Jiří Jan Jindřich Buquoy

Jiří Jan Jindřich Buquoy–Longueval, německy Georg Johann Heinrich de Longueval Graf von Buquoy (2. srpna 1814,[4][5][6] Červený Hrádek[6][7]2. září 1882, Baden-Baden[4][5][6][8]), byl rakouský šlechtic z rodu Buquoyů a politik z Čech, poslanec Českého zemského sněmu.

Jiří Jan Jindřich Buquoy
Jiří Jan Jindřich Buquoy
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1867  1872[1]
Člen Panské sněmovny
Ve funkci:
1861  1878[2]
Stranická příslušnost
ČlenstvíStr. konzervativního velkostatku

Narození2. srpna 1814
Červený Hrádek
Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí2. září 1882
Baden-Baden
Německá říše Německá říše
Místo pohřbeníBuquoyská hrobka
ChoťŽofie Terezie Öttingen-Wallerstein
RodičeJiří František August Buquoy a Marie Gabriela z Rottenhanu
DětiKarel Buquoy-Longueval
Ferdinand Maria Heinrich von Buquoy
PříbuzníŽofie Tereza z Longueval-Buquoy[3] (vnučka)
Profesesběratel umění a politik
CommonsJiří Jan Jindřich Buquoy
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

Jiří Jan Jindřich byl syn Jiřího Františka Augusta Longueval-Buquoye a Gabriely, rozené Rottenhanové (16. ledna 1784 Vídeň – 21. března 1863 Červený Hrádek u Chomutova). Patřil do významného šlechtického rodu Buquoyů a narodil se na zámku Červený hrádek, který patřil matce.[5].

Působil jako velkostatkář. Patřily mu statky Nové Hrady, Rožmberk, Přísečnice a Hauenštejn. Byl též držitelem alodiálního statku Cartles. Od roku 1863 byl čestným členem Vlastenecko-hospodářské společnosti. Byl (od roku 1852[6]) čestným rytířem maltézského řádu.[4]

Významně se podílel na stavebních úpravách buquoyských zámků a sám kreslil stavební a krajinné úpravy na buquoyských panstvích. Zadadával malířské zakázky.[9] Sbíral umělecké předměty a své sbírky starožitností shromažďoval hlavně do tzv. dolního hradu v Rožmberku. Roku 1873 nechal pro světovou výstavu ve Vídni zbudoval samostatný pavilon buquoyského panství.[6]

Od roku 1841[6] měl titul c. k. komořího.[8] Roku 1873 získal Řád svatého Řehoře Velikého.[6]

Nedaleko osady Javory (Ahornhütten) na Novohradsku nechal v roce 1854 přestavět tamější myslivnu na velkou dřevěnou loveckou chatu. Zámeček dostal jméno Žofín (Sofienschloss) na počest manželky stavebníka, hraběnky Žofie Terezie.[10] Budova byla bohatě vybavena nábytkem, výzdobu tvořily obrazy, rytiny a lovecké trofeje. V roce 1945 byl zámeček součástí zkonfiskovaného majetku a v roce 1948 byl předán armádě. Pohraniční stráž jej nechala zpustnout a zchátralý objekt byl v roce 1980 srovnán se zemí.[9]

V 60. letech se zapojil i do vysoké politiky. V zemských volbách v lednu 1867 byl zvolen na Český zemský sněm, kde zastupoval kurii velkostatkářskou, svěřenecké velkostatky.[11] Mandát zde obhájil ve volbách v březnu 1867, po nichž ale odmítl přijmout mandát.[12] Uspěl i v zemských volbách roku 1870[13] Patřil do Strany konzervativního velkostatku, která podporovala české státní právo. V srpnu 1870 podepsal její manifest, který vydala v souvislosti se vstupem na Český zemský sněm a ve kterém deklarovala, že její účast na sněmu nijak nemění její postoj ohledně státoprávní kontinuity českého státu.[14]

Od roku 1861 byl také dědičným členem Panské sněmovny (nevolená horní komora Říšské rady).[6] V roce 1878 se křesla v Panské sněmovně vzdal (kvůli obvinění ze zneuctění dívky pracující na jeho statku) a již na konci roku byl na toto dědičné křeslo pozván jeho syn.[2]

Roku 1879 se odstěhoval.[4] Žil pak v zahraničí.[5] Zemřel v září 1882[8] na plicní onemocnění[5] a byl pohřben v rodinné kaplové hrobce v Nových Hradech.

Rodina

V roce 1847 se v Praze oženil s princeznou Žofií Terezií Oettingen-Wallersteinovou (1829–1897), dcerou knížete Bedřicha Krafta Oettingena (1793–1842), majitele panství Zbraslav. Žofie byla později c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže.[15] Z manželství se narodily čtyři děti.[16]

Díky své manželce byl blízce spřízněn s významnými představiteli české šlechty, jeho švagry byli například kníže Mořic Lobkowicz nebo kníže Karel III. ze Schwarzenbergu.

Odkazy

Externí odkazy

Reference

  1. Po jistou dobu se na práci sněmu fakticky neúčastnil.
  2. https://www.parlament.gv.at/WWER/PARL/J1848/Buquoy.shtml
  3. Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  4. LIŠKOVÁ, Marie. Slovník představitelů zemské samosprávy v Čechách 1861-1913. Praha: SÚA, 1994. 379 s. Dostupné online. ISBN 8085475138. S. 38. (česky)
  5. Sterbefall. Prager Abendblatt. Září 1882, čís. 201, s. 2. Dostupné online.
  6. BRABENCOVÁ, Jana. Biografický slovník českyých zemí: Brun - By. Praha: Historický ústav AV ČR,, 2007. Dostupné online. ISBN 9788072772575. S. 323. (česky)
  7. Matriční záznam o narození a křtu farnost Červený Hrádek
  8. Úmrtí. Ohlas od Nežárky. Září 1882, roč. 12, čís. 36, s. 320. Dostupné online.
  9. ŠÁMAL, Petr; TRNKOVÁ, Petra. Krajina - sídlo - obraz: Romantický řád Jiřího Jana Buquoye: Průvodce k výstavě. [s.l.]: Artefactum/Ústav dějin umění AV ČR, 2015. 67 s. ISBN 978-80-86890-78-4.
  10. KOŠŤÁL, Vratislav, KOŠŤÁLOVÁ, Renata: Francouzská šlechta v českých zemích; Brno, 2021; s. 66 ISBN 978-80-7364-118-4
  11. http://www.psp.cz/eknih/1867skc/1/stenprot/001schuz/s001003.htm
  12. http://www.psp.cz/eknih/1867_69skc/1/stenprot/001schuz/s001005.htm
  13. http://www.psp.cz/eknih/1870skc/1/stenprot/001schuz/s001002.htm
  14. Das Vaterland, 31. 8. 1870, s. 1.
  15. Heslo Oettingen in: Gothaischer genealogischer Hofkalender, Gotha, 1874; s. 202 dostupné online
  16. Rodina Jiřího Jana Jindřicha Buquoye in: Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser, Gotha, 1922; s. 186–187 dostupné online

Literatura

  • BEČVÁŘ, Michal. Rottenhanové a Buquoyové na Červeném hrádku = Die Herren von Rottenhan und von Buquoy in Rothenhaus. Chomutov: Oblastní muzeum v Chomutově, 2014. 64 s. ISBN 978-80-87898-01-7. (česky, německy)
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.