Palác Sylva-Taroucca

Na místě dnešního paláce stávalo několik domů, postupně sloučených v jeden celek a průběžně přestavovaných v 16. a 17. století. V roce 1668 objekt získala kněžna Marie Benigna Františka Piccolomini.[2] Současná podoba paláce z let 1743–1752 má formu rozlehlého vnitrobloku na protáhlé parcele se dvěma čtvercovými dvory, k němuž kdysi přiléhala zahrada a jízdárna. Autorem barokní úpravy vytvořené původně pro knížete Ottavia Piccolominiho je snad Kilián Ignác Dientzenhofer, po jehož smrti v roce 1751 stavbu dokončil jeho zeť Anselmo Lurago.

Vstup do paláce

Interiér vstupního sálu

Roku 1766 palác koupil hrabě Bedřich Mořic Nostic-Rieneck, po něm byl dlouholetým uživatelem jeho synovec Jan Nepomuk Nostic-Rieneck.

V letech 1846–1892 (před postavením vlastní budovy) byly v paláci uloženy sbírky Národního muzea. V roce 1878 stavbu upravil Achille Wolf.

Roku 1885 přešel sňatkem na poslední šlechtické majitele z rodu Silva-Tarouca, jehož původ byl španělsko-portugalský. Arnošt Emanuel Silva-Tarouca, veliký milovník botaniky, zakladatel dendrologické zahrady Průhonice a předseda Rakousko-uherské dendrologické společnosti, jej od roku 1895 pronajímal (např. po dobu deseti let tu mělo umístěny své sbírky Národopisné museum). Začátkem 20. století tu v přízemí bývala vinárna, tržnice a papírnický obchod.[3]

Od roku 1908 byl palác v majetku pražské obce, která jej upravila na společenské a kulturní středisko, kvůli čemuž ve 20. století proběhla řada přestaveb. Od roku 1925 měl palác pronajatý Společenský klub a v roce 1927 byla na místě bývalé barokní zahrady paláce založena slavná kavárna Savarin, pojmenovaná po proslaveném právníkovi a labužníkovi Brillat-Savarinovi. Podle názvu kavárny bývá nazýván někdy i samotný palác.[4] Jízdárna byla pronajata Sokolu.

Po roce 1948 využíval palác stát; v roce 1960 byla provedena generální oprava a úpravy interiérů pro Ústřední kulturní dům zaměstnanců školství, vědy, kultury a tisku. V roce 1970 byla jízdárna upravena na kotelnu.[2] V 80. letech 20. století tu sídlil např. Klub pracovníků ve školství a kultuře.[5]

Po roce 1989 byl celý objekt privatizován a je využíván komerčně (např. jako restaurace a kasino).

Pozdně barokní hlavní průčelí do ulice Na Příkopě je devítiosé, symetrické. V jeho středu je portikus na čtyřech dvojicích toskánských sloupů, které podpírají balkon s ozdobným kovaným zábradlím. V patře jsou osy odděleny pilastry s jónskými hlavicemi. Tři prostřední osy mají okna zakončená segmentově a nad nimi jsou segmentové frontony, nad prostředním vstupem na balkon dominuje fasádě plastika s erbem Nosticů. Krajní trojice oken jsou pravoúhlé a frontony nad nimi trojúhelné. Půdní polopatro má okna čtvercová. Fasáda je ve střední části završena trojúhelným štítem, po jehož stranách jsou nad druhou a osmou osou menší segmentové štíty. Za štíty je umístěna sochařská výzdoba.

V interiéru je dochováno jednoramenné schodiště, vedoucí do vstupního sálu zdobeného skulpturami Ignáce Františka Platzera a nástropní malbou Václava Bernarda Ambrosiho. Sály v patře mají štukovou výzdobu stropů.[1]

V průjezdu paláce se nachází pamětní deska s českým a anglickým nápisem tohoto znění:

V současné době (2021) probíhá dlouhodobě připravovaná přestavba. Původní plány předpokládaly demolici dvorních křídel a jejich náhradu podstatně vyšší administrativní budovou. Objekt pak koupil jiný investor, který přislíbil méně razantní změny v historických částech a rozšíření veřejného prostoru.

Savarin po přestavbě nabídne 39 000 m² maloobchodních prostor a 20 000 m² kancelářských prostor. V prostorech bude též umístěna Slovanská epopej a první Time Out Market v České republice. Projekt by měl být hotov do konce roku 2025.[6]

• 
  Erb Nosticů na hlavním průčelí
• 
  Vstupní schodiště
• 
  Pamětní deska Rotary klubu
• 
  1. nádvoří
• 
  2. nádvoří
• 
  Kašna