Jankovští z Vlašimi

Šlechtic Markvart z Vlašimi je uveden v souvislosti s kanonizací Anežky Přemyslovny. Hynek z Vlašimi, syn Markvart, postavil v roce 1318 ve Vlašimi pevnost. Jaroš a Mařík z Vlašimi provázeli na výpravách na evropská bojiště Jana Lucemburského, po jedné z bitev byli pasováni na rytíře. Maříkův syn Hron padl spolu s králem Janem Lucemburským v bitvě u Kresčaku.

I když jsou někdy spojováni s pozdějšími držiteli hradu Vlašim, v dobových pramenech neexistuje doklad o rodové spřízněnosti, naopak Bohumír Červinka přináší přesvědčivé argumenty proti tomuto tvrzení.[1]

V roce 1363 koupil hrad Vlašim bohatý pražský měšťan Michal, který se od té doby začal psát Michal z Vlašimi. Hrad zřejmě držel společně s bratrem Janem Očkem, protože i on posléze začal používat přídomek z Vlašimi. Otcem Michala a Jana Očka byl Jan z Kamenice (neví se s jistotou, o kterou Kamenici šlo, mohlo jít o Kamenici Saskou čili Chemnitz[2]), písař ve službách krále Jana Lucemburského, který se usadil v Praze. Kromě Michala a Jana Očka měl ještě syna Pavla, kterému někteří autoři později rovněž přisoudili přídomek z Vlašimi, v soudobých pramenech se tak ale nikdy nepsal. Do roku 1368 to byl Pavel z Prahy, potom koupil hrad Jenštejn a založil rod pánů z Jenštejna. Oba rody ovšem používají erb se dvěma červenými supími hlavami, který zřejmě bratři používali už jako pražští měšťané.

Výřez z Votivního obrazu Jana Očka z Vlašimi, kolem roku 1370.

Vlašimský zámek někdejší sídlo rodu

Erb Jankovský z Vlašimi po roce 1615

Samotný Jan Očko se stal tajemníkem Karla IV. a poté olomouckým biskupem, doprovázel císaře na cestě po Itálii. Po smrti Arnošta z Pardubic jej roku 1364 zvolili druhým pražským arcibiskupem. V nepřítomnosti panovníka spravoval zemi a stal se poručníkem Václava IV. Pokračoval v budování roudnického hradu i města. Ve zdejší zámecké kapli se také nachází slavný votivní obraz. Roku 1378 jej papež Urban VI. jmenoval kardinálem, jako prvního Čecha v této funkci. V roce 1379 se vzdal postu arcibiskupa ve prospěch svého synovce Jana z Jenštejna a o rok později zemřel.

Čéč z Jankova zakládá rodinné pobočky v Nemyčevsi a Tuři v severních Čechách.V roce 1488 byl Václav z Nemyčevsi hradem Castellan na Pražském hradě a později maršálem u krále Vladislava II. Z Čech a Maďarska. Rodinná linie skončila smrtí Václava Sigmunda z Nemyčevsi v roce 1513.

Matěj byl uveden jako Rytri z Jankova v roce 1360 a je považován za dědečka pobočky Jankovští z Vlašimi na Moravě.

V 15. století Jankovští prodali statky v Čechách a usídlili se na Moravě. Jan Jankovský z Vlašimi byl v roce 1405 členem zemského soudu a za své služby obdržel v roce 1416 od krále Václava zámek Úsov. Jiří Úsovský v letech 1516–1520 působil jako podkomoří markrabství moravského. V roce 1615 byli povýšeni do panského stavu bratři Fridrich a Volf Zikmund Jankovský z Vlašimi z bítovské větve a bratři Adam a Jiřík Jankovský z Vlašimi z linie rešické. Volfa Zikmunda zvolili za stavovského povstání dodatečně členem direktorské vlády. Než se stačil zodpovědět císaři Ferdinandovi II. z účasti na povstání, roku 1622 zemřel. Jeho bratr Fridrich bojoval na císařově straně, k bítovskému panství poté koupil i Jemnici.

Fridrichův syn Hynek se stal císařským radou Ferdinanda III. Císařský komorník Maxmilián Arnošt II. z Vlašimi (1665–1736) se od dob studií ve Vídni přátelil s Josefem I., později se stal tajným dvorním radou. Oženil se s vdovou po Adamovi hraběti Zrinském, Marií Kateřinou, rozenou hraběnkou z Lamberka (1664–1717). Díky tomuto sňatku získal obrovskou knihovnu rodu Zrinských, kterou přestěhoval na Bítov. Své dcery provdal za členy rodů Daunů a Kouniců. Snažil se pro sebe a svůj rod získat titul říšského hraběte, nashromáždil mnoho důkazů ze starých listin a jiných dokumentů. Jestli tato snaha vedla k cíli, je sporné, některá novější literatura uvádí stav říšských hrabat, avšak v archivu České dvorské kanceláře se žádné důkazy o tomto nenacházejí. Tento titul lze najít již před svatbou s hraběnkou Zrinskou, mohl jej používat jako manžel hraběnky. Po smrti Josefa I. ztratil vyhlídky na povýšení a vrátil se na rodnou půdu. Zemřel bez mužského dědice, čímž bítovská větev vymřela po meči.

František Antonín Jankovský z Vlašimi (1690–1752) pocházel z rešické linie rodu a soudně usiloval o získání Bítova pro svoji větev a děti svého bratra Jana Antonína (1692–9. června 1740). Povedlo se mu to v roce 1752, po několika měsících však zemřel a děti obou bratrů osiřely. Roku 1755 udělila císařovna Marie Terezie bítovské panství rakouským příbuzným bítovské větve, rodu Daunů.