Kilián Ignác Dientzenhofer

Navštěvoval jezuitské gymnázium na Malé Straně a po jeho ukončení snad krátce studoval na pražské univerzitě filozofii a matematiku. U svého otce se vyučil stavitelství a v roce 1708, tedy jako devatenáctiletý, odešel na zkušenou do ciziny. Do roku 1715 procestoval Německo, Francii a Itálii a všude se učil od mistrů stavitelů. Několik let působil ve Vídni v ateliéru významného rakouského architekta Johanna Lukase von Hildebranta. Byl však ovlivněn také Francescem Borrominim a rovněž stavitelem Janem Blažejem Santinim-Aichlem.

Rodný dům K. I. Dientzenhofera v Praze na Malé Straně (tzv. Aichbauerovský dům)

Od roku 1715 začal pracovat v rodinném podniku svého otce a po jeho smrti v roce 1722 jej převzal. Zprvu pokračoval v rozpracovaných zakázkách svého otce. Především to byla spolupráce s benediktiny v Břevnově, ale také v Broumově. Tam postavil mnoho barokních kostelů na klášterních panstvích. Byl nejen architektem-projektantem, ale i stavitelem s technickým talentem.

2. února 1719 se v kostele sv. Jiljí v Praze na Starém městě oženil s Annou Cecilii Popelovou.[4] Ta v roce 1729 zemřela a Kilián Ignác se pak 1. listopadu 1729 oženil u sv. Mikuláše na Malé Straně podruhé s Annou Terezií Hendrychovou.[5] Z jeho 18 dětí se 14 dožilo dospělosti.[3]

Jeho první samostatnou prací byl kostel sv. Jana Nepomuckého na Hradčanech, který realizoval v letech 1720–1728. V roce 1730 byl Dientzenhofer jmenován dvorním zednickým mistrem, od roku 1737 se stal vrchním fortifikačním stavitelem.[6] Mezi jeho nejvýznamnější stavby patří kostel sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí, který postavil během let 1732–1736, a především dostavba chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně. Tuto monumentální stavbu s mohutnou kupolí a zvonicí stavěl v letech 1737–1751. Během dalších třiceti let navrhl, spolupracoval nebo realizoval okolo dvou set staveb. Pracoval převážně na zakázkách šlechty a církevních institucí, zejména řádu benediktinů, jezuitů a křížovníků s červenou hvězdou.[7] Zvláštní skupinu tvoří stavby na objednávku Dvorského stavebního úřadu, jako byla Invalidovna a císařský špitál v Praze nebo patronátní kostely s jednoduchou dispozicí.[6] V pozdní fázi své tvorby spolupracoval se svým zetěm Anselmem Luragem.

Zemřel ve věku 62 let 18. prosince 1751 a je pochován na Malostranském hřbitově v Praze.

Na jeho počest byly pojmenovány např. Dienzenhoferovy sady v Praze.

Dientzenhoferova raná tvorba (1716–1724) je nevyhraněná, navazoval na práci svého otce. Z cest do ciziny si přinesl větší zdobnost a jemnost detailu, půdorysná řešení kostelů vykazují vliv Johanna Lucase Hildebrandta.[6][8] Kostely ralizované po roce 1724 jsou založeny na podélném půdorysu. Dynamická podélná centrála má charakter křivkovitě zdeformovaného oválu či osmiúhelníků, což se projevuje rozvlněnou konstrukcí stěn jak v exteriéru, tak interiéru stavby. Poměrně často využíval tradiční typ dvouvěžového, prohýbaného průčelí.

Vrcholným obdobím jeho tvorby jsou třicátá léta, kdy vytvořil svá nejvelkolepější díla. Patří sem monumentální stavba klášerního kostela sv. Mikuláše na Starém Městě, chrám sv. Máří Magdalény v Karlových Varech, kostel sv. Bartoloměje v Praze a dostavba chrámu sv. Mikuláše v Praze na Malé Straně.

Odlišnou polohu jeho tvorby představují jednoduché stavby kostelů tzv. broumovské skupiny nebo drobné venkovské kostely, na kterých se podílel z titulu své funkce dvorského stavitele.

V poslední dekádě svého života se přikláněl ke kompozičně jednodušším variantám. Jednolodní kostel měl obdélný půdorys se zaoblenými nárožími. Nejčastěji používal pouze dvě půdorysná schémata zahrnující centrálu blížící se půdorysu řeckého kříže a kostely podélného charakteru. Charakteristickým prvkem Dientzenhoferovy tvorby jsou kasulová okna, kterými do chrámového prostoru proniká intezivní světlo.

• 
  Kostel sv. Jana Nepomuckého na pražských Hradčanech
• 
  Kostel sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí
• 
  kostel sv. Mikuláše na Malé Straně: kupole
• 
  Kostel sv. Markéty v Šonově
• 
  Kaple Panny Marie na Hvězdě u Křinic v Broumovských stěnách
• 
  Kostel sv. Máří Magdaleny v Karlových Varech
• 
  Interiér kostela sv. Vojtěcha v Počaplech
• 
  Kostel sv. Martina ve Chválenicích