Kyrgyzstán

Kyrgyzstán (kyrgyzsky Кыргызстан, Kyrgyzstan, rusky Кирги́зия, Kirgizija), plným názvem Kyrgyzská republika, je stát ve střední Asii.[3] Je druhým nejmenším z pěti středoasijských republik a zaujímá plochu 0,9 % tehdejšího Sovětského svazu.[4] Jeho sousedé jsou Kazachstán na severu, Uzbekistán na západě a jihozápadě, Tádžikistán na jihozápadě a Čína na východě. Na území 200 tisíc km² žije přibližně 6,5 milionů obyvatel, z nichž 74% tvoří Kyrgyzové, dále Uzbeci (15 %) a Rusové (5,5 %); celkem 90 % obyvatel jsou muslimové. Hlavním a největším městem je Biškek.

Kyrgyzská republika
Кыргыз Республикасы
(Kyrgyz Respublikasy)
Киргизская республика
(Kirgizskaja respublika)
vlajka
znak
Hymna
Ak möngülüü aska (Vysoké hory)
Geografie


Poloha Kyrgyzstánu

Hlavní městoBiškek
Rozloha199 951 km² (86. na světě)
z toho 4 % vodní plochy
Nejvyšší bodDžengiš Čokusu (7439 m n. m.)
Časové pásmo+6
Poloha41° s. š., 75° v. d.
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel6 533 500 (110. na světě,  2020)
Hustota zalidnění27,4 ob. / km² (176. na světě)
HDI▲ 0,694 (střední) (122. na světě, 2007)
Jazykkyrgyzština (úřední), ruština (úřední)
Náboženstvímuslimové 90 % (zejména sunnité), křesťané 7 %, jiní 3 %[1]
Státní útvar
Státní zřízeníprezidentská republika
Vznik31. srpna 1991 (nezávislost na Sovětském svazu)
PrezidentSadyr Žaparov
Předseda vládyAkylbek Žaparov
Měnasom (KGS)
HDP/obyv. (PPP)4 056[2] USD (142. na světě, 2019)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1417 KGZ KG
MPZKS
Telefonní předvolba+996
Národní TLD.kg

Zaznamenaná historie Kyrgyzstánu sahá přes 2000 let a zahrnuje různé kultury a říše. Ačkoli Kyrgyzstán byl díky velmi hornatému terénu, který pomohl zachovat jeho starodávnou kulturu, geograficky izolován, ležel na křižovatce několika velkých civilizací jako součást Hedvábné stezky a dalších obchodních a kulturních cest. I když byl Kyrgyzstán dlouho obýván řadou nezávislých kmenů a klanů, pravidelně podléhal cizí nadvládě. Mezi obdobími samosprávy jej ovládali Turkuti, Ujgurská říše a Kitani, než jej ve 13. století dobyli Mongolové. Následně získal nezávislost, ale byl napaden Kalmyky, Mandžuy a Uzbeky. V roce 1876 se stala součástí ruského impéria a po ruské revoluci v roce 1917 zůstal součástí Sovětského svazu pod názvem Kyrgyzská sovětská socialistická republika. Po demokratických reformách Michala Gorbačova v SSSR byl v roce 1990 zvolen prezidentem sovětské socialistické republiky kandidát podporující nezávislost Askar Akajev. Dne 31. srpna 1991 vyhlásil Kyrgyzstán nezávislost na Moskvě a následně byla ustanovena demokratická vláda. Suverenitu jako národní stát získal až po definitivním rozpadu Sovětského svazu v prosinci 1991.

Od získání nezávislosti je suverénní stát oficiálně unitární parlamentní republikou, i když nadále přetrvávají etnické konflikty,[5][6] povstání,[7] ekonomické problémy,[8][9] přechodné vlády[10] a politický konflikt.[11] Kyrgyzstán je členem Společenství nezávislých států, Euroasijského ekonomického svazu, Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti, Šanghajské organizace pro spolupráci, Organizace islámské spolupráce, Turkické rady, Turkické komunity a OSN.

Etničtí Kyrgyzové tvoří většinu ze šesti milionů obyvatel v zemi, následované významnými menšinami Uzbeků a Rusů. Kyrgyzština je úzce spjata s dalšími turkickými jazyky, ačkoli ruštinou se stále ještě široce hovoří a je úředním jazykem, jako dědictví století rusifikace. Podle CIA World Factbook tvoří devadesát procent populace muslimové, přičemž většinou jde o sunnity.[1] Kromě svého turkického původu nese kyrgyzská kultura prvky perského, mongolského a ruského vlivu.

