Nové Hrady

Nové Hrady (německy Gratzen) jsou město v Novohradském podhůří poblíž hranic s Rakouskem, asi 30 km jihovýchodně od Českých Budějovic a 20 km jižně od Třeboně. S nadmořskou výškou 541 m jsou nejvýše položeným městem okresu České Budějovice. Katastrální výměra města činí 7 968 ha a žije zde přibližně 2 500[1] obyvatel. PSČ je 373 33 vyjma místních částí Byňov, Nakolice, Obora, Štiptoň, Údolí a Vyšné, které mají PSČ 374 01.[3] Historické jádro je městskou památkovou zónou.

Nové Hrady
Kostel a klášter se studnou v Nových Hradech
znakvlajka
Lokalita
Statusměsto
LAU 2 (obec)CZ0311 544868
Pověřená obecNové Hrady
Obec s rozšířenou působnostíTrhové Sviny
Okres (LAU 1)České Budějovice (CZ0311)
Kraj (NUTS 3)Jihočeský (CZ031)
Historická zeměČechy
(do r. 1920 též Dolní Rakousy)
Zeměpisné souřadnice48°47′23″ s. š., 14°46′42″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel2 499 (2022)[1]
Rozloha79,73 km²
Nadmořská výška541 m n. m.
PSČ373 33
Počet domů766 (2021)[2]
Počet částí obce8
Počet k. ú.9
Počet ZSJ12
Kontakt
Adresa městského úřaduMěstský úřad Nové Hrady
náměstí Republiky 46
373 33 Nové Hrady
[email protected]
StarostaMgr. Vladimír Hokr
Oficiální web: www.novehrady.cz
Nové Hrady
Další údaje
OceněníObec přátelská rodině
Kód obce544868
Geodata (OSM)OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Členění města

Město Nové Hrady se skládá z osmi částí na devíti katastrálních územích:

  • Byňov (i název k. ú.), včetně Jakule
  • Nakolice (i název k. ú.)
  • Nové Hrady (i název k. ú., součástí je k. ú. a zaniklá vesnice Mýtiny)
  • Obora (k. ú. Obora u Vyšného)
  • Štiptoň (i název k. ú.)
  • Údolí (k. ú. Údolí u Nových Hradů)
  • Veveří (k. ú. Veveří u Nových Hradů)
  • Vyšné (i název k. ú.)

Historie

Nové Hrady byly ve středověku významnou pohraniční pevností. V pramenech je doloženo slovanské hradiště, ve 13. století zde byl vybudován vrcholně středověký hrad (Gretzen) patřící rodu Vítkovců. V květnu 1422 byly Nové Hrady vypáleny a vypleněny husity.[4] Dne 14. srpna 1467 byly opět vypáleny a vypleněny, a to vojsky Zdeňka Konopišťského ze Šternberka, který stál v čele Jednoty zelenohorské – české katolické opozice proti českému králi Jiřímu z Poděbrad, jehož byl tehdy stoupencem majitel Nových Hradů Jan II. z Rožmberka.[5] Po roce 1620 se Nové Hrady staly rezidenčním městem Buquoyů, kteří zde sídlili až do roku 1945, a to nejprve v přestavěném rožmberském domě na náměstí, přebudovaném na barokní rezidenci, později v nově vybudovaném raně klasicistním zámku na okraji historického centra města. V osadě Jakule bylo v roce 1796 zásluhou buquoyského nadlesního Votěcha Kastla zřízeno jedno z prvních lesnických učilišť v Čechách.[6] V letech 1938 až 1945 byly Nové Hrady součástí Německa. Dne 8. května 1945 popravila jednotka SS tři občany města Nové Hrady německé národnosti za to, že strhávali nacistické symboly. V pozdějších měsících byly občané německé národnosti vysídleni. Po zřÍzení hraničního pásma byla v tomto pásmu velká část území obce. Přímo ve městě byla dvoje kasárna Pohraniční stráže, z toho jedna kasárna byla v klášteře servitů.[7] Koncen roku 1989 bylo pásmo překážek na česko–rakouské státní hranici odstraněno.

