Křesťanské sbory

Vedení sboru se ujímá skupina starších bratří uznaných a potvrzených shromážděním sboru (podle 1.Tim 3,1-7). Jejich spolupracovníci se nazývají diakoni a diakonky (řecky pomocníci).

Koordinaci sborů zajišťují zástupci volení do regionálních a celorepublikových mezisborových rad.

Komunikaci se státní správou zajišťují dva zástupci pověření shromážděním zástupců všech sborů.

Podobně jako v ostatních evangelikálních směrech, Křesťanské sbory a jejich teologie vycházejí zejména z určité sestavy krátkých novozákonních citací a jejich doslovného výkladu jako spolehlivých a autoritativních výpovědí. Základní činnost sborů sestává z různých forem biblického čtení a biblických hodin a kroužků. Důležitost Bible je podkládána biblickými citacemi (Sk 2,42, 2.Tim 3,16; 2.Pt 1,20-21).

Modlitebna Křesťanského sboru v Ostravě-Kunčičkách

Památka Páně (Večeře Páně) je slavena každou neděli. Podle apoštolských spisů Večeře Páně byla vzpomínková slavnost, ustanovená Pánem, při níž věřící velebili Boha Otce i Syna a dobrořečili mu za vykoupení. Činili tak podle Kristových slov na jeho památku (Lk 22,19-20). Památka Páně je slavnost díkůčinění a chvalořečení. Je při ní vzpomínáno:

• že to byl on, který "naše hříchy na svém těle sám vnesl na dřevo" (1Pt 2,24),
• že to byla jeho krev, která byla "prolita na očištění našich hříchů" (Mt 26, 28),
• a že jsme jí byli ospravedlněni, posvěceni a učiněni blízkými Bohu.

Dle 1K 11,24-26 se jedná o

• vzpomínkovou slavnost (činí se tak "na jeho památku"),
• svědeckou slavnost (neboť "kdykoli byste jedli tento chléb a pili tento kalich, smrt Páně zvěstujete"),
• a slavnost naděje (činí se tak "dokud nepřijde").

Modlitba jako vzývání, děkování a přímluva zahrnuje všechny životní situace a oblasti. Na biblických a modlitebních hodinách, v modlitebních kroužcích a během bohoslužeb věřící děkují za Boží blízkost a modlí se za osobní potřeby, misii i v moci postavené osoby.

Pro věřící je typický velký důraz na několik konkrétních biblických citací, zdůrazňujících nezávislost na církevních strukturách a přímý vztah k Ježíši Kristu.

• „Uvěřit v Ježíše Krista a přijmout jej za svého Zachránce a Pána“ – obvykle je očekáváno zejména vyslovení této konkrétní doslovné formulace v osobní modlitbě.
• „…neboť máte jediného mistra a vy všichni jste bratři.“ (Ježíš Kristus, Matoušovo evangelium 23,8-12)
• „Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“ (Ježíš Kristus, Matoušovo evangelium 18,20)
• „…já vystavím svou církev.“ (Ježíš Kristus, Matoušovo evangelium 16,18)

Poslání církve Křesťanské sbory charakterizují a dokládají biblickými citacemi ve třech rovinách:

• společná oslava Boha jako stvořitele a vykupitele světa, jeho vzývání v modlitbě a službě (1.Tes 1,9; Ř 12,1; Ef 3,10.21)
• vzájemná služba projevuje ukazováním si cesty, pastýřskou ochranou, povzbuzováním a napomínáním, jakož i vzájemnou praktickou pomocí (Ř 15,14; Gal 5,13). Věřící pěstují vzájemné vztahy (vzájemné navštěvování, společné dovolené a jiný program atd.).
• k ostatním lidem vydává církev skrze misijní a diakonskou službu svědectví o smrti a zmrtvýchvstání Ježíše Krista jako Božího činu záchrany, který napravuje její vztah k Bohu i lidem (J 3,16). Její misijní a diakonská zodpovědnost je nejen místní, ale i celosvětová (Mt 28,19n).

Pro příslušnost k církvi považují Křesťanské sbory za rozhodující tato kritéria:

• Živý vztah k Ježíši Kristu. Do společenství věřících v církvi jsou Křesťanskými sbory (s poukazem na Sk 2,38-40; 1.Tes 1,9) přijímáni jen ti, kdo „prožili obrácení k Bohu“. Obrácením rozumí osobní přimknutí se k Bohu, vyznání hříchů a přijetí odpuštění, jež Bůh potvrzuje darem Ducha svatého a nového života.

• Křest věřícího (s poukazem na Mt 28,19 „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého.“) chápou jako znamení o přechodu člověka k novému životu s Kristem. Odmítají křest nemluvňat.

• Požádání o přijetí do sboru. Zájemce nejprve požádá starší sboru o rozhovor. Po určité době vzájemného poznávání a účasti zájemce na životě sboru může být veřejně přijat do sboru v rámci bohoslužebného shromáždění, obvykle aktem křtu. Příslušnost ke Křesťanskému sboru vylučuje příslušnost k jinému sboru či náboženské společnosti.