Etymologie

Slovo „Kyrgyz“ se považuje za odvozené z tureckého slova pro „čtyřicet“, o čtyřiceti klanech Manase, legendárního hrdiny, který spojil čtyřicet regionálních klanů proti Ujgurům. Doslova Kyrgyz znamená, že nám je čtyřicet. V té době, na počátku 9. století našeho letopočtu, Ujgurové ovládli většinu Střední Asie (včetně Kyrgyzstánu), Mongolska a částí současného Ruska a Číny.[12] „ -stan “ je slovo v perštině, které znamená „místo“ nebo „země“.

Čtyřiceti paprskové slunce na kyrgyzské vlajce je odkazem na stejných čtyřicet kmenů a grafický prvek ve středu slunce zobrazuje dřevěnou korunu jurty zvanou tunduk - přenosné obydlí, které tradičně používají nomádi ve stepích střední Asie.

Pokud jde o konvence o pojmenování, oficiální název země je „Kyrgyzská republika“, který se používá na mezinárodní scéně a v zahraničních vztazích.[13][14] V češtině se, i v úřední podobě, běžně používá jednoslovné jméno Kyrgyzstán.[15]

Historie

Historie do příchodu Rusů

Původ Kyrgyzů není dodnes zcela objasněn. Jejich jazyk patří do skupiny turkických jazyků. Turkické kmeny přišly do oblasti v 6. století. Na začátku 13. století původní obyvatelstvo ustoupilo do hor, protože zemí se převalila ohromná armáda vedená Čingischánem. Od 16. století už vystupují Kyrgyzové jako samostatný národ. Kyrgyzové vedli kočovný způsob života a živili se hlavně jako pastevci. Pro carské Rusko bylo velice snadné pastevce porazit a v roce 1876 se stalo území Kyrgyzstánu součástí ruského Turkestánu. Mnoho obyvatel uteklo do Číny. V roce 1878 bylo založeno pozdější hlavní město státu Biškek.

  • Hedvábná stezka používaná za zlatého věku islámu
  • Kyrgyzští kočovníci, 1869–1870, Vasilij Věreščagin
  • Kyrgyzská jurta, 1869–1870, V. Věreščagin
  • Kyrgyzští bojovníci (kresba Roberta Ker Portera, 1813)
  • Kočovní Kyrgyzové ze stepi Golodnaja v Uzbekistánu, 1911, Prokudin-Gorskij

Sovětské období

Po bolševické revoluci v roce 1917 nastala v zemi nucená kolektivizace. Ta zcela zbořila tradiční kočovný život Kyrgyzů. V roce 1924 bylo území ustanoveno jako Kara-Kyrgyzská autonomní oblast pod správou Ruské sovětské federativní socialistické republiky. Nakonec v roce 1936 vznikla v rámci Sovětského svazu Kyrgyzská sovětská socialistická republika, která dala zemi dnešní hranice. Při sčítání lidu z roku 1989 tvořili Kyrgyzové málo přes polovinu populace. Silnou menšinou jsou Rusové a Uzbeci. V roce 1990 propukly v západní oblasti státu kolem města Oš etnické nepokoje. Uzbeci, kteří cítili slábnoucí moc rozpadajícího SSSR, povstali proti zde menšinovým Kyrgyzům. Následovala vlna emigrace, a to především Rusů.

Nezávislost

Nezávislá republika Kyrgyzstán vznikla v roce 1991, kdy se rozpadl SSSR. Kyrgyzstán se stal členem Společenství nezávislých států ještě téhož roku. Prvním prezidentem byl Askar Akajev, člen komunistické strany a prezident Akademie věd v Kyrgyzstánu. Akajev zažil velký skandál, když vyšlo najevo, že někteří členové vlády museli podat demisi, protože nebyli kyrgyzské národnosti. V roce 1994 bylo vypsáno referendum o setrvání Akajeva ve funkci prezidenta. Pro setrvání hlasovalo přes 96 % voličů. V roce 1995 byl Akajev zvolen prezidentem na dalších pět let. Jeho kampani napomáhala státem řízená média. Tři z šesti opozičních kandidátů odstoupili už před volbami, takže volby nelze považovat za zcela demokratické a svobodné. Další referendum proběhlo v roce 1996, kdy si Akajev posílil své pravomoci ve státě. Referendem v roce 1998 změnil Akajev ústavu státu. Snížil počet poslanců v parlamentu, zrušil jejich imunitu, zrušil zákon o svobodě slova a svobodě tisku a ovládl veškerá média v zemi.