Správní začlenění

Příslušnost obce: v roce 1850 obec Nové Hrady v okrese Nové Hrady; 1869 obec v okrese České Budějovice; 1921 obec v okrese České Budějovice; 1931 obec Nové Hrady (německy Gratzen) v okrese Kaplice; 1950 obec Nové Hrady v okrese Trhové Sviny; 1961 obec v okrese České Budějovice.

Východní část území města (katastrální území Nakolice, Obora u Vyšného a Vyšné) byla k Československu připojena až 31. července 1920 jako součást tzv. Západního Vitorazska a v rámci Čech začleněna do soudního okresu Nové Hrady v politickém okrese Kaplice. Původně tato tři katastrální území náležela k Dolním Rakousům.

Osobnosti

Doprava

Železnice

Železniční stanice Nové Hrady (na železniční trati České Budějovice – Gmünd) je v Byňově - Jakuli, ve vzdálenosti 5 km od vlastního města.[8]

Silnice

Nové Hrady leží na silnicích II/154 (Kaplice – Třeboň) a II/156 (České Budějovice – Nové Hrady). Vede odtud silnice do Českých Velenic, silnice na hraniční přechod Nové Hrady / Pyhrabruck a společná hraniční cesta Nové Hrady - Großdietmanns.[9]

Zajímavosti ve městě a okolí

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Nových Hradech.
  • Terčino údolí (také Tereziino údolí) – národní přírodní památka vyhlášená 1992, státní přírodní rezervace již od roku 1949 na rozloze 139,29 ha. První úpravy volné krajiny v romantickém údolí řeky Stropnice se uskutečnily na popud Terezie Buquoyové, rozené Paarové v roce 1765. Podle nejstaršího dochovaného plánu z roku 1770 je park nazván Krásným údolím, ve kterém se postupně postavily Modrý dům, Václavovy lázně (Lázničky), Švýcarský dům, přestavěl Hamr, zřídil umělý vodopád a další krajinářské prvky. Po předání parku hraběnčině synovci Jiřímu byl park přejmenován na Tereziino údolí. Představuje mimořádný příklad rané krajinářské tvorby.
  • Národní přírodní rezervace Červené blato
  • Národní přírodní památka Hojná Voda
  • Přírodní památka Sokolí hnízdo a bažantnice
  • Přírodní památka Přesličkový rybník
  • Horní Stropnice
  • Tvrz Cuknštejn
  • Hrad Nové Hrady
  • Kostel svatého Petra a Pavla - farní, poprvé zmiňován v roce 1284. Tato raně gotická stavba byla spolu s městem zničena husity roku 1425 a vojskem Zdeňka ze Šternberka roku 1467. Nová stavba byla dokončena okolo roku 1590. Z této doby pochází švábská síťová klenba presbyteria, nejdokonalejší v jižních Čechách. Roku 1726 došlo k sesazení poškozené renesanční střechy a věže a nahrazení typickou barokní osmistěnnou cibulovou bání s lucernou.
  • Klášter Božího Milosrdenství Rodiny Panny Marie – klášter servitů. Klášter servitů u kostela sv. Petra a Pavla, založil roku 1677 majitel panství hrabě F. Buquoy jako poděkování Panně Marii za uzdravení z těžkého zranění v bitvě s Turky. Po roce 1990 obnoven především díky darům z Rakouska.
  • Zámek Nové Hrady
  • Buquoyská rezidence – na tomto místě stávalo nejdříve několik samostatných domů, které zde nechali postavit Rožmberkové. Jejich spojením a přeměnou v celý komplex vznikla v letech 16341635 podoba tzv. městského paláce. To vše na pokyn hraběnky Marie Magdalény z Biglia, která po příchodu do Nových Hradů roku 1626 odmítla obývat už nevyhovující hrad. Buquoyové v rezidenci sídlili až do počátku 19. století, kdy se přestěhovali do nově zbudovaného zámku. Poté byla rezidence využívána jao kanceláře hospodářského a stavebního úřadu panství a jako byty zaměstnanců. Po roce 1945 ji užíval lesní závod. Dnes slouží jako hotel a restaurace.
  • Buquoyská hrobka
  • Koželužna, ulice Komenského
  • Kovárna, ulice Komenského - poprvé připomínána roku 1719, kdy ji vlastnil kovář Ferdinand Grössinger a je pravděpodobné, že byla postavena právě v této době. Celý objekt se skládá z obytné části, chléva, stodoly a vlastní kovářské dílny. Kovářská živnost tu byla provozována po téměř 200 let. Poté objekt sloužil k bydlení. V roce 2000 odkoupilo bývalou kovárnu město a zrekonstruovalo ji podle dochovaných záznamů. V objektu je možno vidět plně funkční historickou kovárnu, sbírku kovářského nářadí i tradiční výrobky.
  • Barokní lékárna
  • Radnice – renesanční radnice v severozápadním rohu náměstí Republiky. Poprvé připomínána 1593 jako obecní dům. Její renesanční původ prozrazují křížové hřebínkové klenby v přízemí. Radnice byla spojena s městským pivovarem v zadním traktu budovy, který byl po požáru v roce 1906 předělán na hospodu, později na sýrárnu. Roku 1749 byla radnice přestavěna do barokní podoby a o téměř sto let později je datován dřevěný strop v místnostech a věžička s hodinami a zvonem. Fasáda v průčelí je vyzdobena znaky města a rodu Buquoyů.
  • Novohradské muzeum, Česká ulice
  • Zevlův mlýn - První zmínka o nynějším Zevlově mlýně pochází z Novohradského urbáře z roku 1390. Součástí výstavy je plně funkční mlýnice a historické traktory.

