Jiří Balcar

Jiří Balcar se narodil do rodiny kolínského lékaře Emiliana Balcara. Byl jedním ze dvou synů, na které měl ovšem otec velké nároky a rodinná situace byla velmi vyhrocená. V roce 1945 spáchal jeho otec sebevraždu, což mladého Balcara silně zasáhlo.[3]

Studoval gymnázium v Kolíně, jehož studium zakončil roku 1948 maturitou. Poté je přijat na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou a současně na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kterou však po roce studia opouští, aby se mohl naplno věnovat umění. Vysoká škola uměleckoprůmyslová je ale zrušena a Balcar je nucen přejít do ateliéru Františka Muziky. Studia ukončil roku 1953 a téhož roku se oženil s Jaromírou Hájkovou.[4] K závěru svého života často cestoval do zahraničí, zejména do Spojených států amerických.

Zemřel při tragické automobilové nehodě v Praze roku 1968. Pohřben byl na městském hřbitově v Kolíně.[5]

Balcarova tvorba začala již během studia na kolínském gymnáziu, kdy se pokoušel o tvorbu suchou jehlou. Dále na počátku padesátých let, kdy byl stále ještě studentem, se jeho tvorba zintenzivnila, ale stále byl neznámým umělcem. Během tohoto období byly hlavními tématy jeho děl člověk a lidská společnost. Začal také začleňovat typografii do svých děl, což se později pro jeho tvorbu stalo typickým znakem. V polovině padesátých let působil jako redaktor časopisu Květen. Byla to pro něj jedinečná možnost dostat se do kontaktu se staršími a zkušenějšími umělci. Zároveň se díky tomu dostal do povědomí veřejnosti.[6] Zvrat v jeho tvorbě přišel po návštěvách zahraničních výstav Expo 58 v Bruselu a Padesát let moderního umění. Tyto výstavy způsobily, že přešel z domácích tendencí na evropské.