Tulipánová revoluce
Bývalý prezident Askar Akajev na návštěvě v Bílém domě u prezidenta Bushe v září 2002
Související informace naleznete také v článku Tulipánová revoluce.

Parlamentní volby v roce 2000 byly za účasti pozorovatelů z OBSE. Zjistili, že opoziční kandidáti nemají žádný prostor v médiích a vláda se je snaží všemožně znevýhodňovat. Volby byly označeny za nesvobodné. Další prezidentské volby téhož roku vyhrál očekávaně Akajev.

V únoru a březnu 2005 proběhly volby do parlamentu opět za účasti pozorovatelů OBSE. Pozorovatelé uvedli, že ačkoli druhé kolo voleb znamenalo určité zlepšení oproti prvnímu kolu z 27. února, přesto volby nevyhověly mezinárodním standardům. Naproti tomu pozorovatelé ze Společenství nezávislých států označili volby za dobře zorganizované, svobodné a spravedlivé. To už ale v zemi začaly nepokoje a demonstrace požadující od Akajeva odstoupení z čela státu. Nepokoje se změnily v revoluci, která se označuje jako Tulipánová revoluce a je jednou z tzv. barevných revolucí, které proběhly v zemích bývalého SSSR (Oranžová revoluce na Ukrajině 2004, Růžová revoluce v Gruzii 2003). Akajev uprchl s rodinou ze země do Ruska. Premiér Nikolaj Tanajev rezignoval v okamžiku, kdy opozice ovládla média a policie se z části rozprchla a z části se přidala k protestujícím. Protesty v některých částech hlavního města přerostly v rabování. Nově vypsané volby v červnu 2005 vyhrála opozice. Premiérem se stal Felix Kulov a prezidentem Kurmanbek Bakijev, který byl touto funkcí pověřen již den po útěku Akajeva. V roce 2006 vyšla nová ústava, podle které ztrácí prezident podstatnou část svých pravomocí.

2009–2015
Hořící armádní vozidlo před budovou prezidentského úřadu v Biškeku během nepokojů 7. dubna 2010.
Almazbek Atambajev, tehdejší prezident, při setkání s ruským prezidentem Putinem 16. března 2015

Ačkoliv byl Kurmanbek Bakijev jako nový prezident mezinárodně vnímán jako prodemokratický, následný vývoj situace v zemi poukazoval na pozvolný návrat k situaci před Tulipánovou revolucí (potlačování opozice, nesvobodné volby). Ve volbách v červenci 2009 byl Kurmanbek Bakijev zvolen opětovně, opozice však volby označila za zfalšované, znepokojení vyjádřila i OBSE.

Dne 15. března 2010 obvinili opoziční aktivisté, v reakci na cenzurované vysílání BBC, vládu ze snahy blokovat všechny nezávislé mediální zdroje informací. Vláda se následně hájila tvrzením, že tyto kroky učinila v reakci na obavy z nepokojů v důsledku zvyšujících se cen energií.[16]

Tato situace se stala impulzem k následným nepokojům, které 7. dubna následně vypukly masově, převážně v hlavním městě Biškeku a v Talasu na severu země. Demonstrace byly zaměřeny proti současné vládě s požadavkem odstoupení prezidenta Kurmanbeka Bakijeva. Dav protestujících v Talasu zbil i tehdejšího ministra vnitra. Vláda v zemi vyhlásila výjimečný stav.[17]

Předsedkyní nově vytvořené prozatímní vlády se následně stala sociální demokratka a představitelka opozice Roza Otunbajevová, která by měla vytvořit návrh nové ústavy a připravit svobodné volby.[18]

V červnu 2010 proběhly na jihu země etnické nepokoje mezi Kyrgyzy a Uzbeky, především ve formě útoků proti uzbecké menšině, hlášeno bylo i rabování a žhářství.[19] Kyrgyzská vláda neměla situaci pod kontrolu a Ruská federace do země vyslala nejméně 150 výsadkářů, aby chránili ruské vojenské objekty a ruské občany. Při nepokojích zemřelo přes 100 lidí, 400 000 opustilo své domovy, z toho 110 000 lidí uprchlo do sousedního Uzbekistánu, který nakonec uzavřel hranice.

Kyrgyzstán plánuje v květnu 2015 vstoupit do Eurasijské ekonomické unie, jejímiž členy jsou Rusko, Kazachstán, Bělorusko a Arménie.

