Kulturní dědictví

Kulturní dědictví je souhrn kulturních statků světa nebo některé společnosti či kultury. Je nedílnou součástí kultury a důležitou, v některých případech jedinečnou součástí kulturního života lidské společnosti. Lze je definovat jako konfiguraci kulturních prvků, … jež jsou jako trvalé kolektivní vlastnictví a všeobecně sdílený výsledek materiální a duchovní činnosti členů určité kultury předávány následujícím pokolením jako specifický typ dědictví.[1]

Jednodušeji řečeno, kulturní dědictví je vše, co člověk v minulosti vytvořil a co mělo vliv na rozvoj kultury a vykazuje to jistou kulturní a památkovou hodnotu.[2]

Termín héritage (francouzsky „dědictví“) pro kulturní statky razil na konci 18. století Henri-Baptiste Grégoire (biskup v Blois).

Rozdělení kulturního dědictví

Kulturní dědictví můžeme rozdělit na materiální a nemateriální. Nemateriální zahrnuje vše, co nemá hmotnou podstatu, předává se z generace na generaci a může se měnit v závislosti na vnějším prostředí. Řadíme sem:

  • myšlenky, rčení, přísloví, citáty
  • interpretační umění (např. hudba)
  • společenské zvyklosti, tradice, zvyky
  • vědomosti a zkušenosti
  • dovednosti v tradičních řemeslech[3]

Materiální kulturní dědictví zahrnuje památky a jiné hmotné výtvory člověka. Patří sem architektura, sochařství, malířství a grafika, užité umění (např. keramika či sklářství), nebo také literární díla, oblečení, vynálezy či pokrmy.

Kulturní dědictví lze rozdělit i následovně:

  • památníky (architektonická, sochařská či malířská díla mající výjimečnou hodnotu z hlediska dějin, umění či vědy)
  • skupiny budov (mající z důvodu své architektury či umístění v krajině výjimečnou hodnotu, z hlediska dějin, umění či vědy)
  • lokality (výtvory člověka či kombinovaná díla přírody a člověka a oblasti zahrnující místa archeologických nálezů).[4]

Nejvýznamnější památky kulturního dědictví se zařazují na seznam světového dědictví UNESCO. V České republice to jsou tyto:

  1. Historické jádro Prahy
  2. Historické jádro Českého Krumlova
  3. Historické jádro Telče
  4. Poutní kostel svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáru nad Sázavou
  5. Historické jádro Kutné Hory s chrámem svaté Barbory a kostel Nanebevzetí Panny Marie a svatého Jana Křtitele v Sedlci
  6. Lednicko-valtický areál
  7. Holašovice
  8. Zahrady a zámek v Kroměříži
  9. Zámek v Litomyšli
  10. Sloup nejsvětější trojice v Olomouci
  11. Vila Tugendhat v Brně
  12. Třebíčská židovská čtvrť a bazilika svatého Prokopa

Dále jsou památky na území České republiky chráněny těmito vyhlášeními:

Kulturní dědictví nám zpřístupňují různé kulturní zařízení a akce, nejčastěji to jsou muzea, galerie nebo divadla.

Význam kulturního dědictví

Kulturní dědictví má pro nás několik základních významů.

  1. Význam historický, vzdělávací, kdy kulturní památky odkazují na minulost, historii a vývoj kultury
  2. Význam společenský, kdy kultura a kulturní dědictví hraje významnou úlohu v našem životě (každý si občas zajde do divadla nebo do muzea);
  3. Význam kultivační, kdy kultura včetně kulturního dědictví přispívá k osobnostnímu rozvoji člověka
  4. Význam identifikační, kdy určuje specifický ráz jednotlivých prostředí a tím i národní identitu
  5. Význam ekonomický, kdy kulturní dědictví je zdrojem příjmů a to především díky cestovnímu ruchu
  6. Význam reprezentativní, kdy prokazuje přínos dané společnosti (např. v podobě marketingového využití, či tvorby pracovních míst) kdy reprezentuje její prostředí a dostává zpětnou vazbu v podobě respektu a porozumění
  7. Význam integrační, kdy pomáhá jedincům začlenit se do společnosti.[5]

Reference
  1. Patočka J., Heřmanová E. Lokální a regionální kultura v České republice: kulturní prostor, kulturní politika a kulturní dědictví. 1. vydání. Praha: ASPI, 2008. 199 s. ISBN 978-80-7357-347-8
  2. Horák P., Nejedlý V. Základní pojmy v péči o kulturní dědictví. 1. vydání. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2013. 52 s. ISBN 978-80-7395-717-9
  3. Úmluva o zachování nemateriálního kulturního dědictví (č. 39/2009 Sb.) Dostupné online
  4. Kučová V. Světové kulturní a přírodní dědictví UNESCO. 1. Vydání. Praha: Národní památkový ústav, ústřední pracoviště, 2009. 199 s. ISBN 978-80-87104-52-1
  5. Beneš J. Základy muzeologie. 1. vydání. Opava: Open education & Sciences, 1997. 179 s. ISBN 80-901974-3-4

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.