Kočka zlatá

Nizozemský zoolog Coenraad Jacob Temminck popsal kočku zlatou v roce 1827 jako dva druhy: Felis aurata a Felis celidogaster. Byl totiž přesvědčen, že dvě základní barevné formy představují dva rozdílné druhy. V roce 1907 upravil toto dělení britský specialista na taxonomii Reginald Innes Pocock, když obě barevné varianty zařadil do jednoho druhu.[3] Tentýž vědec v roce 1917 vyjmul kočku zlatou z rodu Felis a doporučil nadále používat zařazení do rodu Profelis. První taxonomové považovali kočku zlatou a kočku Temminckovu (Catopuma temmincki) za blízce příbuzné druhy a řadili je do stejného rodu (Felis či Profelis). Až v roce 1974 německý zoolog Helmut Hemmer obě šelmy oddělil do rozdílných rodů. Genetické studie odhalily, že tyto druhy nejsou blízce příbuzné a že jejich vzhledová podobnost vznikla na základě konvergenční evoluce.[4] Zjistilo se nicméně, že kočka zlatá je blízce příbuzná s karakalem, s nímž je od roku 2006 řazena do rodu Caracal.[5][6] Rod Caracal se od ostatních kočkovitých oddělil zhruba před 8,5 miliony let, asi před 5,6 z tohoto rodu divergoval serval a zřejmě před 1,9 miliony let se vývojově odštěpili kočka zlatá a karakal.[5][6] Ačkoliv přední vědecké a ochranářské instituce doporučují používat vědecké jméno Caracal aurata, někteří vědci stále používají pojmenování Profelis aurata.[7][8][4][9][10][11][12][13][14]

Kočka zlatá vytváří dva poddruhy.

• Caracal aurata aurata – žije ve střední a východní Africe, srst má obvykle málo skvrn
• Caracal aurata celidogaster – žije v západní Africe, zástupci subspecie mají výrazně skvrnitou srst

Předělem mezi oběma poddruhy je řeka Cross v Nigérii a Kamerunu a řeka Kongo. V prostoru mezi těmito dvěma řekami žijí přechodné formy těchto subspecií.[9][11][15] Existence poddruhů může být sporná, v tom případě půjde o pouhé variace.[16]

Lebka kočky zlaté

Kočka zlatá je asi dvakrát větší než velcí jedinci kočky domácí. Je silně stavěná, má relativně dlouhé nohy (ale kratší než serval a karakal) a kulatou hlavu, která je vzhledem k velikosti těla poměrně malá. Tlapy má mohutné. Dosahuje hmotnosti 5–16 kg. Samice váží nejčastěji 6 až 8 kg, samci 8 až 14 kg. Délka těla se pohybuje od 61 do 101 cm. Ocas je v relativně krátký, což je jedním z typických znaků kočky zlaté. Měří 16 až 37 cm, přičemž nejčastěji okolo 30 cm. Výška v kohoutku osciluje mezi 38 až 51 cm.[7][4][11][17] Vyskytuje se ve dvou základních barevných formách: šedé a „zlaté“ (červeno-hnědé). Srst na bocích a hřbetě může být jednobarevná nebo skvrnitá. Břicho, krk, brada a tváře jsou vždy světlejší než zbytek těla, mohou být až bílé. Ocas je naopak tmavší a je zakončený černou špičkou. Melanismus se vyskytuje u některých populací v četnosti do 6 %.[9][11] Oči mají zelenou nebo zlatavě hnědou barvu. Uši jsou menší, zakulacené, na vnější straně tmavé. Ocas má černý konec.[16]

V západní Africe bývají kočky zlaté skvrnitější, kresba se může objevit na celém těle nebo jen na zádech, nohou a krku. Tyto hodně skvrnité kočky tvoří poddruh C. a. celidogaster. Kočky, které žijí na východní části areálu mívají kresbu jen na nohou a na břiše. Takto zbarvené kočky jsou tedy považovány za poddruh C. a. aurata.[11][15]

Barevné formy, šedá a zlatá, byly v minulosti rozlišeny jako samostatné druhy.

Kočka zlatá žije v lesích rovníkové Afriky. Státy, v níž je prokázán k roku 2015 její výskyt, jsou Angola, Kamerun, Středoafrická republika, Kongo, Demokratická republika Kongo, Pobřeží slonoviny, Rovníková Guinea, Gabon, Ghana, Guinea, Libérie, Sierra Leone, Uganda a Keňa.[13][18][19] Při průzkumu pomocí fotopastí byla v roce 2018 objevena i v Tanzanii, konkrétně na severozápadě země v Minziro Nature Forest Reserve.[20] Velmi pravděpodobný je též výskyt v jižním Senegalu, Rwandě, Burundi, a národním parku Omo v Etiopii.[11] Z Gambie, Guiney-Bissau, Toga a Beninu chybějí důkazy o přítomnosti této šelmy, avšak přinejmenším v Guineji-Bissau ještě donedávna žila.[13][21]

Základním habitatem kočky zlaté je primární deštný prales, nezasažený člověkem. Žije též v bambusových lesích, lesních mokřadech, horských vřesovištích, galeriových lesích. Do určité míry je schopna se přizpůsobit kácení lesů, obývá pak hustý podrost a křoviny. Vyskytuje se také v suchých tropických lesích a na lesnatých savanách, ale jen zřídka. Byla spatřena též v banánových plantážích a poblíž lidských vesnic. Obývá území do nadmořské výšky 3600 metrů.[7][4][11][17]

Chocholatka modrá představuje oblíbenou kořist kočky zlaté.

Jsou to samotáři, aktivní kdykoliv během dne. Dříve uváděná a donedávna předpokládaná noční či soumračná aktivita[17] se nepotvrdila. Průzkum za pomoci fotopastí neodhalil žádnou pravidelnost ani žádnou jednoznačně danou část dne, kterou by kočka upřednostňovala pro svůj pohyb v teritoriu.[9] Mapování aktivity koček zlatých a levhartů skvrnitých v kamerunské rezervaci Dja Faunal Reserve za pomocí fotopastí nicméně odhalilo, že kočka zlatá se nejspíše snaží levhartům vyhýbat a je činorodá v těch hodinách (obvykle mezi 7. a 10. hodinou ranní), kdy levhart ne (nejčastěji mezi 5. a 6. hodinou a pak okolo 11. hodiny).[22]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu kočka zlatá na Wikimedia Commons
• Taxon Profelis aurata ve Wikidruzích
• IUCN Red List – Caracal aurata (anglicky)
• Kočka zlatá (African golden cat) na AnimalDiversityWebu (anglicky)
• Elusive Golden Cat Filmed [online]. National Geographic/Panthera, 2011 [cit. 2019-05-03]. Video. Dostupné online.
• Lékořice lysá na mujweb.atlas.cz