Kaple svatého Jiří (Litovel)
Kaple svatého Jiří, nazývaná také Moravská[1] nebo Česká[2] je pozdně gotická kaple v městě Litovli. Stojí na stavebním pozemku parcelní číslo st. 18 v katastrálním území Litovel. Byla postavena v roce 1484 jako hřbitovní kaple Karla staršího z Vlašimi. Kaple je zapsanou nemovitou kulturní památkou s číslem 16809/8-1855.[3]
Kaple svatého Jiří | |
---|---|
Místo | |
Stát | Česko |
Kraj | Olomoucký |
Okres | Olomouc |
Obec | Litovel |
Souřadnice | 49°42′8,28″ s. š., 17°4′26,4″ v. d. |
Kaple svatého Jiří (Litovel) | |
Základní informace | |
Církev | Římskokatolická |
Provincie | Morava |
Diecéze | olomoucká |
Děkanát | Šternberk |
Farnost | Římskokatolická farnost Litovel |
Architektonický popis | |
Výstavba | před 1485 |
Další informace | |
Ulice | Nám. Svobody |
Kód památky | 16809/8-1855 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Historie
Kaple byla postavena na území církevního areálu kolem farního kostela svatého Marka v roce 1484. Tento letopočet je uveden na nástěnné malbě z roku 1580, která byla objevena v roce 2009. Tím byla upřesněna starší vročení, která kladla stavbu kaple na přelom 15. a 16 století (mezi roky 1440[p 1] a 1513[p 2]). Areál přiléhal k městským hradbám a sestával z kostela svatého Marka, hřbitova ohraničeného ze dvou stran zdí, kaple svatého Jiří, fary, školy (zbořena v roce 1864[4]) a provizorní zvonice.[5] Při archeologickém průzkumu v devadesátých letech 20. století byly objeveny zbytky zdiva starší budovy o délce 9 metrů a tloušťce zdiva 130 cm. Patrně se jedná o starší kapli, snad o hřbitovní kapli svatého Marka, která je zmíněna v nadační listině Litovelského soukeníka Tomáše Walhara z roku 1503.[6]
Skutečnost, že kaple sv. Jiří byla postavena na již existujícím hřbitově byla doložena během archeologického průzkumu, kdy byly nalezeny hroby, které zasahovaly pod základy kaple.[7]
Existence kaple v Litovli je poprvé písemně zmiňována v městské knize v roce 1497, vizuálně je kaple poprvé zobrazena na ideálním pohledu na město Litovel z roku 1724.[5] Údajně byla vystavěna pro utrakvistickou či Bratrskou církev. Tyto dohady ale nejsou nijak doloženy a rovněž výzdoba kaple tomuto nenasvědčuje. Na německého a moravského kazatele v Litovli odkazují i dokumenty Karla staršího z Vlašimi z let 1459-1466.[8]
V roce 1496 bylo při kapli založeno literátské bratrstvo, jehoz zakládací listina se dochovala.[9]
Později se zde konaly protestantské bohoslužby, které jsou doloženy ještě v roce 1630.[10]
Koncem 16. století byla vestavěna hudební kruchta. V devatenáctém století byly upraveny okenní kružby.
