Nové Hrady (hrad)

Gotický hrad byl podle archeologických nálezů postaven v době okolo poloviny třináctého století.[2] Poprvé zmíněn byl roku 1279 zároveň s jeho majitelem Vítkovcem Ojířem ze Svin, jehož otcem byl Vítek z Klokot. Později byl hrad v držení dalších Vítkovců – pánů z Landštejna a od roku 1359 Rožmberků. V 16. století byl hrad těžce poškozen – nejprve při požáru a výbuchu střelného prachu od blesku v roce 1573 a poté při poměrně silném zemětřesení v roce 1590. Proto byl opraven a nově opevněn podle návrhů italského architekta Antonia Canevalle. Smrtí posledního Rožmberka Petra Voka v roce 1611 přešlo panství na základě dědické smlouvy do majetku pánů ze Švamberka. Od roku 1635, kdy si Buquoyové nechali na novohradském náměstí vybudovat pohodlnou rezidenci, sloužil hrad pouze k hospodářským účelům (bydlení panských úředníků, lesní správa, od konce 18. století rodinný archiv Buquoyů a knihovna). Po druhé světové válce bylo Buquoyům panství zkonfiskovano a předáno do péče státu. V padesátých letech 20. století byla v části hradu zřízena expozice převážně hyalitového skla, zbytek sloužil nadále jako byty a později část také jako lidová škola umění a kulturní středisko. V osmdesátých letech prošel hrad rozsáhlou rekonstrukcí. V roce 2000 byla vybudována nová expozice a v roce 2002 hrad přešel do správy Státního památkového ústavu, dnes Národního památkového ústavu.

V nejstarší stavební fázi patřily Nové Hrady k hradům bergfritového typu, ale jejich podoba byla nejspíše od počátku ovlivněna existencí dvou bran. Hrad tehdy chránil široký příkop a obvodová hradba, jejíž zdivo se s výjimkou východní strany dochovalo ve vnější obvodové zdi paláce. Před hlavní hradbou nejspíše už tehdy stála menší parkánová zeď. K nejstarší stavební fázi patří i drobná věž zadní brány.[2] Dominantou hradu byl okrouhlý bergfrit zapojený do obvodové hradby,[3] který zanikl při výbuchu střelného prachu v roce 1573 a jehož pozůstatky byly odkryty při archeologickém výzkumu. JIžně od věže stával podél hradby nejstarší palác.[2]

Věž přední brány

Nádvoří

Západní stranu mezi oběma branami lemuje dlouhá budova se složitým stavebním vývojem. Velké změny v podobě hradu přinesla rozsáhlá přestavba realizovaná v posledním desetiletí patnáctého století. Při ní hrad obepnula nová parkánová hradba s drobnými, dovnitř otevřenými polookrouhlými baštami. V parkánu byla postavena hradní kuchyně. Bezpečnost zadní brány zajistilo nové předbraní. Původní přední bránu nahradila mohutná čtverhranná branská věž postavená patrně někdy v prvních dvou desetiletích šestnáctého století. Nejvýraznějším prvkem přestavby se stal nový palác, jehož renesanční okna patří k nejstarším projevům renesance v Česku. Nové opevnění patřilo teoreticky ke kvalitním systémům, ale jeho účinnost omezovaly slabé zdi.[2]

Obnova hradu zničeného výbuchem začala až roku 1605. Při ní byl příkop obezděn a snad i rozšířen, takže s hloubkou patnáct metrů a šířkou 23 metrů patří k nejmohutnějším příkopům v Česku. Dochovaná podoba budov je výsledkem přestavby realizované v letech 1792–1798 Janem Nepomukem Buquoyem, který nechal zvýšit věž přední brány a palác přestavět na úřednické byty.[4]

Nové Hrady byly v roce 2011, kdy je navštívilo téměř 24 tisíc lidí, jedenáctým nejnavštěvovanějším památkovým objektem v Jihočeském kraji.[5]