Kristián Vincenc z Valdštejna-Vartenberka

Narodil se rodičům Arnoštu Filipovi z Valdštejna-Vartenberka (1764–1832) a Marii Antonii z Desfours (1772–1813). Arnošt Filip pocházel z mnichovohradišťské větve,[2] sňatkem s hraběnkou Desfoursovou rozšířil svůj majetek. Jako jediné ze tří dětí se Kristián dožil dospělosti.

V roce 1816 zdědil po svém prastrýci Janu Vojtěchovi Czernínovi (1746–1816) šťáhlavské panství se zámkem Kozel a Nebílovy.[3][pozn. 1] Přebýval a působil však také na rodinném zámku v Mnichově Hradišti. Roku 1817 se oženil s Marií, rozenou Thun-Hohenstein. Snažil se zanedbaná panství pozvednout, věnoval se lesnictví, již roku 1816 nechal zřídit v Sedlci u Starého Plzence strojírnu i slévárnu železa a litiny. Zde působil jako první hutní inženýr Antonín Mayer a poté pozdější plzeňský průmyslník František Belani.

Zámek v Mnichově Hradišti

Podporoval také živé umění. Roku 1830 nechává Kristián z Valdštejna-Vartenberka upravit jednu ze stájí na Kozlu na malé rodinné divadlo. V roce 1833 nechává výrazně upravit zámecké divadlo v Mnichově Hradišti. Začátkem 30. let byl u Kristiána Valdštejna zaměstnán jako písař a správce Jan Schebek, původem ze Šťáhlav, který se později stal úspěšným stavebním podnikatelem.

Roku 1833 hostil mnichovohradišťský zámek mírové setkání tří panovníků, rakouského císaře Františka I., ruského cara Mikuláše I. a pruského korunního prince Bedřicha Viléma, návštěva má podobu několikadenní slavnostní události s vojenskými přehlídkami či hony. Za vzorné hoštění události byl Valdštejn roku 1836 vyznamenán Komandérským křížem Leopoldova řádu.

Poté, co roku 1848 zemřel Antonín Jiří z Valdštejna-Vartenberka (1793–1848) z duchcovsko-litomyšlské linie, Kristián jako nejstarší mužský člen rodu rodu zdědil seniorátní fideikomis Třebíč[2] podle podmínek stanovených již v 17. století.[4] Jako první Valdštejn se také otevřeně přihlásil k odkazu slavného předka Albrechta z Valdštejna, opředeného rozporuplnou minulostí, a o získání titulu vévody. Nabízený rakouský knížecí titul nakonec odmítl.[2] Usiloval také pro svou rodinu tzv. fideikomisu, tedy automatického dědění majetku dle stáří či předem určené posloupnosti, kterým tato větev Valdštejnů, jako jedna z mála rodů, nedisponovala. V rámci této snahy se postaral o zachování rodinných dokumentů a písemností, v čemž následně pokračovali jeho potomci.

Výtahová věž Valdštejnských sléváren, Sedlec u Starého Plzence

Sedlecké slévárny a strojírny se za účasti Františka Belaniho zdárně rozvíjely, Belani byl jejich ředitelem jmenován roku 1851. Kvůli neshodám s Kristiánem Valdštejnem nad další modernizací a rozšířením výroby odešel již roku 1851 Belani pracovat do železáren bratří Kleinů ve Štěpánově u Olomouce, postavil zde první provoz válcoven. Po Kristiánově smrti roku 1858 se Belani do Sedlce vrací, kvůli rostoucí poptávce po strojích a materiálu v Plzni jsou zde roku 1859 založeny Valdštejnské strojírny. V závodu následně začíná pozvolné kariérní soutěžení mezi Františkem Belanim a plzeňským zde zaměstnaným inženýrem Emilem Škodou.

Kristián Vincenc z Valdštejna-Vartenberka zemřel 24. prosince 1858 Praze ve věku 64 let a byl pravděpodobně pochován v rodinné hrobce v Mnichově Hradišti. Po jeho smrti převzal správu rodového majetku jeho prvorozený syn Arnošt z Valdštejna-Vartenberka. Ten roku 1869 prodal Valdštejnské strojírny Emilu Škodovi, který z nich následně pod svým jménem vybudoval jedny z největších závodů v Rakousku-Uhersku.

Kristián Vincenc z Valdštejna se 14. května roku 1817 v Praze oženil s Marií Františkou z Thun-Hohensteinu (21. 8. 1793 Prčice – 20. 1. 1861 Doksy), dcerou majitele panství Poběžovice v západních Čechách Antonína Josefa z Thun-Hohensteinu (1754–1840) a jeho manželky Marie Terezie Wratislavové z Mitrowicz (1766–1851). Bydleli ve Valdštejnském paláci.[5] Měli spolu osm dětí, z nichž sedm se dožilo dospělosti:[6]

• 1. Antonie Žofie Arnoštka (24. 2. 1818 – 15. 11. 1887)
• 2. Tekla Aloisie Terezie (30. 8. 1819 – 1827)
• 3. Arnošt Antonín František de Paula (10. 10. 1821 Praha – 1. 8. 1904 Praha), prvorozený syn a dědic panství
  • 1. ∞ (14. 5. 1848 Praha) Anna Marie ze Schwarzenbergu (20. 2. 1830 Praha – 11. 2. 1849 Praha)
  • 2. ∞ (23. 6. 1851 Vídeň) Marie Leopoldina ze Schwarzenbergu (2. 11. 1833 Vídeň – 8. 2. 1909 Praha)
• 4. Josef Arnošt (22. 9. 1824 – 21. 7. 1902)
• 5. Gabriela (10. 9. 1827 Šťáhlavy – 14. 1. 1890 Florencie)
  • ∞ (18. 6. 1850 Praha) Artur Rohan (13. 6. 1826 – 17. 2. 1885)
• 6. Ernestina /Arnoštka (24. 9. 1829 – 2. 11. 1857 Rokytnice v Orlických horách)
  • ∞ (4. 4. 1850) hrabě Josef II. z Nostic-Rokytnice (5. 12. 1821 – 16. 10. 1890), poslední člen rokytnické linie rodu, majitel velkostatku Planá u Mariánských Lázní a Rokytnice v Orlických horách[7]
• 7. Františka (25. 8. 1831 – 31. 1. 1915)
• 8. Aloisie (16. 11. 1832 – 21. 6. 1909)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kristián Vincenc z Valdštejna na Wikimedia Commons
• Rodokmen Valdštejnů Archivováno 9. 6. 2020 na Wayback Machine
• Životopis na stránce o rodu Valdštejnů^{[nedostupný zdroj]}
• Historie Valdštejnské slévárny v Sedlci
• Rodokmen na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)
• Rodokmen s erby na stránkách Roskildes Historie (dánsky)