Poustka (Višňová)

Poustka (německy Wustung[2]) je vesnice, část obce Višňová v okrese Liberec. Nachází se asi 1 km na jihovýchod od Višňové. Je zde evidováno 64 adres.[3] Trvale zde žije 146 obyvatel.[4]

Poustka
Stará továrna na jihozápadě vsi a obytné domy čp. 26 a 78
Lokalita
Charaktervesnice
ObecVišňová
OkresLiberec
KrajLiberecký kraj
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice50°57′34″ s. š., 15°2′ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel161 (2011)[1]
Katastrální územíPoustka u Frýdlantu (6,26 km²)
PSČ464 01
Počet domů49 (2011)[1]
Poustka
Další údaje
Kód části obce182567
Kód k. ú.782564
Geodata (OSM)OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Poustka leží v katastrálním území Poustka u Frýdlantu o rozloze 6,26 km2.[5]

V domě číslo popisném 59 bylo otevřeno Soukromé regionální muzeum obce Višňová.[6]

Pamětihodnosti a přírodní zajímavosti

  • Řada objektů lidové a tradiční architektury, část z nich tvoří podstávkové domy s hrázděním
  • Několik drobných sakrálních památek (kříž při silničce ve východní části vsi, kříž u polní cesty na Uhelný vrch a do Pousteckého lesa jihovýchodně od vsi, drobná památka u samoty če. 6)
  • Zchátralý tovární areál se dvěma obytnými domy (čp. 78 a 26) na jihovýchodě vsi
  • Památkově chráněná usedlost čp. 47 (na parcele 10/1) zanikla a její ochrana v r. 1988 zrušena
  • Památný Jilm v Poustce na hranici zahrady a zatravněné plochy v údolní nivě Smědé u protipovodňové hrázky, u domu če. 5
  • Památný Lípa v Poustce východně od vsi, po levé (západní) straně silnice z Frýdlantu do Višňové, asi 1 km před odbočkou do Poustky
  • Niva řeky Smědé
  • Rozsáhlý les Poustecká obora s vrchem Kamenáč východně od vsi
  • Lesnaté údolí Bulovského potoka východně od vsi

Vodní mlýn

Místní vodní mlýn zvaný Velký vznikl pravděpodobně ještě před 17. stoletím. Je totiž zmiňován v Soupise poddaných podle víry z roku 1651 jako objekt se dvěma stroji náležející vrchnosti. K pohonu těchto strojů se využívala voda v řece Smědé. Součástí mlýna byla též pila spolu s hospodářství, které zřejmě bylo dosti velké, jak to dosvědčuje velké hospodářské stavení s obytnou budovou o devatenácti místnostech, která je dosud obydlena. Jeden z posledních majitelů objektu byl německý mlynář Haussmann, jenž byl po druhé světové válce odsunut. Vystřídal ho Josef Kepr, který zde mlel až do roku 1949, kdy došlo ke znárodnění mlýna a jeho vlastníkem se stal státní statek. Ten v něm však pouze šrotoval. Roku 1953 byl již mlýn mimo provoz a během šedesátých let 20. století došlo ke zboření mlýnské budovy. Původní mlýnský náhon využívá k přívodu vody ke své soukromé vodní elektrárně její majitel pan Holeček.[7]

Fotogalerie

Odkazy

Reference

  1. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. Vyhláška ministra vnitra č. 723/1947 Ú.l., o stanovení nových úředních názvů míst.
  3. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online.
  4. Český statistický úřad. Sčítání lidu, domů a bytů 2001 [online]. 2001-03-01 [cit. 2001-03-01]. Dostupné online.
  5. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-16.
  6. DAVID, Petr; SOUKUP, Vladimír. Nejkrásnější výlety vlakem. 1. vyd. Praha: Euromedia Group – Knižní klub, 2014. 168 s. ISBN 978-80-242-4592-8. Kapitola Idyla u Smědé, s. 37.
  7. KLEMPERA, Josef. Vodní mlýny v Čechách. 1. vyd. Praha: Libri, 2003. 179 s. ISBN 80-7277-167-1. Kapitola Mlýny kolem Višňové, s. 97.

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.