Jiří Jan Jindřich Buquoy
Jiří Jan Jindřich Buquoy–Longueval, německy Georg Johann Heinrich de Longueval Graf von Buquoy (2. srpna 1814,[4][5][6] Červený Hrádek[6][7] – 2. září 1882, Baden-Baden[4][5][6][8]), byl rakouský šlechtic z rodu Buquoyů a politik z Čech, poslanec Českého zemského sněmu.
Jiří Jan Jindřich Buquoy | |
---|---|
Jiří Jan Jindřich Buquoy | |
Poslanec Českého zemského sněmu | |
Ve funkci: 1867 – 1872[1] | |
Člen Panské sněmovny | |
Ve funkci: 1861 – 1878[2] | |
Stranická příslušnost | |
Členství | Str. konzervativního velkostatku |
Narození | 2. srpna 1814 Červený Hrádek Rakouské císařství |
Úmrtí | 2. září 1882 Baden-Baden Německá říše |
Místo pohřbení | Buquoyská hrobka |
Choť | Žofie Terezie Öttingen-Wallerstein |
Rodiče | Jiří František August Buquoy a Marie Gabriela z Rottenhanu |
Děti | Karel Buquoy-Longueval Ferdinand Maria Heinrich von Buquoy |
Příbuzní | Žofie Tereza z Longueval-Buquoy[3] (vnučka) |
Profese | sběratel umění a politik |
Commons | Jiří Jan Jindřich Buquoy |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Biografie
Jiří Jan Jindřich byl syn Jiřího Františka Augusta Longueval-Buquoye a Gabriely, rozené Rottenhanové (16. ledna 1784 Vídeň – 21. března 1863 Červený Hrádek u Chomutova). Patřil do významného šlechtického rodu Buquoyů a narodil se na zámku Červený hrádek, který patřil matce.[5].
Působil jako velkostatkář. Patřily mu statky Nové Hrady, Rožmberk, Přísečnice a Hauenštejn. Byl též držitelem alodiálního statku Cartles. Od roku 1863 byl čestným členem Vlastenecko-hospodářské společnosti. Byl (od roku 1852[6]) čestným rytířem maltézského řádu.[4]
Významně se podílel na stavebních úpravách buquoyských zámků a sám kreslil stavební a krajinné úpravy na buquoyských panstvích. Zadadával malířské zakázky.[9] Sbíral umělecké předměty a své sbírky starožitností shromažďoval hlavně do tzv. dolního hradu v Rožmberku. Roku 1873 nechal pro světovou výstavu ve Vídni zbudoval samostatný pavilon buquoyského panství.[6]
Od roku 1841[6] měl titul c. k. komořího.[8] Roku 1873 získal Řád svatého Řehoře Velikého.[6]
Nedaleko osady Javory (Ahornhütten) na Novohradsku nechal v roce 1854 přestavět tamější myslivnu na velkou dřevěnou loveckou chatu. Zámeček dostal jméno Žofín (Sofienschloss) na počest manželky stavebníka, hraběnky Žofie Terezie.[10] Budova byla bohatě vybavena nábytkem, výzdobu tvořily obrazy, rytiny a lovecké trofeje. V roce 1945 byl zámeček součástí zkonfiskovaného majetku a v roce 1948 byl předán armádě. Pohraniční stráž jej nechala zpustnout a zchátralý objekt byl v roce 1980 srovnán se zemí.[9]
V 60. letech se zapojil i do vysoké politiky. V zemských volbách v lednu 1867 byl zvolen na Český zemský sněm, kde zastupoval kurii velkostatkářskou, svěřenecké velkostatky.[11] Mandát zde obhájil ve volbách v březnu 1867, po nichž ale odmítl přijmout mandát.[12] Uspěl i v zemských volbách roku 1870[13] Patřil do Strany konzervativního velkostatku, která podporovala české státní právo. V srpnu 1870 podepsal její manifest, který vydala v souvislosti se vstupem na Český zemský sněm a ve kterém deklarovala, že její účast na sněmu nijak nemění její postoj ohledně státoprávní kontinuity českého státu.[14]
Od roku 1861 byl také dědičným členem Panské sněmovny (nevolená horní komora Říšské rady).[6] V roce 1878 se křesla v Panské sněmovně vzdal (kvůli obvinění ze zneuctění dívky pracující na jeho statku) a již na konci roku byl na toto dědičné křeslo pozván jeho syn.[2]
Roku 1879 se odstěhoval.[4] Žil pak v zahraničí.[5] Zemřel v září 1882[8] na plicní onemocnění[5] a byl pohřben v rodinné kaplové hrobce v Nových Hradech.
