl rovněž autorem hry s názvem „Země“, která byla hrána v přírodě na dole pod Borčem. Dochovala se opona malovaná temperou pro ochotnický spolek obce Rokytovec o rozměrech 327 x 577 cm.[6]

Autorské výstavy
  • 1928 – Posmrtná výstava Karla Boháčka, Alšova síň Umělecké besedy, Praha (156 obrazů a kreseb)[7]
  • 1943 – Obrazy a kresby Karla Boháčka, Pošova galerie, Praha (86 obrazů a kreseb)[8]
  • 1948 – Karel Boháček, Umělecká beseda a Klub a přátel umění v MB, Mladá Boleslav (47 obrazů)
  • 1957 – Z díla Karla Boháčka, Galerie Nová síň, Praha (78 obrazů a kreseb)
  • 1974 – Karel Boháček: Životní dílo, Středočeská galerie, Praha (195 obrazů a kreseb)
  • 1984 – Karel Boháček: Krajinářské kresby, Rabasova galerie Rakovník, Rakovník
  • 1989 – Karel Boháček: Figurální kresby, Rabasova galerie Rakovník, Rakovník
  • 1999 – Karel Boháček: Kytice a zátiší, Kulturní středisko Svět, Mladá Boleslav
  • 2000 – Karel Boháček: Obrazy od postimpresionismu k neoklasicismu, České muzeum výtvarných umění, Praha (110 obrazů a kreseb)

Zastoupení ve sbírkách

https://davidhanykyr.de/en/gallery/art-karel-bohacek

Galerie
  • Karel Boháček Jarní orba
  • Karel Boháček Cikánská ulice v Praze
  • Karel Boháček Bouře v horách (1910)
  • Karel Boháček Podzimní ráno (1910)
  • Karel Boháček Cesta kolem podzimního parku
  • Karel Boháček Žně
  • Karel Boháček Dvě ženy v zahradě (asi 1919)
  • Karel Boháček Chalupy
  • Karel Boháček Lom v kopci (1921)
  • Karel Boháček Zátiší s kyticí a hruškami
  • Karel Boháček Květinové zátiší
  • Karel Boháček Krajina (1921)
  • Karel Boháček Večer (1922)
  • Karel Boháček Krajina s cestou (1927-28)

Odkazy

Reference
  1. Matrika narozených Kadlín 09, 1866-1908, snímek 170, Záznam o narození a křtu
  2. Titul. str. s vyobrazením a oznámením úmrtí. Český svět. 30. 8. 1928, s. 1. Dostupné online.
  3. Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých ve vinohradské nemocnici, sign. NEMVIN Z1, s. 41
  4. Město Mšeno - Kalendárium Mšenska. www.mestomseno.cz [online]. [cit. 2020-02-01]. Dostupné online.
  5. Střední uměleckoprůmyslová škola v Bechyni, Historie školy
  6. Databáze českého amatérského divadla: Boháček Karel (a navazující odkazy)
  7. Posmrtná výstava Karla Boháčka (recenze výstavy). Lidové noviny. 11. 10. 1928, s. 7. Dostupné online.
  8. Vzpomínka na Karla Boháčka (recenze výstavy). Lidové noviny. 15. 9. 1943, s. 4. Dostupné online.

Literatura
  • Hégr, M.: Karel Boháček. Život, 1928/29, roč. VIII, str. 6-36.
  • Čapek, J.: Posmrtná výstava Karla Boháčka. Lidové noviny, roč. 36, č. 516, s. 7, 11. 10. 1928.
  • Květ, J.: Má vlast: Česká krajina v díle našich malířů. Orbis, Praha 1940.
  • Kol. autorů: Karel Boháček. Umělecká beseda, Klub přátel v Ml. Boleslavi, 1948 (katalog výstavy).
  • Padrta, J.: Karel Boháček. Nové prameny, svazek 20, NČSVU, Praha 1958.
  • Šefčíková, D.: Karel Boháček. Středočeská galerie v Praze, Praha 1974 (katalog výstavy).
  • Kol. autorů: Encyklopedie českého výtvarného umění. Acamedia, Praha 1975.
  • Pražák, J.: Kdo byl akademický malíř Karel Boháček ze Zamach. Místní noviny Podbezdězí, Dubsko 1998.
  • Kohoutek, J.: Karel Boháček. Česká muzeum výtvarných umění v Praze, 2000 (katalog výstavy).
  • Kol. autorů: Mistři české krajinomalby. S.V.U. Mánes a Karlštejnská a. s., Praha 2011.

Externí odkazy

https://davidhanykyr.de/en/gallery/art-karel-bohacek

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.