Jiří Kohoutek (historik umění)

Jiří Kohoutek v letech 1953-1958 vystudoval obor dějiny umění na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy (prof. J. Květ, J. Pešina, Jaromír Neumann, V. Volavka, J. Frel, Emanuel Poche, V. Kotrba).[1] Roku 1988 obhájil doktorskou disertaci.

V letech 1958-1959 pracoval na oddělení památkové péče Krajského domu osvěty Středočeského kraje, v letech 1960-1963 jako odborný pracovník Střediska státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje (SSPPOPSK). Od roku 1963 zde zastával funkci vedoucího galerijního oddělení a byl kurátorem výstav (Otto Gutfreund, Jaroslav Vožniak).

V letech 1964-1971 byl ředitelem Středočeské galerie. Na počátku normalizace byl odvolán z funkce ředitele a po tři roky pracoval v n. p. Kniha, kde mu byl roku 1975 rovněž zakázán výkon povolání. V letech 1975-1983 pracoval jako vedoucí propagačního oddělení a kurátor výstav Ústředního kulturního domu železničářů v Praze na Vinohradech. V letech 1983-1984 byl odborným pracovníkem Národní galerie v Praze, ale roku 1985 dostal ze strany Ministerstva kultury zákaz trvalého zaměstnání v Národní galerii. Do roku 1989 pak byl učitelem v učňovské škole ČKD v Praze. Podílel se na přípravě Světové výstavy poštovních známek Praga 88.

Za normalizace jako externista spolupracoval na některých výstavách regionálních galerií (Roudnice, Litoměřice, Jihlava, Louny, Kladno).

Roku 2017 věnoval sbírku děl Jaroslava Vožniaka, kterou soustavně budoval po celý život, Museu Kampa - Nadaci Jana a Medy Mládkových.[2]

Jiří Kohoutek byl autorem stálé expozice sbírky Středočeské galerie na zámku v Nelahozevsi.[3] Za jeho působení v letech 1964-1971 Středočeská galerie intenzivně budovala sbírkový fond českého moderního umění, kterým doplňovala expozici. Sbírka byla v té době rozšířena mj. o díla Jana Baucha, Emila Filly, Skupiny 42 a Skupiny Ra. Až do roku 1966, kdy Národní galerie reinstalovala moderní sbírky, byla tato expozice největší prezentací českého poválečného umění.[4] Jádrem sbírky byla kvalitní díla surrealistického a imaginativního umění (Jindřich Štyrský, Toyen, Alois Wachsman, František Janoušek, Josef Šíma, Václav Tikal), nakoupená v 60. letech ze soukromých sbírek.

Odborným poradcem ředitele byl Antonín Hartmann, který se osobně znal s mnoha umělci. V letech 1964-1966 byl předsedou nákupní komise Jindřich Chalupecký a v 60. letech byli členy komise také Josef Hlaváček, Jaromír Zemina nebo Zdeněk Palcr. Díky příznivější politické atmosféře, relativní volnosti při výběru a dobrému finančnímu zázemí se v letech 1964-1967 podařilo zakoupit přes 1 500 uměleckých děl. Galerie nakupovala někdy dvakrát ročně a nákupní komise prosadila i díla autorů, která předchozí komise nedoporučily (Václav Boštík, Čestmír Kafka, Aleš Veselý). Galerie získala sochy a objekty Vladimíra Janouška, Věry Janouškové, Karla Nepraše, Stanislava Kolíbala, Františka Pacíka, Huga Demartiniho, Ladislava Zívra a obrazy Jiřího Valenty, Jiřího Balcara, Bedřicha Dlouhého, Josefa Istlera, Jiřího Johna, Jana Kotíka, Zdeňka Sklenáře, sester Válových, Jana Smetany a grafické listy Válových a Vladimíra Boudníka.

Jako ředitel Středočeské galerie Jiří Kohoutek vybral pro její administrativní sídlo v Praze komplex tří zchátralých domů stojících na Královské cestě v místě bývalého románského dvorce v Husově ulici, čp. 19-21. Náročná rekonstrukce proběhla v letech 1969-1971, ale dr. Kohoutek byl ještě před otevřením nové galerie k 1. prosinci 1971 odvolán a nahrazen novým normalizačním ředitelem V. Brehovszkým.

• Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 1, s. 645-646, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
• Milena Slavická, Česká osmdesátá, Ateliér, čtrnáctideník současného výtvarného umění, č. 24, 2011, s.2
• Marie Bergmanová, Sbírka 1 2 3: Stopy historie v akvizicích / Collection 1 2 3: The Tracks of History in Acquisitions, Galerie Středočeského kraje 2010, ISBN 978-80-7056-161-4

• Jiří Kohoutek v informačním systému abART