Karel Burian (pěvec)

Debutoval ve Stodole – českém divadle v Brně a zde pak působil ve Státním divadle v sezóně 1890/1891.[3] Následně působil v divadelní skupině Ladislava Chmelenského a ucházel se o místo v Národním divadle. Využil nabídky kapelníka Alfréda Škroupa na angažmá v operním sboru, se kterým v sezóně 1892/1893 účinkoval v Reveli (dnešní Tallinn). Shodou okolností se mu záhy podařilo získat sólovou roli, když zastupoval za tenoristu. Tohoto úkolu se zhostil velmi dobře a proslavil se jako vynikající zpěvák. Po sedmi měsících odcestoval na další angažmá do Lipska (1893), odkud jej však ředitel Max Stegmann po prvním představení vyhodil pro nevhodný hlas a chlapecký zjev.

Po několika angažmá v menších českých a německých divadlech pod Baumannovým vedením si vyzkoušel sólové party v Královské opeře v Hannoveru a zajížděl hostovat do Brém. Později se stal prvním tenorem (zprvu na záskok v roli Tannhäusera) v Královské opeře v Hamburku, a to mu umožnil další hostování v Berlíně a poté krátce i v Národním divadle v Praze.[4] Po neshodách s ředitelem opery Karlem Kovařovicem však musel odejít. Poté následovalo angažmá v Budapešti a především v drážďanské Semperově opeře (1902–1911), kde se stal stěžejním představitelem tenorových rolí v operách Richarda Wagnera a také ve světové premiéře v roli krále Heroda v opeře Richarda Strausse Salome po boku Emy Destinnové. V letech 1906–1913 pravidelně hostoval v Metropolitní opeře v New Yorku, kde vystupoval mimo jiné pod taktovkou Gustava Mahlera a Artura Toscaniniho, zpíval také ve Filadelfii a v Baltimore.

Výnosem c. a k. místodžitelství mu roku 1913 bylo udělena uherské občanství se jménem Burian-Dálnoki, aby mohl nadále působit v operním domě v Budapešti.[5] Během první světové války kromě Budapešti hostoval v divadlech v rámci celého Rakouska-Uherska, a nadále překládal operní libreta z němčiny, italštiny a francouzštiny do češtiny a z češtiny do němčiny. V poválečných letech už se mu nepodařilo obnovit svou bývalou kariéru.

Roku 1920 se stala nehoda, když se místo vody napil louhu. Spekulovalo se o tom, zda šlo o nešťastnou náhodu nebo úklady nepřátel. V roce 1924 po návštěvě u holiče dostal infekci kůže, která vedla ke smrtelnému onemocnění.[6] Zemřel 25. září 1924 na svém statku v rodném kraji v Senomatech.

Soudobá kritika si jej cenila jako nejlepšího wagnerovského tenora, někdy byl stavěn dokonce nad Carusa, který o něm sám říkal: „Burian může zpívat všechno, já jenom něco.“ Vzorně a vzorově ztvárňoval také postavy z oper Bedřicha Smetany. Měl krásný, ušlechtilý, barytonově zbarvený tenor plného, kulatého zvuku, výbornou výslovnost českou i německou, rovněž byl skvělý herec.

• DEYL, Rudolf. Jak jsem je znal. Praha : Jos.R.Vilímek, 1937, str. 67–74
• KOLEKTIV AUT. Národní divadlo a jeho předchůdci. Praha : Academia, 1988, str. 54–6
• Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 85.
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 162.
• VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 8. sešit : Brun –By. Praha: Libri, 2007. 225–368 s. ISBN 978-80-7277-257-5. S. 344–345.
• FROLÍK, František. Osobnosti Rakovnicka a Novostrašecka s ukázkami jejich rukopisů. 1. vyd. Nové Strašecí: Jiří Červenka – Gelton, 2016. 315 s. ISBN 978-80-88125-04-4. Kapitola Karel Burian, s. 114–117.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Burian na Wikimedia Commons
• Osoba Karel Burian ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Burian (pěvec)
• Karel Burian v Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918
• (česky)(německy)(anglicky) Karel Burian na webu
• Vysilani “ Karel Burian” (cyklus M. Malkova “Kolekce vzacnych desek” – rusky jazyk).