Kostel svatého Jana Nepomuckého (Hradčany)

Kostel svatého Jana Nepomuckého, někdy též Vojenský kostel, je barokní novostavba u kláštera voršilek od Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Kostel se nachází na nároží ulic U kasáren a Kanovnická na pražských Hradčanech, vzdálen přibližně 200 metrů od Hradčanského náměstí, poblíž Nového Světa.

Vojenský kostel svatého Jana Nepomuckého na Hradčanech
Vojenský kostel svatého Jana Nepomuckého na Hradčanech
Místo
StátČesko Česko
ObecPraha
ČtvrťHradčany
Souřadnice50°5′25,08″ s. š., 14°23′35,88″ v. d.
Základní informace
Církevřímskokatolická
ProvincieČechy
Diecézearcidiecéze pražská
VikariátI. pražský
Farnostřímskokatolická duchovní správa u kostela sv. Jana Nepomuckého Praha-Hradčany
Datum posvěcení1729
Architektonický popis
Stavební slohvrcholné baroko
VýstavbaKilián Ignác Dientzenhofer
Další informace
AdresaKanovnická
11900 Praha 1-Hradčany
UliceKanovnická
Oficiální webhttps://katalog.apha.cz/web/farnosti/1467
Kód památky39590/1-902 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Kolem roku 1700 přibyl na Hradčany řád voršilek, který si postavil vlastní klášter, tímto druhý v Praze. Sestra jedné z místních řeholnic Anny Johanky byla Terezie Veronika Krebsová, která později sehrála důležitou úlohu v průběhu kanonizace sv. Jana Nepomuckého. Při soudním řízení odpřisáhla, že se v klášteře roku 1701 po modlitbě ke sv. Janovi zázračně uzdravila. Byl to vůbec první ze čtyř zázraků, které měl sv. Jan vykonat. Bylo proto rozhodnuto o výstavbě nového kostela, který by nahradil stávající kapli sv. Anny a byl by zasvěcen právě sv. Janovi Nepomuckému. Stavba byla zahájena 20. října 1720, položením základního kamene. Zpočátku vedl stavbu pražský architekt Kryštof Dientzenhofer. Ten však roku 1722 zemřel a práci převzal jeho syn Kilián Ignác. Byla to první sakrální stavba tohoto architekta. Kostel byl dokončen v roce 1728, rok před kanonizací sv. Jana Nepomuckého. Slavnostní vysvěcení provedl pražský arcibiskup František Ferdinand z Kuenburgu až roku 1729.

Klášter voršilek se během své dlouhé historie neustále potýkal s finančními problémy. Dvakrát musely voršilky platit výpalné – nejprve Švédům a poté Prusům. V roce 1784 byl zchátralý klášter v rámci církevních reforem císaře Josefa II. zrušen a 34 sester voršilek se přestěhovalo do druhého kláštera voršilek na Nové Město. Do roku 1861 budova sloužila jako sklad soli, vnitřní vybavení bylo rozprodáno. Například vzácný Reinerův obraz z hlavního oltáře Apoteóza sv. Jana, na němž je světec znázorněn s Pannou Marií, Ježíškem a svatou Annou, oslavován světicemi Anežkou Římskou, Cecílií, Barborou, Agátou, Voršilou, Angelou Merisi a bl. Zdislavou z roku 1727 se dostal do Severočeského muzea v Liberci.

Po roce 1861 se kostela ujali pražští evangelíci a sloužil jako vojenský pro posádku z kasáren na Pohořelci.

20. století až současnost
Kostel sv. Jana Nepomuckého před opravou, s bílou fasádou

V roce 1902 byl chrám navrácen zpět katolické církvi, zdokumentován a adaptován. Bylo do něj instalováno historické vybavení z barokního kostela sv. Vojtěcha u Prašné brány, zbořeného kvůli výstavbě Obecního domu.

Po druhé světové válce, respektive po komunistickém převratu v roce 1948 byl kostel zrušen, vzápětí ho však církev získala zpět a přeměnila na arcibiskupský. V 70. letech 20. století byl doplněn oltář a ambon podle návrhu sochaře Karla Stádníka.

V roce 2001 byl změněn na vojenský. Je místem modliteb za padlé vojáky a za mír na celém světě.

Svatba v kostele sv. Jana Nepomuckého na Hradčanech s pohledem na oltář a ambon od Karla Stádníka

Popis

Exteriér

Kostel je barokní sálová stavba na oválném půdorysu, orientovaná netradičně na západ. Průčelí dominuje hodinová věž, v jejím výklenku je socha sv. Jana Nepomuckého mezi anděly, v nadpraží hlavního vchodu jsou na volutovách dvě kopie soch alegorií (Staré a Nové Církve?) z dílny Václava Matěje Jäckla. Originál jedné z nich byl předán do Lapidária Národního muzea.

Interiér
Kostel sv. Jana Nepomuckého

Klenba je zaklenutá českou plackou a je vyzdobena monumentální iluzivní freskou od Václava Vavřince Reinera, znázorňující nejrozsáhlejší cyklus legendy o životě a zázracích sv. Jana Nepomuckého.

Mezi vyobrazeními zázraků nechybí Zázračné uzdravení ruky Terezie Veroniky Krebsové z Mejnova.[1] Její sestra Anna Johanka Krebsová žila jako řeholnice v tomto klášteře pod vedním abatyše Eleonory hraběky Berkové z Dubé. Proto se Terezie po neúspěšném léčení z domovského města Mostu vydala k sestře do Prahy. Když jí ani pražští ranhojiči nepomohli a hrozilo, že přijde o celou paži zachvácenou snětí, zjevila se jí Božská rada, aby zahájila devítidenní půst a modlitby k Janovi. Šestý den, kdy se řeholnicím zdálo, že Terezie umírá, zjevil se jí v nebeském světle Jan a ujistil ji, že se uzdraví, jakmile přijme Svátost oltářní. Klášter však tehdy ještě neměl kostel, jenom malou kapli sv. Anny. Terezie s vypětím posledních sil vstala a odešla do kostela v sousední Loretě. Zázrak uzdravení ruky se dostavil ihned po svatém přijímání. Terezie žila ještě 16 let a roku 1717 byla pohřbena v děkanském kostele Panny Marie v Mostě. Tento zázrak byl důvodem založení kostela blahoslaveného Jana.

Hlavní oltář pochází ze zbořeného kostela sv. Vojtěcha a nese obraz Zajetí sv. Jana Nepomuckého od Jana Kryštofa Lišky. Nad ním se vznáší figurka andílka s jazykem sv. Jana, pozůstatek sochařské výzdoby z dílny Václava Matěje Jäckla, která se dochovala torzovitě.

Klášter a špitál

Po levé (severní) straně kostela je budova kláštera s dvorem. Vpravo směrem k Loretánské ulici se nachází barokní špitál sv. Antonína a sv. Alžběty, založený ve 14. století pražským arcibiskupem Janem Očkem z Vlašimi a zcela přestavěný Kiliánem Ignácem Dientzenhoferem.

Odkazy

Reference
  1. František Ekert, Posvátná místa král. hl. m. Prahy, díl II., Praha 1884, s. 326-327

Literatura

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.