Po povodních v roce 1997 byla kaple rekonstruována. Během restaurátorského průzkumu byly odhaleny nástěnné malby, které byly v letech 2009-2011 zrestaurovány.[5] Díky nim byla upřesněna doba vzniku kaple. Nápis na fresce svatého Jana uvádí rok vzniku 1485. Na nápisu na kruchtě je zpráva o opravě kostela postaveného v roce 1484 a opraveného 1580.[p 3][5]
Stavebník
Ze vzájemného rozmístění erbů v klenbě kostela se vyvozuje následující význam: kaple byla postavena Karlem starším z Vlašimi jako hřbitovní kaple (ten se ale dokončení kaple nedožil, zemřel asi v roce 1480). Erb stavebníka je na centrálním svorníku nad kněžištěm a je obklopen štítky se zobrazením Krista, krále Davida a dalších světců. Rod pánů z Vlašimi získal významné místo mezi českými a moravskými šlechtici během vlády Lucemburků. Jan z Vlašimi získal od Václava IV. do zástavy hrad Úsov, který se nalézá asi 12 kilometrů severně od Litovle. V roce 1440 je doložen Karel st. z Vlašimi jako litovelský královský hejtman. V letech 1459-1466 zastával úřad moravského podkomořího. Během česko-uherských válek se přiklonil na stranu Matyáše Korvína. Současně byl úzce spřízněn s pány z Boskovic, svůj majetek odkázaln Barboře z Boskovic a svým synovcům, Karlu mladšímu a Jiřímu z Vlašimi. Karel mladší z Vlašimi se po roce 1480 stal politickým nástupcem svého strýce. Po smrti Matyáše Korvína potvrdil král Vladislav Jagellonský Karlovi mladšímu z Vlašimi jeho práva v Litovli. Po smrti Karla mladšího z Vlašimi asi v roce 1503 se panství ujal Jiří z Vlašimi. Ten zemřel v roce 1520 a s ním vymřel rod pánů z Vlašimi po meči a panství z vůle krále Vladislava Jagellonského získali páni z Boskovic.[5]
Umělecko-historická analýza ukazuje, že stavitel byl patrně inspirován Velkým refektářem radnice ve Vratislavi.[5] Karlův synovec Václav z Boskovic se v roce 1474 zúčastnil diplomatických jednání mezi Matyášem Korvínem, Vladislavem Jagellonským a Kazimírem IV. Jagellonským, které probíhalo právě ve Vratislavi. Mohl to být tedy on, kdo tyto vlivy přinesl do Litovle.[11]
Popis
Kaple je samostatně stojící orientovaná sálová (jednolodní) stavba s trojbokým závěrem. Do kaple vedou dva vstupní portály, sedlový portál na severovýchodní stěně s lomeným tympanonem ve kterém se nachází reliéf Krista na kříži. V nedaleké Mohelnici je v kostele svatého Tomáše z Canterbury podobný portál do sakristie, nad kterým se nachází tympanon ze 60. let 15. století s erbem biskupa Tase z Boskovic a reliéfem Krista na kříži, který je litovelskému velmi podobný. Druhý portál v severozápadním průčelí je lomený s přetínajícími se pruty. Podobný portál se nachází ve Vyškově v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Tento kostel postavil ve druhé polovině 15. století rovněž Tas Černohorský z Boskovic. Vzhledem k příbuzenským vztahům obou rodů lze předpokládat, že se jedná o díla téze kamenické huti.[12]
Podlaha kaple se nachází pod úrovní okolního terénu. Kaple je osvětlena šesti okny nestejné velikosti. Okna ve zkosených stěnách závěru jsou větší než okna v ostatních stěnách. Kružby oken jsou různé varianty plaménkového typu.
Průčelí jsou hladká s výraznou kordonovou římsou, která u portálu a oken zkoseného závěru mění výšku. Nároží jsou armovaná obnaženými kamennými bloky.
Střecha je prejzová; tento druh krytiny byl doložen archeologickým průzkumem jako původní.[13] Nad střechu vystupuje šestihraný sanktusník.
- Portál v severovýchodní stěně kaple.
- Portál do sakristie v sousedním kostele svatého Marka.
- Severozápadní průčelí kaple.
- Portál v severozápadní stěně kaple.
- Katedrála svatého Petra a Pavla v Brně, portál severní předsíně katedrály.
- Původní kružba okna.
Interiér kaple
Prostor kaple je zaklenut síťovou hvězdovou klenbou o čtyřech polích a závěru. Žebra jsou cihlová s iluzivní malbou kamenných článků.
Původní oltář, který vznikl přibližně kolem roku 1700 má oltářní obraz s výjevem Snímání z kříže. Nad ním se nacházel menší oválný obraz svatého Jiří drakobijce.[14]
Na stěnách je deset světících (konsekračních) křížů. Dva z původních dvanácti jsou zakryty později vestavěnou kruchtou.
