Jindřich, hrabě z Chambord

Po sesazení a abdikaci krále Karla X. se krátce na 20 minut v roce 1830 stal (alespoň podle následnického práva) králem jeho syn jako Ludvík XIX. Poté musel i on ustoupit nátlaku a abdikovat jako jeho otec ve prospěch svého synovce desetiletého Jindřicha, hraběte de Chambord. Liberální, buržoazií kontrolovaná Poslanecká sněmovna odmítla potvrdit nástupnictví mladého hraběte, který se měl stát králem Jindřichem V. a místo toho ve volbě bojkotované zástupci konzervativců prohlásila francouzský trůn za prázdný. K moci se tak dostává Ludvík Filip, hrabě Orleánský, z vedlejší linie rodu Bourbonů, Bourbon-Orléans vůbec poslední francouzský král.

Po nástupu Ludvíka Filipa na francouzský trůn se stal legitimistickým uchazečem o trůn Jindřichův děd, bývalý král Karel X., po jeho smrti se jím stal jeho syn Ludvík Antonín, vévoda z Angoulême (Ludvík XIX.). Když ten v roce 1844 zemřel, stal se legitimním pretendentem francouzského trůnu Jindřich, hrabě z Chambord.

Když bylo v roce 1870 poraženo Druhé Francouzské císařství v prusko-francouzské válce, získali monarchisté většinu v Národním shromáždění. Orléanisté podporovali nárok legitimního hraběte de Chambord na trůn, s nadějí že po jeho smrti by měl být dalším králem vévoda Filip Orleánský, hrabě pařížský. Jindřich tak byl jak pretendentem legitimnistů tak orléanistů a obnovení monarchie ve Francii se zdálo být velmi reálné. Ten ale korunu chtěl přijmout pouze pod podmínkou, že se Francie vzdá své revoluční trikolóry a jako vlajku přijme původní královskou vlajku s liliemi. Poté pod podmínkou kompromisu, že by původní vlajka byla královskou standartou a trikolora by byla státní vlajkou, ale i tento návrh byl zamítnut.

Po Jindřichově smrti v roce 1883, jelikož s ním vymřela původní starší linie Bourbonů, vyvstaly nyní již oprávněné dohady o to, kdo má nárok na trůn. Stále trval spor mezi legitimisty a orléanisty. K orléanistům se ale přidala dosavadní část legitimistů, kteří si díky tomu říkají unionisté.