Viktor Pinkava

Narodil se v Litovli-Olomouckém předměstí č. 34, v rodině obchodníka s moukou Antonína Pinkavy (1838–1927) a jeho manželky Terezie, rozené Svobodové (1835–1906)[1]. Rodiče měli třináct dětí, z nichž tři zemřely předčasně. Německou základní školu (Volksschule) vychodil v Litovli, pokračoval v letech 1879–1880 na studiu na nižším německém gymnáziu v Olomouci. Vyšší gymnázium vystudoval v České Třebové, kde maturoval v roce 1888. Dva roky studoval filozofii a teologii ve Vídni, další dva roky studoval teologii a na bohoslovecké fakultě v Litoměřicích. Vysvěcen byl 17. července 1892.[2]

Od roku 1892 působil jako kooperátor v Jablonném v Podještědí,[3] v roce 1900, byl zde již uváděn jako kaplan; téhož se stal členem Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci,[4] do jehož časopisu přispíval odbornými články. Jako kaplan byl přemísťován na různé fary litoměřického biskupství, např. v roce 1894 byl ustanoven z Hodkovic za kaplana ve Světci.[5] V roce 1903 byl kaplanem ve Velelibech.

Od rou 1908 byl 15 let farářem v Čermné u Podmokel (Leukersdorf), odkud v roce 1923 odešel do důchodu a vrátil se do rodné Litovle. Národní listy informovaly o této události zprávou: „... Náš horlivý spolupracovník pan Viktor Pinkava, který byl do konce července tohoto roku farářem v Čermné u Podmokel, než musel i se stařičkým otcem a sestrou, odejíti na nátlak konsistoře do pense, po 31 letech služby duchovní v územích smíšených obdržel pensi měsíčně 600 Kč. Nehledíme-li ani ke mnoha spisům jeho o dějinách měst moravských, už jeho duchovní služba zasluhovala více uznání. Církev mu ji dala - vyobcováním.“[6]

V důchodu v Litovli se věnoval badatelské činnosti a vydával svá díla. Je zde také pohřben.

Mezi stěžejní publikace Viktora Pinkavy patří místopisná monografie Litovelský okres, vydaná roku 1903 jako jeden ze svazků Vlastivědy moravské, v níž podal statistický přehled tehdejšího litovelského okresu. Na publikaci spolupracoval s dalším významným litovelským vlastivědným pracovníkem a pozdějším starostou města Janem Smyčkou. Svůj způsob práce okomentoval v nepublikovaném spisku Prameny dějin okresu litovelského, z nějž vysvítá, že při psaní využíval též údaje z široce distribuovaných dotazníků.[7]

V historických studiích věnoval mj. pozornost soužití českého a německého obyvatelstva (zejména na Moravě) a postupného vytlačování Čechů Němci. O severomoravských obcích a původu jejich obyvatel uvedl:

Některé vědecké závěry Viktora Pinkavy byly později zpochybňovány, např. životopisné údaje sv. Zdislavy z Lemberka, které se pokoušel sestavit.[9] Stejně tak byl vyvracen jeho názor, že slovanský Velehrad stál v místech dnešní Olomouce.[10]