Karel Weis

Karel Weis, také Weiss, pseudonym Celestin Nožička, (13. února 1862 Praha4. dubna 1944 Praha) byl český hudební skladatel, sběratel lidových písní a folklorista.

Karel Weis
Karel Weis (kreslil Jan Vilímek 1889)
Základní informace
Narození13. února 1862
Praha
Úmrtí4. dubna 1944
Praha
Místo pohřbeníHřbitov Malvazinky
Žánryopera, klasická hudba a opereta
Povoláníhudební skladatel, varhaník, dirigent, folklorista a muzikolog
Nástrojevarhany
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se v Praze v rodině kováře.[1] Studoval na Pražské konzervatoři, zpočátku lesní roh, pak housle. Po čtyřech letech studia byl vyloučen, přešel na varhanickou školu – studoval teorii u Františka Skuherského. Studia ukončil v roce 1881. Nejprve působil jako varhaník kostela sv.Štěpána a současně jako kapelník a sbormistr Maiselovy synagogy a pak vystřídal řadu hudebnických zaměstnání včetně působení v Národním divadle jako houslista [2]. V letech 1886-1887 byl kapelníkem Národního divadla v Brně, jednu sezónu působil i v Bautzenu (Budyšíně).[3] Jeho skladatelské umění mu vyneslo několikaleté rakouské státní stipendium. Byl jedním z mála českých skladatelů, který neměl existenční problémy – kromě českého publika psal i pro publikum německé (Vídeň, Berlín). V roce 1934 byl zvolen řádným členem České akademie [4].

V roce 1900 vstoupil do manželství s Marií Šístkovou (*1877), se kterou měl pak čtyři syny (jeden zemřel dvouletý).[5] Rodina bydlela na pražském Smíchově, dnešním Janáčkově nábřeži.[1] Byl pochován na pražském hřbitově na Malvazinkách.[6]

Dílo

Hudba

Jeho hlavním hudebním oborem byla kompozice. Vedle řady oper a operet napsal kantátu Triumfátor (1888). Psal i hudbu baletní a filmovou. Je autorem i jediné symfonie c moll.

Opery a operety

Český názevPůvodní názevŽánrPočet dějstvíLibretoDatum premiéryMísto, divadlo
Violaopera3Eliška Krásnohorská, Friedrich Adler, Richard Schubert, Václav Novohradský podle Williama Shakespeara17. ledna 1892Praha, Národní divadlo
Polský židDer polnische Judeopera2Victor Léon, Richard Batka podle Erckmanna-Chatriana3. března 1901Praha, Nové německé divadlo
Vesničtí muzikantiDie Dorfmusikantenopereta3Rudolf Haas podle J. K. Tyla31. prosince 1904Praha, Nové německé divadlo
RevizorDer Revisoropereta3Karel Weis, Oskar Batěk, František Paul podle N. V. Gogola21. dubna 1907Praha, Nové německé divadlo
Sultánova nevěstaDie Sultansbrautopereta3Robert Pohl podle Kálmána Mikszátha1910Berlín
Útok na mlýnDer Sturm auf die Mühleopera3Karel Weis, Rudolf Batka29. března 1912Praha, Národní divadlo
Big BenBig-Benopereta3West1912Berlín, Theater des Westens
Expresní vlak do NizzyDer Extrazug nach Nizzaopereta1A. Lippshitz, M. Schonau1913Berlín, Theater am Nollendorfplatz
Tančící myškyDie Tanzmäuschenopereta1G. O. odes-Millo11. srpna 1916Vídeň, Apollo-Theater
Blíženci (2. verze Violy)Die Zwillingeopera3Eliška Krásnohorská, Friedrich Adler, Richard Schubert, Václav Novohradský, Josef Vymětal podle Williama Shakespeara28. února 1917Praha, Národní divadlo
Lilli LoraLilli Loraopereta1G. O. odes-Millo1. srpna 1918Vídeň, Apollo-Theater
Lešetínský kovářopera3Karel Weis a Ladislav Novák podle Svatopluka Čecha6. června 1920Praha, Národní divadlo
Bojarská svatbaDie Bojarenhochzeitopera3Karel Weis podle Ludwiga Ganghofera18. února 1943Praha, Národní divadlo

Jeho nejznámějším a nejvýznamnějším dílem se stalo souborné velké vydání lidových písní Český jih a Šumava v lidové písni, monumentální patnáctisvazkové dílo, které je výsledkem jeho skoro padesátileté sběratelské a konzervační práce. Vycházelo postupně od roku 1928.

Literatura

Pod názvem Rozmarné příhody sepsal své vzpomínky (vydal Josef R. Vilímek, Praha, 1926, ilustroval A. L. Salač.[7] Do Národní politiky přispíval svými fejetony.[8]

Posmrtná připomínka

Pamětní síň má, jako sběratel jihočeských písní, v Blatském muzeu ve Veselí nad Lužnicí. Budova muzea ve Veselí nad Lužnicí je pojmenováno po Karlu Weisovi, tzv. Weisův dům. V muzeu se nachází jeho pozůstalost, která je uložena v 85 kartonech a čítá několik tisíc dopisů, not, fotografií, výtvarného umění ...

Zajímavost

Opera Der polnische Jude (Polský žid), kterou složil na německé libreto, byla při vzniku považována za německé dílo, a tak Národní divadlo v Praze odmítlo její uvedení a postoupilo práva Novému německému divadlu v Praze, které jí nechtělo, protože autor hudby byl Čech.

Odkazy

Reference

Literatura

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.