Vývoj obyvatelstva

Volnočasové aktivity

Město Nové Hrady nabízí také řadu volnočasových aktivit. Je zde knihovna, koželužna, skatepark, dětská hřiště a další.

Fotogalerie

Odkazy

Reference

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 - otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  3. Vyhledávání PSČ [online]. Česká pošta, s.p. [cit. 2021-07-11]. Dostupné online.
  4. TOMEK, Václav Vladivoj. Jan Žižka. Praha: [s.n.], 1993. ISBN 80-900875-7-4. S. 142.
  5. PALACKÝ, František. Dějiny národu českého. Díl IV. Praha: [s.n.], 2017. ISBN 978-80-7451-576-7. S. 462.
  6. KROUPA, Stanislav. Zázraky před jižní hranicí : pohled z Novohradských hor do měst a vesnic v jižní části roviny třeboňské. České Budějovice: Veduta ISBN 80-86829-12-X. S. 137.
  7. KROUPA, Stanislav. Zázraky před jižní hranicí : pohled z Novohradských hor do měst a vesnic v jižní části roviny třeboňské. České Budějovice: Veduta ISBN 80-86829-12-X. S. 138--144.
  8. Jak k nám. www.kicnovehrady.cz [online]. [cit. 2019-11-21]. Dostupné online.
  9. Sdělení Ministerstva vnitra o vyhlášení seznamu hraničních přechodů a seznamů přeshraničních propojení (Sdělení č. 298/2019 Sb.) [online]. [cit. 2021-07-11]. Dostupné online.

Literatura

  • ČERNÝ Jiří: Poutní místa jižních Čech. Milostné obrazy, sochy a místa zvláštní zbožnosti, České Budějovice 2006.
  • HOKR, Vladimír. Příběhy novohradských domů. [s.l.]: Novohradská občanská společnost, 2007. 128 s. ISBN 978-80-85033-75-5.
  • TEICHL Anton: Geschichte der Stadt Gratzen. Gratzen 1888

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.