Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Vyškov)

První písemná zmínka o městě Vyškov je datována do roku 1141. Lze tak soudit, že ve Vyškově již v tomto roce byl farní chrám a farní budova. Roku 1328 píše o farním kostele olomoucký biskup Jindřich III, kdy připojil vyškovskou faru ke kapitulnímu děkanství. V těchto letech rostl politický i náboženský význam Vyškova, jenž postupně nahrazoval tehdy ještě významnější župní hrad Pustiměř. V dobách husitských válek v rozmezí let 1419 – 1436 zůstává Vyškov a jeho občané věrni katolické víře. A proto v roce 1433 bylo celé město i s kostelem vypáleno a dobyto Husity.

V rozmezí let 1464 až 1496 byl vystavěn nový kostel jako trojlodní hala bez věže. Kostel byl vystavěn na jiném místě a to u městských hradeb. Nechal jej postavit biskup Tas z Boskovic a Černé Hory, který tak odměnil vyškovské farníky za věrnost ve víře, též jim obnovil původní výsady a přidal i nové.

Dochovalý jižní portál

Původní zvonice stála samostatně severozápadně od kostela.Do kostela se vstupovalo třemi portály, z jihu, od západu a ze severu od blízké hradby. Sotva dostavěný kostel byl spálen vévodou Jiřím z Münsterberka, jelikož biskup Tas z Boskovic nepodporoval krále Jiřího z Poděbrad a odepřel mu poslušnost. V roce 1482 biskup Tas umírá na morovou epidemii a tak spálený kostel je vystavěn a vysvěcen až v roce 1496 nikopolským biskupem Ondřejem.

Roku 1644 dobyli Vyškov Švédové, kostel vydrancovali a rozbili i nové varhany. Cennosti z kostela a peníze na dostavbu kostela zakopal tehdejší děkan Adam Tubernátor pod oltář sv. Kříže, ale i tam je Švédové našli.

Záznam z kroniky děkana Adama Mořice Tubernátora:

„…Tím způsobem po dva dny 9. a 10. listopadu loupeno bylo a kostelu našemu od kacířů a zlotřilých lidí velká škoda učiněna jest. Všechna roucha kostelní uchvácena byla, oltáře obrány dohola, svatostánek vypáčen, poněvadž doufali najíti tam stříbrné ciborium (bylo však jen měděné), varhany sotva dostavěné byly z části pokažené, dva kalichy se stříbrnými konvičkami byly ukradeny. Ostatní nářadí dílem v kostele uschováno bylo - to nalezeno bylo. Rovněž také co ze sousedních kostelů a vesnic sem jako na místo bezpečnější zaneseno bylo, vše to nepřítel vzal a odnesl, kostely takto ochudiv a potřebných věcí oloupiv.

V letech 1689 – 1690 byla od neznámého architekta k jižní straně presbytáře přistavěna kaple sv. Otýlie. Dodatečnou výzdobu z roku 1692 zřídil ze soukromé fundace za přispění biskupa hraběte Lichtenštejna děkan Jan Kašpar Hauser, jenž tu byl i pohřben. Autorem cenné štukové výzdoby kaple je italský štukatér Baltazar Fontana.
Při velkém požáru města v roce 1753 byl kostel i kaple značně poškozeny. Kaple již nebyla obnovena a ke stržení došlo v roce 1843. Po dvacet let po požáru zůstává kostel bez střechy , protože Vyškov byl díky moru a požáru téměř vylidněn. V letech 1729 – 1735 byla ke gotické lodi přistavěna západní hranolová věž. V letech 1773 – 1789 došlo k barokizaci gotické lodi podle projektu G. P. Tencally. Na věži bývalo šest zvonů, které padly za oběť i s měděnou krytinou střechy první světové válce. Až na zvon Maria, který zachránilo jeho stáří (1549). Místo ohromného zvonu svatého Václava byl roku 1929 pořízen zvon stejného jména i váhy.

Po zřícení jednoho z gotických pilířů byl demolicí pověřen František Antonín Grimm. Kompletní barokizaci provedl František Křzaupal von Grünenberg podle vlastního projektu. V letech 1901 – 1903 byla celkově opravena věž. Pozdně barokní kaple Sedmibolestné P. Marie byla nahrazena postranními kaplemi. Projekt uskutečnil žák Friedricha von Schmidt, architekt Richard Völkl z Kolína nad Rýnem.[1][2][3][4]