6. srpna 2015 vstoupil Kyrgyzstán do Eurasijské ekonomické unie.

Geografie
Ťan-Šan
Topografie
Krajina v provincii Issyk Kul

Kyrgyzstán zaujímá plochu 199 951 km2. Povrch státu je hornatý. Severní polovina území leží v pásmu pohoří Ťan-Šan, na jihozápadě se táhne Alajské pohoří a Zaalajské pohoří, které patří už k Pamíru. V pohoří Ala-Too (Beraní rohy) se nalézá zajímavý ledopád.

Podnebí

Podnebí Kyrgyzstánu je ovlivněné polohou země, která má ze všech států světa největší vzdálenost od moře a také značnou nadmořskou výškou. Více než 94 % rozlohy státu leží v nadmořské výšce nad 1000 m n. m. a 40 % území ve výšce nad 3000 metrů. Podnebí je typicky kontinentální s vysokými rozdíly zimních a letních teplot. Velké výkyvy teplot jsou patrné i v létě během jednoho dne. Pouze na pobřeží jezera Issyk-kul je klima podobné přímořským oblastem.

Teploty

Jaro bývá krátké, s častými opakujícími se mrazíky. V závislosti na nadmořské výšce začíná jaro v březnu, dubnu, nebo v květnu. Nejvyšší teploty vzduchu jsou v Čujské a Ferganské nížině v červenci (44 °C). I ve vysokých horách dosahují letní maxima přes 20 °C. Nejnižší teploty bývají v lednu a dosahují hodnot přes –40 °C. V Biškeku je i nejvyšší absolutní roční teplotní rozdíl teplot v Kyrgyzstánu, který dosahuje 76 °C (max. 41,6 °C; min. –34,4 °C). V Narynu je maximální roční výkyv teplot 71,6 °C, v Oši 64,6 °C, na meteorologické stanici Ťan-Šan 64,3 °C.

Srážky

Množství atmosférických srážek v Kyrgyzstánu je velice nerovnoměrné. Zatímco na některých místech dosahuje roční množství srážek 1000–1500 mm, na jiných je to pouze 100–150 mm. Velké množství srážek spadne na západních, jihozápadních a severozápadních stranách hor, které jsou na cestě vlhkých vzdušných proudů jdoucích ze severozápadu. Na jihozápadních svazích Ferganského hřbetu je roční množství srážek vyšší než 1000 mm. Ke srážkově chudým místům patří Čujská a Talaská nížina (250–500 mm). Nejmenší množství srážek spadne na západním pobřeží jezera Issyk-kul (v Balykči 100–140 mm) a jižní části Ferganské nížiny (Batken – 156 mm). Množství srážek je velice rozdílné i mezi jednotlivými roky – nejvyšší rozdíly jsou v jižním Kyrgyzstánu (od 110 mm do 580 mm ročně).

Vodstvo

Kyrgyzstán má velké vodní bohatství, na kterém jsou závislé i další státy (Uzbekistán a částečně i Kazachstán). Největší kyrgyzská řeka Naryn (535 km) s plochou povodí 53 700 km² se vlévá do Syrdarji a pak do Aralského moře. Právě k úmoří Aralského moře patří největší část Kyrgyzstánu (76,6 %), další části patří do povodí řeky Tarym, úmoří jezera Issyk-kul a kazašského jezera Balchaš. Podél řeky Naryn, je obrovský potenciál pro rozvoj vodních elektráren – elektrická energie představuje kyrgyzskou hlavní vývozní komoditu.

Jezer a přehradních nádrží je v Kyrgyzstánu kolem 750 (jejich celková plocha dosahuje 6836 km², což je 3,4 % rozlohy země). Velikost přes 1 km² má 16 jezer a 11 vodních nádrží.

Administrativní dělení
Provincie Kygyzstánu

Oblasti a jejich hlavní města:
1. Biškek (samosprávné město)
2. Batkenská oblast (Batken)
3. Čujská oblast (Biškek)
4. Džalal-Abádská oblast (Džalal-Abad)
5. Narynská oblast (Naryn)
6. Ošská oblast (Oš)
7. Talaská oblast (Talas)
8. Issyk-Kulská oblast (Karakol)
9. Oš (samosprávné město)

Obyvatelstvo
Muzikanti v Kyrgyzstánu

Nejpočetnější národnost v Kyrgyzstánu představují Kyrgyzové. K roku 2019 jejich počet dosáhl velké většiny (73,5 %) z celkového počtu 6,5 miliónů obyvatel Kyrgyzstánu[20], zatímco v roce 1989 byl tento podíl 52,4 %. Ke zvýšení podílu Kyrgyzů došlo vlivem odchodu především ruského obyvatelstva. K odchodu slovanského obyvatelstva celkově docházelo v největší míře na začátku 90. let 20. století, jen během roku 1993 opustilo republiku 110 000 osob.