- Pohled na kruchtu
- Pohled z kruchty do lodi
- Pohled z kruchty na klenbu lodi
- Pravděpodobní inspirace stavebníka: refektář radnice ve Vratislavi
Svorníky a kolčí štítky
V letech 2009-2011 proběhly restaurátorské práce, během kterých byly odkryty novější přemalby na svornících a kolčích štítcích klenby a byly zrestaurovány nejstarší malby, které se vsákly přímo do kamene. Některé z nich se nepodařilo jednoznačně identifikovat, většinu z nich ale ano. Čtyři svorníky mají tvar čtyřlístku (kvadrilobu). Svorník v závěru klenby (A1) má reliéf se znakem pánů z Vlašimi. Svorník nad kruchtou (A2) pak znak města Litovle. Mezilehlé svorníky jsou malované a zobrazují svatou Kateřinu (B1) a Archanděla Michaela (B2). Dále je v křížení jednotlivých žeber klenby umístěno sedmnáct kolčích štítků s erby a sakrálními motivy.[5]
Erbovní galerie
Štítky v západní části kaple dosvědčují politickou pozici stavebníka. Jsou zde erby spřízněných šlechtických rodin: páni z Boskovic, Kostkové z Postupic, Znak města Brna odkazuje na starobrněnský klášter, který držel podací právo k Litovli a jehož abatyší byla Perchta z Boskovic. Znak Matyáše Korvína jako vládce Moravy, ke kterému se Karel z Vlašimi přiklonil, je doplněn znaky jeho zemí: Moravy, Slezska, Dolní Lužice. Uprostřed západní části klenby je svorník se znakem města Litovle.[5]
označení | obrázek | popis | poznámka | označení | obrázek | popis | poznámka |
---|---|---|---|---|---|---|---|
A1 | erb pánů z Vlašimi | tesaný svorník | A2 | znak města Litovle | tesaný svorník | ||
B1 | Sv. Kateřina | malovaný svorník | B2 | Archanděl Michael | malovaný svorník | ||
1 | Veraikon | kolčí štítek | 2 | král David | kolčí štítek | ||
3 | neidentifikovaný světec | kolčí štítek | 4 | neidentifikovaný světec | kolčí štítek | ||
5 | svatý Ondřej | kolčí štítek | 6 | moravský znak | kolčí štítek | ||
7 | erb Kostků z Postupic | kolčí štítek | 8 | erb Matyáše Korvína | kolčí štítek | ||
9 | znak Dolní Lužice | kolčí štítek | 10 | znak města Brna | kolčí štítek | ||
11 | Slezský znak | kolčí štítek | 12 | erb pánů z Boskovic | kolčí štítek | ||
13 | znak města Litovle | kolčí štítek | 14 | snad svatý Juda Tadeáš | kolčí štítek | ||
15 | snad královna Ester | kolčí štítek | 16 | svatý Pavel | kolčí štítek | ||
17 | svatý Petr | kolčí štítek |
Kolčí štítky byly později přemalovávány dalšími motivy, naposledy ve 2. polovině 20. století, kdy je neodborně přemaloval místním malířem Františkem Flasarem.[15] Tyto přemalby byly během restaurování v letech 2009-2011 odstraněny.[16]
Podobné erbovní galerie jako připomenutí významu a moci stavebníka byly na přelomu 14. a 15. století oblíbené. Jako další dochované příklady je možné jmenovat:
- soubor vitráží s erby z brněnské radnice z doby vlády Albrechta Habsburského z let 1437-1439,
- soubor zemských znaků z doby vlády Ladislava Pohrobka (před 1457) v radnici města Olomouce, druhotně umístěný při přestavbě v roce 1474 na západní schodiště radnice,
- soubor svorníků v kostele svatého Mořice v Olomouci z roku 1483,
- soubor svorníků moravského zemského hejtmana Ctibora Tovačovského z Cimburka v paláci hradu Buchlov z let 1484-1486,
- erbovní galerie v kostele svatého Benedikta v Krnově-Kostelci z let 1474-1477,
- erbovní galerie na klenbě chóru chrámu svaté Barbory v Kutné Hoře, kolem roku 1500.[17]
Nástěnné malby
Na možnou přítomnost nástěnných maleb ukázal již průzkum v roce 1989.[18][15]
Nástěnné malby byly odkryty a zrestaurovány v letech 2010-2011. Na jižní stěně proti vstupu do kaple je malba svatého Jiří. Malba je datována rokem 1485 ("ano domini milesimo CCCCLXXXV"). Znázorňuje svatého Jiří na koni bojujícího s drakem. V pozadí je zobrazena klečící princezna a v protějším rohu hrad. Malba je inspirována grafickými listy Mistra E. S. (čísla 145 a 146), je ale stranově převrácena, takže podkladem byla spíše některá kopie těchto grafik. Malba má podobu iluzivní - tehdy módní, avšak nákladné - nástěnné tapiserie. Ve skutečnosti je provedena malbou "al fresco".
