Buquoyská hrobka (Nové Hrady)
Buquoyská hrobka, postavená v letech 1890–1892[1][2][3][4][pozn. 1] v novogotickém stylu, se nachází na východním konci hřbitova (založen 1810) v Nových Hradech a je kulturní památkou.[6]
| Buquoyská hrobka | |
|---|---|
 Novogotická Buquoyská hrobka v Nových Hradech | |
| Základní informace | |
| Sloh | novogotika |
| Architekt | Josef Schulz |
| Výstavba | 1890–1892 |
| Stavitel | Karel Bůžek |
| Stavebník | Karel Bonaventura Buquoy-Longueval |
| Poloha | |
| Adresa | Nové Hrady,  Česko |
| Souřadnice | 48°47′18,97″ s. š., 14°47′27,63″ v. d. |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 16218/3-312 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hrobka byla zbudována podle projektu pražského architekta Josefa Schulze,[1][2][3] autora hlavní budovy Národního muzea v Praze. Stavbu provedl stavitel Karel Bůžek z Nových Hradů.[3] Hrobku nechal vybudovat velkostatkář a politik hrabě Karel Bonaventura Buquoy-Longueval (1854–1911),[5] jmenovec císařského generála a vítěze na Bílé hoře. Hrobka je zpřístupněna v rámci městských prohlídek.
Exteriér
Hrobka připomíná Schwarzenberskou hrobku v Třeboni. Byla postavena na půdorysu kříže.[2] Má dvě části – kryptu v přízemí a kapli v patře,[3] která je přístupná po dvouramenném schodišti.[2] Jedná se o orientovanou stavbu s pětibokým presbytářem, na jižní straně se šnekem do zvonice. Byla zbudována z režného cihelného zdiva,[2] kamenná výzdoba je z pískovce, podezdívka a dříky sloupů ze žuly. Nad vchodem do zádušní kaple je umístěna rozměrná pozlacená mozaika zobrazující Pannu Marii podle výtvarné předlohy Maxe Švabinského.[1][3] Panna Maria stojí na půlměsíci, obklopená zlatou září a korunována párem andělů. Nese na ruce Ježíška a oba drží růženec. V tympanonu portálu v přízemí je umístěn kamenný reliéf s buquoyským erbem neseným párem gryfů a rodovým heslem DIEU ET MON ROI (Bohu a mému králi).[3] Za hrobkou je záhadný náhrobek Gabriely Thun-Hohenstein, rozené hraběnky Longueval-Buquoy a hraběte Josefa Thun-Hohensteina.[3]
Interiér
Hlavní loď má čtvercový půdorys, její klenba je hvězdicová s hruškovitě profilovanými žebry, boční lodě jsou sklenuty segmentově, presbytář je pětiboký, předsíň je sklenuta křížovou klenbou.[7]
Seznam pochovaných
Hrobka byla postavena pro 28 rakví, pochováno v ní však bylo jen 8 příslušníků rodu Buquoyů (3 manželské páry) a jejich příbuzných (sourozenci z rodu Cappy).[3] Další členové rodu zůstali uloženi v původní rodinné hrobce z roku 1648, kterou nechala zbudovat hraběnka Marie Magdalena z Biglia (1573–1653) v klášterním kostele sv. Petra a Pavla v Nových Hradech.[3] Poslední majitel velkostatku, Karel Jiří (Karl Georg), 15. hrabě Buquoy, se pohřbu do hrobky nedočkal, zemřel 17. května 1952 po věznění na Mírově ve vězeňské nemocnici v Brně.[5]
Chronologicky podle data úmrtí
V tabulce jsou uvedeny základní informace o pohřbených.[8] Fialově jsou vyznačeni příslušníci rodu Buquoyů, žlutě jsou vyznačeny manželky přivdané do rodiny, pokud byly pohřbeny v hrobce, nebo příbuzní z jiných rodů.