V roce 1959 tvořili Rusové 30,2 % obyvatel a Ukrajinci 6,6 % obyvatel Kyrgyzské SSR,[21] ale v důsledku emigrace a nižší porodnosti jejich procentuální podíl v populaci klesl na 5,5 % Rusů (k roku 2019) a 0,2 % Ukrajinců (k roku 2014).

V Kyrgyzstánu žije stále vysoké procento obyvatelstva s nekyrgyzskou národností. Na druhém místě podle početnosti obyvatelstva v Kyrgyzstánu, a tedy i největší skupinou z těchto jsou s cca 960 000 obyvateli Uzbeci (14,7 %) a na třetím místě Rusové (5,5 %, 360 000), jejichž relativní i absolutní počet v posledních letech stále klesá. Celkem 80 % žije Uzbeků v Ošské a Džalalabadské oblasti. Dále jsou to s 1,1% Dunganové, Ujgurové (0,9 %), Tádžikové (0,9), Kazaši (0,7 %).

Dříve významnou skupinou obyvatelstva byly Ukrajinci, kteří se objevili na území dnešního Kyrgyzstánu společně s Rusy, přesidlovali se především z Poltavské oblasti na Ukrajině a z Ruska. Ukrajinci (společně s Bělorusy) v současnosti žijí především ve větších městech v Čujské oblasti. Jejich počet dosahuje 11 000 osob (k roku 2018), což je oproti roku 1989 desetkrát méně.

Významnou skupinou obyvatel Kyrgyzstánu byli Němci, které sem z oblasti Povolží nechal deportovat Stalin. Příchod Němců do carského Ruska je možné počítat od doby vlády německé kněžny Kateřiny (provdané za cara Petra III.), pozdější carevny Kateřiny Veliké. Ta již v roce 1763 nabídla Němcům, jako svým krajanům, přestěhování do carského Ruska, kde jim zajistila daňové úlevy a náboženskou svobodu v zemi. Pro ty, kteří se přestěhovali do oblastí dolní Volhy, na Ukrajinu nebo na Kavkaz, či do oblastí střední Asie však bylo těžké dostat se zpět.[22][23] V roce 1989 žilo v Kyzgyzské SSR celkem 101 309 Němců,[24] ale jejich počet klesl na necelých 9 tisíc v roce 2014, protože většina Němců z Kyrgyzstánu se po rozpadu Sovětského svazu odstěhovala do Německa nebo do Ruska.

Ekonomika
Bazar Dordoj

Kyrgyzstán patří spolu se sousedním Tádžikistánem k nejméně ekonomicky rozvinutým státům bývalého SSSR. Těží se zde černé uhlí, uran, ropa, zemní plyn, rtuť, zlato a antimon. Hlavní průmyslová odvětví jsou těžební, strojírenský, textilní a potravinářský průmysl. Elektrická energie se vyrábí hlavně v hydroelektrárnách. Pěstuje se pšenice, ječmen, brambory, kukuřice, bavlna a zelenina. Chovají se ovce, skot, prasata, drůbež a koně.

V únoru 2009 vyjednal prezident Kurmanbek Bakijev s Ruskem ekonomickou podporu v hodnotě 2 miliardy dolarů.[25] Podmínkou však bylo, že nechá uzavřít americkou leteckou základnu v Manasu využívanou Spojenými státy americkými od roku 2001, kterým slouží jako přestupní bod pro přesuny vojáků a zboží do Afghánistánu. Vláda sice rozhodla základnu uzavřít,[26] ale následně byla v červenci pouze změněna smlouva a zvýšeno nájemné za základnu; ta ve své existenci pokračuje nadále.[27] Dosud byl Kyrgyzstán jedinou zemí na světě s ruskou i americkou vojenskou základnou.

Zajímavé turistické cíle
Jezero Issyk-kul

Odkazy

Poznámky

    Reference

    V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kyrgyzstan na anglické Wikipedii.