Rodina
V roce 1847 se v Praze oženil s princeznou Žofií Terezií Oettingen-Wallersteinovou (1829–1897), dcerou knížete Bedřicha Krafta Oettingena (1793–1842), majitele panství Zbraslav. Žofie byla později c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže.[15] Z manželství se narodily čtyři děti.[16]
- 1. Jiří Bedřich (* a † 1853)
- 2. Karel Bonaventura (1854–1911), c. k. tajný rada, komoří, poslanec českého zemského sněmu, dědičný člen rakouské Panské sněmovny, rytíř Řádu zlatého rouna
- 3. Ferdinand Maria Jindřich (1856–1909), c. k. tajný rada, komoří, poslanec českého zemského sněmu, rakouský ministr zemědělství 1904–1906
- 4. Gabriela (1859–1934), c. k. palácová dáma, dáma Řádu hvězdového kříže, manž. 1881 Josef Filip hrabě Thun-Hohenstein (1856–1932), c. k. tajný rada, komoří, okresní hejtman ve Znojmě a Teplicích, zemský prezident ve Slezsku 1898–1905
Díky své manželce byl blízce spřízněn s významnými představiteli české šlechty, jeho švagry byli například kníže Mořic Lobkowicz nebo kníže Karel III. ze Schwarzenbergu.
Odkazy
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jiří Jan Jindřich Buquoy na Wikimedia Commons
- Rodokmen Buquoyů dostupné online
Reference
- Po jistou dobu se na práci sněmu fakticky neúčastnil.
- https://www.parlament.gv.at/WWER/PARL/J1848/Buquoy.shtml
- Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- LIŠKOVÁ, Marie. Slovník představitelů zemské samosprávy v Čechách 1861-1913. Praha: SÚA, 1994. 379 s. Dostupné online. ISBN 8085475138. S. 38. (česky)
- Sterbefall. Prager Abendblatt. Září 1882, čís. 201, s. 2. Dostupné online.
- BRABENCOVÁ, Jana. Biografický slovník českyých zemí: Brun - By. Praha: Historický ústav AV ČR,, 2007. Dostupné online. ISBN 9788072772575. S. 323. (česky)
- Matriční záznam o narození a křtu farnost Červený Hrádek
- Úmrtí. Ohlas od Nežárky. Září 1882, roč. 12, čís. 36, s. 320. Dostupné online.
- ŠÁMAL, Petr; TRNKOVÁ, Petra. Krajina - sídlo - obraz: Romantický řád Jiřího Jana Buquoye: Průvodce k výstavě. [s.l.]: Artefactum/Ústav dějin umění AV ČR, 2015. 67 s. ISBN 978-80-86890-78-4.
- KOŠŤÁL, Vratislav, KOŠŤÁLOVÁ, Renata: Francouzská šlechta v českých zemích; Brno, 2021; s. 66 ISBN 978-80-7364-118-4
- http://www.psp.cz/eknih/1867skc/1/stenprot/001schuz/s001003.htm
- http://www.psp.cz/eknih/1867_69skc/1/stenprot/001schuz/s001005.htm
- http://www.psp.cz/eknih/1870skc/1/stenprot/001schuz/s001002.htm
- Das Vaterland, 31. 8. 1870, s. 1.
- Heslo Oettingen in: Gothaischer genealogischer Hofkalender, Gotha, 1874; s. 202 dostupné online
- Rodina Jiřího Jana Jindřicha Buquoye in: Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser, Gotha, 1922; s. 186–187 dostupné online
Literatura
- BEČVÁŘ, Michal. Rottenhanové a Buquoyové na Červeném hrádku = Die Herren von Rottenhan und von Buquoy in Rothenhaus. Chomutov: Oblastní muzeum v Chomutově, 2014. 64 s. ISBN 978-80-87898-01-7. (česky, německy)