| Pořadí | Gene-race | Jméno pohřbeného | Datum a místo narození | Otec | Datum a místo sňatku, choť | Pohřeb a uložení do hrobky | Poznámky |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Datum a místo úmrtí | Matka | ||||||
| 1. | Jiří Jan Jindřich Buquoy-Longueval | 2. 8. 1814 Červený Hrádek | Jiří František August Buquoy-Longueval 7. 9. 1781 Brusel – 19. 4. 1851 Praha | 30. 5. 1847 Praha: Tereza Žofie z Oettingen-Wallersteinu (č. 2) | |||
| 2. 10. 1882 Baden-Baden | Marie Gabriela z Rottenhanu 16. 1. 1784 Vídeň – 21. 3. 1863 Praha | ||||||
| 2. | Tereza Žofie z Oettingen-Oettingenu a Oettingen-Wallersteinu | 6. 1. 1829 Wallerstein | Bedřich Kraft z Oettingen-Oettingenu a Oettingen-Wallersteinu 16. 10. 1793 Wallerstein – 15. 11. 1842 Wallerstein | 30. 5. 1847 Praha: Jiří Jan Jindřich Buquoy-Longueval (č. 1) | |||
| 27. 4. 1897 Vídeň | Žofie z Fürstenbergu 28. 8. 1804 Vídeň – 4. 2. 1829 Praha | ||||||
| 3. | Ferdinand Maria Jindřich Buquoy-Longueval | 14. 10. 1856 Vídeň-Meidling | Jiří Jan Jindřich Buquoy-Longueval (č. 1) | 30. 8. 1882 Baden u Vídně: Jindřiška (Henriette) z Cappy (č. 6) | Ministr zemědělství Předlitavska (1904–1906) | ||
| 27. 10. 1909 Šempeter pri Gorici, Slovinsko | Tereza Žofie z Oettingen-Wallersteinu (č. 2) | ||||||
| 4. | Karel Bonaventura Buquoy-Longueval | 24. 10. 1854 Vídeň | Jiří Jan Jindřich Buquoy-Longueval (č. 1) | 1. 5. 1878 Praha: Philippine Czerninová z Chudenic (č. 8) | Zakladatel hrobky | ||
| 9. 8. 1911 Vídeň | Tereza Žofie z Oettingen-Wallersteinu (č. 2) | ||||||
| 5. | Filip (Philipp) z Cappy | 17. 10. 1860 Lovasberény | Jindřich z Cappy 5. 4. 1817 Opava – 19. 1. 1889 Vídeň[9] | Hrabě, bratr Henriette z Cappy (č. 6), vrchní hofmistr arcivévodkyně Isabely a okresní hejtman.[10] | |||
| 19. 3. 1922 Nové Hrady | Julie Dezasse de Petit-Verneuil 7. 1. 1828 Bohunice – 1. 1. 1892 Gries bei Bozen[11] | ||||||
| 6. | Jindřiška (Henriette) z Cappy | 19. 1. 1857 Budín (Budapešť) | Jindřich z Cappy 5. 4. 1817 Opava – 19. 1. 1889 Vídeň[9] | 30. 8. 1882 Baden u Vídně: Ferdinand Maria Jindřich Buquoy-Longueval (č. 3) | |||
| 13. 4. 1929 Nové Hrady | Julie Dezasse de Petit-Verneuil 7. 1. 1828 Bohunice – 1. 1. 1892 Gries bei Bozen[11] | ||||||
| 7. | Constance z Cappy | 12. 8. 1859 Lovasberény | Jindřich z Cappy 5. 4. 1817 Opava – 19. 1. 1889 Vídeň[9] | Hraběnka, sestra Henriette z Cappy (č. 6) | |||
| 14. 11. 1933 | Julie Dezasse de Petit-Verneuil 7. 1. 1828 Bohunice – 1. 1. 1892 Gries bei Bozen[11] | ||||||
| 8. | Philippine Czerninová z Chudenic a Morzinu | 29. 11. 1858 Praha | Heřman Zdenko Czernin-Morzin 20. 2. 1819 Vídeň – 2. 8. 1892 Drážďany | 1. 5. 1878 Praha: Karel Bonaventura Buquoy-Longueval (č. 4) | |||
| 6. 8. 1937 Rožmberk nad Vltavou | Marie Aloisie Morzinová 6. 5. 1832 Praha – 26. 7. 1907 Vrchlabí |
Příbuzenské vztahy pohřbených
Následující schéma znázorňuje příbuzenské vztahy. Červeně orámovaní byli pohřbeni v hrobce, arabské číslice odpovídají pořadí úmrtí podle předchozí tabulky. Vzhledem k účelu schématu se nejedná o kompletní rodokmen Buquoyů. Zeleně jsou vyznačeni manželé Gabriela Buquoy-Longueval (1859–1934) a Josef Filip Thun-Hohenstein (1856–1932), kteří mají náhrobek za hrobkou. Modře je vyznačen Karl Georg (Karel Jiří) Buquoy (1885–1952), poslední majitel velkostatku, kterému byl majetek zabaven v roce 1945.