    1. Kyrgyzstan - The World Factbook [online]. CIA [cit. 2021-04-07]. Dostupné online. (anglicky)
    2. Světová banka. GDP per capita, PPP (current international $) [online]. [cit. 2019-12-14]. Dostupné online.
    3. Dostupné online.
    4. Dostupné online.
    5. www.economist.com. Dostupné online.
    6. Dostupné online.
    7. Dostupné online.
    8. Dostupné online.
    9. Dostupné online.
    10. Dostupné online.
    11. Dostupné online.
    12. Forty tribes and the 40-ray sun on the flag of Kyrgyzstan Archivováno 7. 10. 2009 na Wayback Machine, SRAS–The School of Russian and Asian Studies
    13. Canada – Kyrgyz Republic Relations [online]. Canadainternational.gc.ca, 5 July 2018 [cit. 2018-09-20]. Dostupné online.
    14. Dostupné online.
    15. Kyrgyzstán | Ministerstvo zahraničních věcí České republiky. www.mzv.cz [online]. [cit. 2020-10-06]. Dostupné online.
    16. Kyrgyzstán rušil vysílání BBC. Vláda zřejmě spustila informační blokádu
    17. Demonstranti v Kyrgyzstánu ubili ministra, v zemi platí výjimečný stav
    18. ČTK. Krví zbrocený Kyrgyzstán má novou prozatímní vládu [online]. Novinky.cz, 2010-04-08 [cit. 2010-04-08]. Dostupné online.
    19. V Kyrgyzstánu hrozí občanská válka. iHNED.cz. 14.6.2010
    20. Население - Официальная статистика - Статистика Кыргызстана. www.stat.kg [online]. [cit. 2020-10-07]. Dostupné online.
    21. Zdroj: Sčítání lidu 1959.
    22. Petr Kokaisl, Jan Pargač a kol. Pastevecká společnost v proměnách času: Kyrgyzstán a Kazachstán : Kyrgyzstán: Cesta pastevců od tradice k modernitě. Praha: Univerzita Karlova, 2006. ISBN 80-7308-119-9
    23. Petr Kokaisl a kol. Kyrgyzstán a Kyrgyzové. Кыргызстан и Кыргызы. Plzeň: Západočeská univerzita, 2008. ISBN 978-80-7043-772-8
    24. Zdroj: Sčítání lidu 1970.
    25. -lgtt-. Válka s terorem v pasti. Týden. Únor 2009, čís. 6/2009, s. 47.
    26. Kyrgyzstán uzavře základnu USA, rozhodnutí je konečné
    27. Kyrgyzstán základnu USA nezavře, ale změní statut a zvýší nájem

    Literatura
    • KOKAISL, Petr; USMANOV, Amirbek. Dějiny Kyrgyzstánu očima pamětníků: 1917-1938.. Praha: Nostalgie, 2012. Dostupné online. ISBN 978-80-905365-3-1, ISBN 978-80-905365-0-0.
    • KOKAISL, Petr a kol. (KOHOUTKOVÁ, Petra; KODAR, Zamza; DORDZHIEVA, Yulia; KOKAISLOVÁ, Pavla). Manželství a rodina obyvatel Kavkazu a Střední Asie: Manželství a rodina Kazachů, turkmenských Belúdžů a Kyrgyzů. Praha: Nostalgie a Společnost pro rozvojovou spolupráci při Provozně ekonomické fakultě ČZU v Praze, 2011. Dostupné online. ISBN 978-80-254-9365-6.
    • KOKAISL, Petr a kolektiv. Kyrgyzstán a Kyrgyzové. Кыргызстан и Кыргызы.. Plzeň: Filozofická fakulta Západočeské univerzity v Plzni, Katedra antropologických a historických věd, 2008. Dostupné online. ISBN 978-80-7043-772-8.
    • KOKAISL, Petr; PARGAČ, Jan a kolektiv. Pastevecká společnost v proměnách času: Kyrgyzstán a Kazachstán. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2006. Dostupné online. ISBN 80-7308-119-9.
    • PARGAČ, Jan; VRHEL, František. Střední Asie a Kazachstán: historie, etnicita, jazyky.Od migrace stepních Uzbeků a Kazachů v 15. století do roku 1924. Poříčany: BCS, s.r.o., 2009. Dostupné online. ISBN 978-80-904491-0-7. S. 239. Publikace vychází v rámci grantového projektu: "Světské a náboženské proudy v emancipaci národů Střední Asie a Kazachstánu od konce 19. století a jejich vztah k Evropě" řešeného na FFUK.
    • ROUX, Jean-Paul. Dějiny Střední Asie. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2007. ISBN 978-80-7106-867-9. S. 435. L´Asie Centrale. Historie et civilisations.

    Související články

    Externí odkazy
    This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.