Podobná nástěnná malba se nachází v presbytáři kostela svatého Jiří v Bořitově. Ta vznikla v roce 1480 a je rovněž spojena s osobou biskupa Tase z Boskovic.[19]
Ve středu poprsně kruchty byla nalezena renesanční kartuše, jejíž český text zaznamenává rok vzniku a rok opravy kaple (Letha 1484 gest tato czeska kapla / wistawena gest szase obnowena 1580 / ktomu kameni kůru i ka / zatelnicze szdelati dali).
Na epištolní straně presbytáře se dochoval malovaný renesanční epitaf s latinským a českým textem[p 4] a vyobrazením klečící ženské a dětské postavy v pravém dolním rohu.
Na stěnách hudební kruchty je řada kreseb a nápisů v češtině, němčině a latině, které zjevně pocházejí od žáků, zpěváků a hudebníků, kteří zde po léta působili.
Během restaurátorských prací byly na klenbě nalezeny dvě kreslené hvězdy. Je tedy možné, že celá klenba byla původně pojata jako nebeská klenba.[20]
- Nástěnná malba svatého Jiří z roku 1485
- Svatý Jiří bojuje s drakem, grafický list Mistra E. S., pravděpodobná inspirace tvůrce nástěnné malby v kapli sv. Jiří
- Pamětní nápis z roku 1580
- Renesanční epitaf
- Příklad kresby na stěně kruchty.
Účel stavby
Jednalo se o hřbitovní kapli rodiny Karla staršího v Vlašimi. Výzdoba kaple byla současně dokladem pozice stavebníka v politickém světě a demonstrovala souvislost s dalšími spřízněnými moravskými šlechtickými rody.[5]
Kaple rovněž pravděpodobně sloužila jako místo velikonočních pobožností - jako kaple Božího hrobu. Sem byla ukládána socha Krista.[21]
Odkazy
Poznámky
- V roce 1440 se ujal Karel starší z Vlašimi úřadu královského hejtmana v Litovli.
- Toho roku převedl král Vladislav Jagelonský práva k Litovli na rod pánů z Boskovic.
- „Letha 1484 gest tato czeska kapla / wistawena gest szase obnowena 1580 / ktomu kameni kůru i ka / zatelnicze szdelati dali“
- "HODIE MIHI CRAS TI/BI, METAM PROSPERAMUS AD/UNAM, SIB…38 CA(P)"
"ORTUS CUNCTA (SUOS) REPETUNT MATREMQUE REQU(IRUN)T/ET RE(DI) TIN (NIHILUM), QUOD FUIT ANTE (NIHIL)" V dolní části epitafu se nachází zlomek českého textu: "Letha panie 159…/v orlogy…/S)wa?)tý mattyas syn w…/z(s)ta… 50…(h)odin Le(tha)…1(5)93…/krysta…15… (K)aterzina dc(era)…/stari 4 l(eth)…" a dále "kdožkoli… do chramu panie/ wchazite kattarzi…/(Lap)is na(sz) wezmi kupr(ikladu?)…"
Reference
- Jan Smyčka, Dějiny litovelských kostelů a hřbitovů, rukopis, uloženo v SOkA Olomouc.