| Jiří František August Buquoy-Longueval 1781–1851 | Marie Gabriela z Rottenhanu 1784–1863 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Jindřich z Cappy 1817–1889 | Julie Dezasse de Petit-Verneuil 1828–1892 | 1. Jiří Jan Jindřich Buquoy-Longueval 1814–1882 | 2. Tereza Žofie z Oettingen-Wallersteinu 1829–1897 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| 7. Constance z Cappy 1859–1933 | 5. Philipp z Cappy 1860–1922 | 6. Henriette z Cappy 1857–1929 | 3. Ferdinand Maria Jindřich Buquoy-Longueval 1856–1909 | Gabriela Buquoy-Longueval 1859–1934 | Josef Filip Thun-Hohenstein 1856–1932 | 4. Karel Bonaventura Buquoy-Longueval 1854–1911 | 8. Philippine Czerninová z Chudenic a Morzinu 1858–1937 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Karel Jiří Buquoy-Longueval 1885–1952 | Marie Valerie Kinská z Vchynic a Tetova 1896–1963 | Jindřich Albert Buquoy-Longueval 1892–1959 | Maria Anna Korbová z Weidenheimu 1908–1975 | Ferdinand Filip Buquoy-Longueval 1896–1975 | Tereza Žofie Buquoy-Longueval 1888–1968 | Clemens Ottokar Westphalen-Fürstenberg 1864–1938 | Žofie Tereza Buquoy-Longueval 1879–1945 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Ferdinand Karl Buquoy 1915–1986 | Charlotte Franziska Ledebur-Wicheln 1913–1994 | Johannes Adam Ledebur-Wicheln 1916–1945 | Henriette Marie Buquoy 1917–1967 | Wolfgang Kraft Öttingen-Wallerstein 1924–2001 | Karl Albert Buquoy 1918–1955 | Johannes Ulrich Buquoy 1925–1943 | Rudolf Hubert Buquoy 1927–1995 | Hedwig Maria Galen * 1934 | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Odkazy
Poznámky
- Nebo snad 1902–1904.[5]
Reference
- POCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech (2) K/O. Praha: Academia, 1978. 578 s. S. 490.
- KUTHAN, Jiří. Aristokratická sídla v českých zemích 1780–1914. Praha: NLN, 2014. 712 s. ISBN 978-80-7422-332-7. S. 563.
- HOKR, Vladimír. Příběhy novohradských domů. [s.l.]: Novohradská občanská společnost, 2007. ISBN 978-80-85033-75-5. S. 79–80.
- DAVID, Petr; SOUKUP, Vladimír. Velká turistická encyklopedie: Jihočeský kraj. Praha: Euromedia Group, k. s. - Knižní klub, 2008. 368 s. S. 203.
- KOŠŤÁLOVÁ, Renata; KOŠŤÁL, Vratislav. Francouzská šlechta v českých zemích. Brno: Barrister & Principal, 2021. 288 s. ISBN 978-80-7364-118-4. S. 38.
- Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-05-12]. Identifikátor záznamu 126755 : Buquoyská hrobka. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ .
- JUŘÍK, Pavel. Jihočeské dominium. Praha: Libri, 2008. 448 s. ISBN 978-80-7277-359-6. S. 425.
- MAREK, Miroslav. Rodokmen Buquoyů 2 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2004-05-14 [cit. 2021-10-26]. Dostupné online.
- Henrik Graf Cappy [online]. Geni.com [cit. 2021-10-25]. Dostupné online.
- Cappy, Philipp von, hrabě, 1860–1922 [online]. Provenio – Virtuální rekonstrukce knižních celků [cit. 2021-08-23]. Dostupné online.
- Júlia Gräfin Cappy [online]. Geni.com [cit. 2021-10-25]. Dostupné online.
Literatura
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Buquoyská hrobka na Wikimedia Commons