Ferdinand Maria Heinrich von Buquoy

Erb rodu Buquoyů

Pocházel ze starého šlechtického rodu Buquoyů usazeného od 17. století v Čechách.[2] Narodil se jako třetí syn hraběte Jiřího Jana Jindřicha Buquoye (1814–1883) a jeho manželky Sophie, rozené princezny Oettingen-Wallersteinové (1829–1897). O Ferdinandově dětství a mládí není příliš mnoho zpráv, pravděpodobně ale vystudoval gymnázium v Praze nebo ve Vídni, poté absolvoval krátkou službu v armádě. Při dělení rodového majetku ještě za otcova života převzal v roce 1878 do správy velkostatky v severozápadních Čechách (Horní Hrad, Měděnec) o celkové rozloze 2 500 hektarů půdy.[3] Sídelní hrad Hauenštejn prošel v polovině 19. století přestavbou na zámek za Ferdinandovy babičky Gabriely. Ferdinand se na Hauenštejnu chtěl trvale usadit a hned po převzetí majetku přistoupil k druhé etapě přestavby hradu, která proběhla v letech 1878–1882 v pseudogotickém stylu.[4][5]

Od doplňovacích voleb v roce 1887 zasedal na Českém zemském sněmu, kam byl zvolen za kurii velkostatkářskou.[6] Mandát obhájil v řádných zemských volbách v roce 1889. Patřil ke Straně konzervativního velkostatku.[7] Rezignace na mandát byla oznámena v září 1892.[8]

Vrchol jeho politické kariéry nastal na počátku 20. století, kdy se za vlády Ernesta von Koerbera stal dodatečně ministrem zemědělství. Post si udržel i v následující druhé vládě Paula Gautsche a vládě Konrada Hohenloheho. Funkci zastával v období 24. října 1904 – 28. května 1906.[9]

Kromě politických aktivit se zúčastnil také několika diplomatických cest, v roce 1890 byl členem diplomatické mise do Ruska a v roce 1902 byl v Londýně přítomen korunovaci Eduarda VII. Již v roce 1877 se stal čestným rytířem Maltézského řádu, v roce 1886 obdržel hodnost c. k. komořího a jako člen vlády byl nakonec jmenován c. k. tajným radou (1905). Za zásluhy o monarchii byl nositelem Řádu železné koruny I. třídy (1906), ve funkci ministra zemědělství získal i vyznamenání od několika zahraničních panovníků (pruský Řád červené orlice 1906, ruský Řád Bílého orla 1906, saský Řád Albrechtův 1906).[10]

Je pohřben v Buquoyské hrobce v Nových Hradech v jižních Čechách.[11]

Rodová hrobka v Nových Hradech

V roce 1882 se v Badenu u Vídně oženil s hraběnkou Henriettou Cappyovou (1857–1929), dcerou c. k. komořího a plukovníka hraběte Jindřicha Cappyho (1819–1889) z původně mantovské rodiny usazené v Uhrách. Henrietta se v mládí zúčastnila cesty arcivévodkyně Marie Kristýny do Španělska k jejímu sňatku s králem Alfonsem XII. Později byla Henrietta c. k. palácovou dámou a dámou Hvězdového řádu, nakonec před zánikem monarchie zastávala post nejvyšší hofmistryně arcivévodkyně Marie Annunziaty.[12] Z manželství s Ferdinandem Buquoyem pocházely čtyři děti, synové Karel Jiří (1885–1952), Jindřich Albert (1892–1959), Ferdinand Filip (1896–1975) a dcera Terezie Sofie (1888–1968). Nejstarší syn Karel Jiří kromě otcova majetku zdědil v roce 1911 po strýci Karlovi také hlavní rodová sídla v jižních Čechách (Rožmberk, Nové Hrady) a byl posledním vlastníkem buquoyských velkostatků v Československu.

Ferdinandův starší bratr Karel (1854–1911) byl též poslancem českého zemského sněmu a také dědičným členem panské sněmovny. Vlastnil hlavní rodový majetek Buquoyů v jižních Čechách (Rožmberk, Nové Hrady), ale protože zemřel bez mužského potomstva, dědictví přešlo na Ferdinandova syna Karla Jiřího.

Ferdinandův švagr Josef Filip Thun-Hohenstein (1856–1932) působil ve státních službách a v letech 1898–1906 byl zemským prezidentem ve Slezsku.