- KUX, Johann. Geschichte der Stadt Littau von den ältesten Zeiten bis zum Jahre 1848. Brno: [s.n.], 1900. 255 s. S. 53, 97. (německy)
- Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-07-02]. Identifikátor záznamu 127396 : kaple sv. Jiří. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ .
- LIPENSKÁ, str. 18.
- LIPENSKÁ, Kristina. Kaple sv. Jiří v Litovli: forma, výzdoba a funkce. Brno, 2016 [cit. 2017-05-19]. 136 s. magisterská diplomová. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Ondřej Jakubec. Dostupné online.
- ŠLÉZAR, str. 49.
- LIPENSKÁ, str.17
- VEPŘEKOVÁ, Eva. Edice nejstarší městské knihy litovelské. Brno, 2011 [cit. 2017-06-27]. magisterská diplomová. Ústav pomocných věd historických a archivnictví FF MU. Vedoucí práce Zbyněk Sviták. s. 80–81. Dostupné online.
- KUBÍČKOVÁ, Ivana. Písemnosti Farního úřadu Litovel ve Státním okresním archivu Olomouc. In: Zajímavosti z Litovelska : Ročenka Muzejní společnosti Litovelska 2009-2010. Litovel: Muzejní společnost Litovelska, 2011. ISBN 978-80-260-2038-7. S. 78–86.
- ŠLÉZAR, str. 51.
- LIPENSKÁ, str. 52-53.
- LIPENSKÁ, str. 49.
- BLÁHOVÁ, Zdenka. Architektura kaple sv. Jiří v Litovli. In: MAŇAS, Vladimír. Gotické klenoty v kapli sv. Jiří v Litovli. Litovel: Římskokatolická farnost Litovel, 2012. S. 46–53.
- SAMEK, str. 385
- MLČÁK, Leoš. Kaple sv. Jiří v Litovli. Průzkum interiéru. Olomouc: Národní památkový ústav, 1989.
- LIPENSKÁ, str. 48.
- LIPENSKÁ, str. 77-88.
- KAŠPÁRKOVÁ, Slavomíra. Litovel. Kaple sv. Jiří. Stavebně-historický průzkum. Olomouc: Národní památkový ústav, 1987.
- LIPENSKÁ, str. 55.
- LIPENSKÁ, str. 43.
- OTTOVÁ, Michaela. Kristus s pohyblivými pažemi z Litovle - jeho forma a funkce. In: ZÁPALOVÁ, Helena. Kristus z Litovle. Olomouc: Muzeum umění Olomouc, 2011. ISBN 978-80-87149-48-5.
Literatura
- BLÁHOVÁ, Zdenka. Architektura kaple sv. Jiří v Litovli. In: MAŇAS, Vladimír. Gotické klenoty v kapli sv. Jiří v Litovli. Litovel: Římskokatolická farnost Litovel, 2012. S. 46–53.
- HOUDEK, Vít. Stručný soupis historických a uměleckých památek na Moravě. Časopis Matice moravské. 1901, roč. XXV, s. 191–192.
- PINKAVA, Viktor. Vlastivěda Moravská : Litovelský okres. Brno: Musejní spolek v Brně, 1903. Dostupné online.
- SAMEK, Bohumil. Umelecké památky Moravy a Slezska. 1. vyd. Svazek 2 J-N. Praha: Academia, 1999. 780 s. ISBN 80-200-0695-8. Kapitola 507 Litovel (Olomouc), s. 376–392.
- ŠLÉZAR, Pavel. Kostely a sakrální stavby v Litovli. 1. vyd. Olomouc: Archeologické centrum Olomouc, 2008. 75 s. (Archeologické památky střední Moravy; sv. 17). ISBN 978-80-86989-12-9. S. 51–52.
- WOLNÝ, Gregor. Kirchliche Topographie von Mähren, meist nach Urkunden und Hanschriften I, Olmützer Erzdiöcese, Bd. I. Brno: vlastní náklad, 1855. Dostupné online. S. 359. (německy)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu kaple svatého Jiří na Wikimedia Commons
- Památka číslo 16809/8-1855 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)