Adolf Arnošt Waldstein-Wartenberg

Erb Waldsteinů (Valdštejnů)

Hrob vedle Valdštejnské kaple na hřbitově v Doksech

Narodil se jako syn Arnošta Františka z Waldstein-Wartenbergu (1821–1904) a jeho druhé manželky Marie Leopoldiny ze Schwarzenbergu (1833–1909). Matka pocházela z hlubocko-krumlovské (primogeniturní) větve Schwarzenbergů.[2] Jeho nevlastním bratrem z otcova prvního manželství byl Arnošt Karel z Waldstein-Wartenbergu (1849–1913).

Do roku 1888 studoval na Malostranském gymnáziu v Praze, v letech 1888–1890 studoval právo na Vídeňské univerzitě.[3]

Ve vojsku zastával hodnost rytmistra husarů v záloze.[1] Za první světové války v roce 1915 byl jmenován majorem, o rok později získal vojenský kříž III. třídy a v roce 1918 byl jmenován podplukovníkem.[4]

Zastával několik čestných úřadů. V roce 1893 byl jmenován c. k. komořím a v roce 1917 tajným radou. Po smrti bratra se stal nejvyšším dědičným kráječem Českého království a dědičným členem rakouské Panské sněmovny. Byl také čestným rytířem Maltézského řádu.[1] V letech 1908–1913 byl poslancem Českého zemského sněmu.[3] Aktivně byl činný v Ústředním svazu majitelů lesů (Zentralverband der Waldbesitzer), který byl založen ve Vídni v roce 1917.[4]

Za první republiky se přihlásil k německé národnosti.[5] Republikánské zřízení zrušilo fideikomisy a zahájilo pozemkovou reformu. Do konce života usiloval o záchranu majetku. Za tímto účelem spolu s několika dalšími šlechtici (Eugenem Ledeburem, Wilhelmem Medingerem, Alain Rohanem, Franzem Wien-Claudim) spoluzaložil v roce 1919 Svaz německých velkostatkářů v Československu (Verband der deutschen Großgrundbesitzer in der Tschechoslowakei).[6][4] V roce 1922 také založil tajný komitét, který měl získat podporu západních gentlemanů (velkoprůmyslníků) zvučných jmen především z Velké Británie a USA pro boj proti pozemkové reformě.[6][7]

Zemřel na srdeční infarkt 20. června 1930 a byl pohřben na hřbitově v Doksech.[8]

Zámek v Doksech

Po bratrovi zdědil v roce 1913 majorátní svěřenství Mnichovo Hradiště, Bělá pod Bezdězem, Doksy, Nový Berštejn, Šťáhlavy, Chocenice a Valdštejnský palác v Praze, které bylo zřízeno jeho dědečkem Kristiánem z Waldstein-Wartenbergu v roce 1858.[4] Zdědil také majorát Duchcov s Litvínovem,[1] které spravoval už za života bratra.

Pozemková reforma nejvíce zasáhla velkostatek Duchcov – Horní Litvínov. Ze čtyř velkostatků zůstaly Valdštejnům tři, a sice Doksy (Bělá, Kuřívody), Mnichovo Hradiště a Šťáhlavy. Z původní celkové výměry 41 571 zůstalo Adolfovi 22 tisíc hektarů.[6] Výnos velkostatku nestačil pokrýt výdaje na údržbu a opravy historicky cenných objektů, proto areál hradu Bezděz prodal Klubu československých turistů nebo barokní špitál v Duchcově prodal Českému stavebnímu družstvu. Pronajal také některé části Valdštejnského paláce, byly v něm kanceláře ministerstva obchodu nebo zákaznický servis firmy Laurin & Klement (Elka).[8]

Do Doks nechal převézt z Duchcova rodinný archiv a v roce 1929 ho rozšířil koupí starého fürstenberského archivu.[8]

Ve Vídni se 29. dubna 1895 oženil se Sophií z Hoyos-Sprinzensteinu (14. 9. 1874 Horn – 24. 3. 1922 Doksy), dcerou Arnošta Karla hraběte z Hoyos-Sprinzensteinu a Eleonory Paarové.[1] Zemřela na zástavu srdce ve věku 47 let a byla pohřbena v Doksech.[8] Narodili se jim dva synové:[1]

• 1. Karel Arnošt (31. 10. 1897 Vídeň – 4. 8. 1985 Vídeň), dědic, od roku 1935 člen Sudetoněmecké strany, kterému byl československý majetek zkonfiskován na základě Benešových dekretů v roce 1945
  • ⚭ (6. 9. 1920 Heřmanův Městec) Marie Johanna Kinská (23. 2. 1900 Vídeň – 19. 1. 1976 Vídeň)
• 2. Josef Alfréd (2. 11. 1899 Szombathely – 19. 9. 1952 Graz)

Vnuk Ernst Adolf (1925–2019) se po Sametové revoluci pokusil o podnikatelský projekt na severu Čech v místech, které si do roku 1991 uzurpovala sovětská armáda.[9] Usiloval také o restituce.[10][11]