Josef Osvald II. Thun-Hohenstein

Hrabě Josef Osvald II. z Thun-Hohensteinu (14. prosince 1849, Praha – 21. října 1913, Vídeň) byl česko-rakouský šlechtic, velkostatkář, průmyslník a politik.

Josef Osvald II. Thun-Hohenstein
Josef Osvald II. Thun-Hohenstein
Člen Panské sněmovny
Ve funkci:
1883 – 1913
PanovníkFrantišek Josef I.
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
??? – 1913
PanovníkFrantišek Josef I.
Ve funkci:
1880 – 1883
PanovníkFrantišek Josef I.
Starosta Klášterce nad Ohří
Ve funkci:
1876 – 1913
Stranická příslušnost
ČlenstvíStrana ústavověrného velkostatku
Narození14. prosince 1849
Praha
Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí21. října 1913 (ve věku 63 let)
Vídeň
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníHrobka Thun-Hohensteinů v Klášterci nad Ohří
Choť(1878) Kristiana Alžběta z Waldstein-Wartenbergu (1859–1935)
RodičeJosef Osvald I. z Thun-Hohensteinu
DětiJosef Osvald, Adolf, Pavel
Profesepolitik
Ocenění1900 rakouský Řád zlatého rouna (č. 1123)
CommonsOswald von Thun-Hohenstein
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Josef Osvald II. se narodil jako prvorozený syn Josefa Osvalda I. Thun-Hohensteina (1817–1883) a jeho manželky Johanny, rozené Salm-Reifferscheidtové (1834–1915).[1] V letech 1898–1905 vystudoval práva na Německé univerzitě v Praze, se studijními pobyty ve Vídni a v Lipsku. Promován byl v Praze 18. července 1905.[2] Po absolvování vojenské služby podnikl několik dlouhých zahraničních cest a působil jako dobrovolný atašé v Teheránu.

Hospodaření

V roce 1876 převzal správu rodinného majetku v Žehušicích a v Klášterci nad Ohří, kde mu mimo jiné patřila tamní porcelánka.[3] Byl dobrým správcem velkostatku, také uznávaným botanikem a zoologem. V Klášterci dal upravit zámecký park s výsadbou vzácných dřevin,[4] v Žehušické oboře po otci převzal a rozšířil chov stáda bílých jelenů.

Po smrti jeho svobodného a bezdětného strýce Františka Josefa Salm-Reifferscheidta (1819–1891) připadlo dědictví panství Lipová na Šluknovsku a dalšího majetku na Oswaldovu matku Johannu, která je dala připsat synovi. Proto od roku 1897 připojoval k rodovému jménu Thun-Hohenstein ještě Salm-Reifferscheidt.[5]

Rodina

Dne 3. března roku 1878 se v Praze, v kostele sv. Tomáše na Malé Straně oženil s Kristýnou Alžbětou, rozenou z Valdštejna-Vartenberka (1859–1935).[6] Po sňatku manželé bydleli v Thunovském paláci čp. 180/III v Thunovské ulici. Měli tři syny: Josefa Osvalda III. (1879–1942), Adolfa Mariu (1880–1957), který se oženil s Anežkou Windischgrätzovou a pozdějšího diplomata Pavla (1884–1963).[1] Hraběnka Kristýna byla kulturně a intelektuálně ceněnou osobností, ve svém vídeňském domě na Hohenmarktu hostila například literáta Huga Hofmannsthala, s nímž si v letech 1901–1918 dopisovala, nebo historika Karla Jakoba Burckhardta.[7]

Politika

V letech 1876–1913 zastával úřad starosty v Klášterci nad Ohří.[8] Po smrti svého otce se angažoval i ve vysoké v politice. Stal se členem horní komory říšské rady a liberální Strany ústavověrného velkostatku. V roce 1900 mu císař František Josef I. udělil Řád zlatého rouna. Od roku 1880 byl s přestávkami až do jeho rozpuštění v roce 1913 členem Českého zemského sněmu. Stál v čele tzv. ústavověrné rakouské šlechty a vystupoval silně protičesky, zvláště v období jazykových sporů o punktace.[9]

Od roku 1908 byl po mrtvici upoután na invalidní vozík a o pět let později zemřel na otok plic.[3] Pohřben je v rodinné hrobce, v kryptě farního kostela Nejsvětější Trojice v Klášterci nad Ohří.[8]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Oswald von Thun und Hohenstein (1849–1913) na německé Wikipedii.

  1. Thun und Hohenstein [online]. Paul Theroff’s Royal Genealogy Site [cit. 2015-08-21]. Dostupné online.
  2. Thun Graf Oswald [online]. Univerzita Karlova [cit. 2020-06-07]. Dostupné online.
  3. RUTKOWSKI, Ernst. Briefe und Dokumente zur Geschichte der österreichisch-ungarischen Monarchie. München: Verlag Oldenbourg, 1983. ISBN 3-486-51831-3. S. 22ff. (německy)
  4. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Svoboda, 1984. Heslo Klášterec nad Ohří, s. 199–201.
  5. HENIG, Zdeněk. Z Thun-Hohensteina, 1631–1926, Horní zámek [online]. Zámek Benešov nad Ploučnicí [cit. 2015-08-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-12-08.
  6. Pobytová přihláška [online]. Archiv hlavního města Prahy, 2016-05-07 [cit. 2020-06-07]. Dostupné online.
  7. JOHNSTON, William M. Der österreichische Mensch: Kulturgeschichte der Eigenart Österreichs. Wien-Köln-Graz: Böhlau Verlag, 2010. 394 s. (Studien zu Politik und Verwaltung; sv. 94). ISBN 978-3-205-78298-8. S. 250. (německy) Pozn. 117.
  8. Krypta Klášterecké větvě Thun-Hohensteinů [online]. Zámek Klášterec nad Ohří [cit. 2015-08-24]. Dostupné online.
  9. MAŠEK, Petr. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti. Díl II. N-Ž. Praha: Argo, 2010. ISBN 978-80-257-0027-3. Heslo Thun z Hohensteinu, s. 361.

Literatura
  • MAŠEK, Petr. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti. Díl II. N-Ž. Praha: Argo, 2010. ISBN 978-80-257-0027-3. Heslo Thun z Hohensteinu, s. 360–362.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.