Nový Svět (Hradčany)

Hradčany byly jako město založeny kolem roku 1320; vně hradeb v předhradí Pražského hradu vznikal nově Nový svět, a to postupným zasypáváním strže a údolí potoka Brusnice na horním konci Jeleního příkopu. Nový Svět ležel při staré cestě směrem ke Střešovicím. O založení tohoto hradčanského předměstí se po polovině 14. století zasloužil pravděpodobně nejvyšší pražský purkrabí Hynek Berka z Dubé. V roce 1360 bylo na podkladě rozhodnutí císaře Karla IV. toto území přičleněno k Hradčanům a chráněno tehdy nově vznikajícím městským opevněním. Bydleli zde především dvorští zaměstnanci a služebníci Pražského hradu. Nový Svět dvakrát vyhořel. Jednou v době husitských válek v roce 1420 a po obnově v roce 1541 při velkém požáru, který postihl celou Malou Stranu a Hradčany.

Teprve po druhém požáru, vyrostla současná zástavba a od přelomu 16. a 17. století, se ulice pravidelně nazývá Nový svět.[1] Během 17. a 18. století se zástavba podél Jeleního příkopu rozšířila až do jeho horní (východní) části. V 19. století byly zdejší domky již obývány převážně chudinou a platilo to i pro období první republiky. V malých místnostech domků IV. kategorie se tísnily početné rodiny a jejich život provázela nezaměstnanost a hlad. Od 60. let 20. století je ulice obydlena především umělci a vyhledávána návštěvníky, protože je památkově chráněným pásmem, pěší zónou a patří k nejklidnějším zákoutím Hradčan.

Nový Svět tvoří stejnojmenná ulička, do které ústí Černínská ulice od zahrad Černínského paláce a křivolaká Kapucínská ulice podél Kapucínského kláštera. Nový Svět končí na rohu Kanovnické ulice. Tam stála brána, která jej oddělovala od zbytku Hradčan. Zbořena byla kolem roku 1890. Několik domů Nového Světa má v názvu slovo zlatý. Všechna domovní znamení se v písemných pramenech objevují teprve od roku 1796. Chudí obyvatelé této části Hradčan si tak pravděpodobně chtěli zlepšit své renomé. Nynější vlastníci domy opravili a názvy ponechali. Dobrou orientaci poskytují popisná čísla domů, řazená vzestupně od Kanovnické ulice, tedy od Hradčanského náměstí.

• Dům U zlatého noha čp. 76/1, kde v roce 1600 býval ubytovací hostinec. Ubytoval se v něm dánský hvězdář Tycho Brahe až do doby, než se přestěhoval do domu na Pohořelci, na domě je pamětní deska. Jeho hrob se nachází v Týnském chrámu.
• Dům U zlaté hvězdy čp. 87/2, kde bydlel Karel Kachyňa, v krátké uličce Na Náspu, vedoucí na bývalé barokní hradby v Keplerově ulici. Kachyňa byl režisérem filmů Král Šumavy, Lásky mezi kapkami deště, Sestřičky, Smrt Krásných srnců a mnohých dalších.
• Dům U zlaté hrušky čp. 77/3 se stejnojmennou restaurací, dříve U Abraháma, doložen k roku 1796, kdy měl již současnou rokokovou fasádu. Na protější straně ulice jsou vchody do prostor pod Horní Lumbeho zahradou, jeden vede na dětské hřiště a druhý na letní scénu divadla Ungelt, ohrazenou zdí.
• Dům U zlatého (modrého) hroznu čp. 78/5, rohový raně barokní palác do Černínské ulice, je poprvé písemně zmíněn roku 1694. Stavba je uvnitř vyzdobena freskami, malovanými stropy a benátskými zrcadly. Žil zde klavírista a hudební skladatel Rudolf Friml., s jehož sestrou Zdenou se oženil Karel Hašler. Fasáda s galerií a balkónem je klasicistní, bydlí zde filmař a výtvarník Jan Švankmajer se svou ženou Evou.
• Domek U zlatého žaludu čp.79/7 (také zlatého bažanta), barokní solitér mezi Černínskou a Kapucínskou ulicí. V roce 1707 jej projektoval architekt Jan Blažej Santini pro rodinu svého bratra, štukatéra Františka Santiniho.
• Domek U svatého Michala čp. 80/9; od listopadu roku 1854 první bydliště osmi sester boromejek po založení jejich pražského kláštera.[2] Proti němu jsou vchody do prostor pod Horní Lumbeho zahradou, jeden vede na dětské hřiště a druhý na letní scénu divadla Ungelt.
• Domek U raka čp. 91/10 na náměstíčku pod hradbami, kde se ulice Černínská napojuje na Nový Svět; jediný roubený dům se šindelovou střechou v historickém centru Prahy. Název pochází od množství raků, kteří žili v potoce Brusnice. Bydleli zde například spisovatelé a přátelé Arnošt Lustig a Ota Pavel, nyní penzion.
• Dům U zlatého stromu čp. 82/13, i ve vedlejším č. 11 bydlel režisér Jindřich Polák, tvůrce filmu Pan Tau.
• Dům U zlatého keře čp. 83/15
• Dům U zlatého (bílého čápa) čp. 84/17
• Dům čp. 85/19 U Zlatého beránka je barokně přestavěný. V šedesátých letech tu míval ateliér Milan Knížák a v sedmdesátých letech malíř Miloš Kurovský.
• Dům U bílého lva čp. 86/21
• Dům U posledního štychu čp. 88/23, klasicistní novostavba z roku 1844[3]
• Dům U Zeleného kříže čp. 89/4 , patrový klasicistní dům
• Dům čp. 96/6, zde žil a měl svůj první pražský ateliér malíř Jan Zrzavý. Další majitelem byl režisér Ivo Novák, který se proslavil filmy Léto s kovbojem a Fešák Hubert.
• Dům U Zlatého pluhu čp.90/25, bydlel houslista Jan Ondříček a zde se narodil jeho syn houslista František Ondříček; pamětní desku na domě vytvořil Otakar Španiel.
• Dům U Zlatého slunce, Jelení čp. 92/27, kde bydlel malíř a grafik Jiří Anderle.
• Dům U Zlaté hvězdy čp. 87/2.[4] Oba pravděpodobně vznikly podle návrhu Ignáce Palliardiho. V přízemí Zlaté Hvězdy je malá kavárna, odkud je vidět do horního Jeleního příkopu a na protékající potok Brusnice.

Na Novém Světě žije nebo žilo mnoho dalších významných umělců, například sochař Josef Nálepa, sklář Bořek Šípek, grafik Vladimír Suchánek, fotografové Jan Reich, Prokop Paul nebo Ota Pajer, malíř Reon Argondian (Jan Zahradník), a další.

• Loretánské náměstí
• Lumbeho vila a Lumbeho zahrada
• Vojenský hřbitov
• Klášter kapucínů
• Kostel svatého Jana Nepomuckého (Hradčany)
• Černínský palác (sídlo Ministerstvo zahraničních věcí České republiky)
• Pohořelec