Zdeněk Bořek Dohalský

Zdeněk Maria Bořek Dohalský z Dohalic, krycím jménem Halík či Bedrník (10. května 1900, Přívozec[1] – 7. února 1945, Terezín, popraven[2]) byl český šlechtic z rodu Dohalských z Dohalic, člen protinacistického odboje a prvorepublikový novinář Lidových novin.

Zdeněk Bořek-Dohalský
Zdeněk Maria Bořek Dohalský z Dohalic
Narození10. května 1900
Přívozec
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtíúnor 1945 (ve věku 44 let) nebo 7. února 1945 (ve věku 44 let)
Terezín
Protektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
NárodnostČeši
Alma materPrávnická fakulta Univerzity Karlovy
Povolánínovinář
OceněníŘád Tomáše Garrigua Masaryka 2. třídy in memoriam (1992)
Choť(1933) Anna Šírlová (1911–1998)
RodičeFrantišek Karel Bořek-Dohalský (1843–1925) a
Ludovika d’Hoop (1863–1920)
RodDohalští z Dohalic
Příbuzníbratr: František Bořek-Dohalský (1887–1951)
bratr: Antonín Bořek-Dohalský (1889–1942)
bratr: Ludvík Bořek-Dohalský (1895–1909)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život
Památeční deska z Domažlic.

Byl hrabětem z rodu Dohalských, což byl rod, jehož kořeny sahají až do 15. století. Narodil se na rodovém zámku Přívozci jako nejmladší syn hraběte Františka Karla Bořka-Dohalského (1843–1925) a původem belgické šlechtičny Ludoviky, rozené d’Hoop (1863–1920).

Jeho bratři byli kněz Antonín Bořek-Dohalský (1889–1942) a diplomat František  Bořek-Dohalský (1887–1951).

Obecnou školu navštěvoval v Domažlicích. Choval silné citové pouto k rodnému Chodsku, kam často se vracel. Středoškolská studia dokončil v roce 1920 na pražském malostranském gymnáziu. V témže roce zahájil studia na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, ta však nedokončil.

Během studií vstoupil do Národní strany práce a díky tomu se sblížil s generálním tajemníkem této strany Jiřím Benešem, synovcem Edvarda Beneše. Přátelské vztahy navázal i s dalšími osobnostmi této malé strany: kupř. s Janem Herbenem a Jaroslavem Stránským, majitelem Lidových novin.

V červnu 1929 začal pracovat jako parlamentní zpravodaj Lidových novin. Při této práci dokázal využít svého původu a bohatých společenských kontaktů mezi českou šlechtou, klérem a osobnostmi politického života. Stejně jako řada jeho kolegů a přátel z okruhu Lidových novin, i on náležel mezi obdivovatele a podporovatele prezidenta Masaryka, s kterým se také jako jeden z pátečníků stýkal. Spolupracoval také s Peroutkovou Přítomností a spolu s Milenou Jesenskou zastával v Přítomnosti funkci redakčního tajemníka.

Dne 22. června 1933 se v Praze oženil a Annou Šírlovou (27. dubna 1911 Praha – 5. června 1998 Praha, dcerou Josefa Šírla a Anny Kaslové), která pocházela z bohaté pražské rodiny. Díky tomu dosáhl finančního zajištění. V prosinci 1937 odešel z redakce Lidových novin a pokusil se dokončit studia práv. K tomu však díky událostem následujícího roku nedošlo.

V období okupace se bratři Dohalští zapojili do domácího odboje. Zdeněk vytvářel spojku mezi domácí protektorátní vládou a exilovou vládou v Londýně.[3] 21. října 1941 byl zatčen gestapem a v únoru 1945 popraven v Malé pevnosti v Terezíně.

Manželka a všichni tři bratři byli pohřbení na Olšanských hřbitovech v Praze.[4]

Odkazy

Reference
  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. ŠTICHA, Ladislav. Krycí jméno Bedrník – hrabě Zdeněk Bořek Dohalský. www.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2016-12-18]. Dostupné online.
  3. První Československá republika, rod Bořků Dohalských z Dohalic a oslavy 28. října v Lysé n. L., Listy města Lysá nad Labem 9/2003.
  4. Anna Bořek-Dohalská [online]. Billion Graves [cit. 2020-11-17]. Dostupné online.

Literatura
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 64–65.
  • FIRT, Julius. Knihy a osudy. Brno. Atlantis, 1991. S. 37-53.
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 122–123.
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 6. sešit : Boh–Bož. Praha: Libri, 2007. 109 s. ISBN 978-80-7277-239-1. S. 75–76.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.