Ježkovice

Erb Šternberků

Obec s ježkovickým panským dvorem byla po značnou část své historie součástí račického panství s centrem okolo hradu (dnes zámku) Račice.[3][4] První písemná zmínka o obci pochází z 13. prosince 1375, kdy litomyšlský biskup Albrecht Aleš ze Šternberka a jeho příbuzný Petr ze Šternberka dosvědčili, že budou respektovat výrok soudu, který Albrechtovi ukládal převést račické panství i s Ježkovicemi na Petra ze Šternberka.[5]

Do rukou pánů ze Šternberka se panství dostalo okolo roku 1350. Z výroku soudu z roku 1375 musel biskup Albrecht ze Šternberka odevzdat panství račické s hradem i vsí Račice i Ježkovice Petrovi ze Šternberka. Markvart ze Šternberka v roce 1399 račické panství prodal Petrovi z Kravař a Plumlova, jehož purkrabím byl v roce 1409 jistý Vítek z Ojnic. Po jeho smrti zdědil račické panství jeho syn Jindřich z Kravař a Plumlova, který padl v roce 1420 v bitvě pod Vyšehradem. Panství zdědil jeho bratranec Petr z Kravař a Strážnice, který stranil husitům, a proto roku 1422 vojsko olomouckého biskupa Jana XII. Železného dobylo račický hrad.[4]

Poté na čas drželi a patrně násilím uchvátili Ježkovice, Račice i s hradem, Petr z Konice a Vok V. z Holštejna. Posléze nabyl zpět panství Petrův syn Jiří z Kravař a Strážnice. Po jeho smrti roku 1466 Ježkovice dostala jeho dcera Kunka z Kravař.[4] Jejím manželem byl Václav z Boskovic, který zemřel již roku 1482 a tak Kunka roku 1510 odkázala račické panství svému synovi Ladislavovi z Boskovic. Ten zemřel již o deset let později a panství zdědil jeho synu Kryštof z Boskovic. Ten pak své majetky rozprodával a račiské panství přenechal Jakobu Šarovcovi ze Šarova a posléze ho získal Janu Černohorskému. Během uherských válek na konci roku 1468 obsadilo račický hrad vojsko Matyáše Korvína.[4]

Janův syn Jetřich Dobeš Černohorský z Boskovic prodal roku 1563 Ježkovice i Račice Janu Jetřichovi z Boskovic. Poté panství získal jako dědictví Janův bratranec Albrecht Černohorský z Boskovic. Roku 1568 se díky Zuzaně Černohorské dostaly panské dvory v Račicích i Ježkovicích do rukou Haugviců z Boskovic. Dalším majitelem se stal Bernard Petřvaldský z Petřvaldu, jemuž Račice i Ježkovice přenechali bratři Haugvicové Hanuš a Jáchym.[4]

Bernardův synovec Hanuš nechal panství zvelebit a provedl rozsáhlé úpravy zámku Račice. Hanuše na zámku připomíná pamětní deska s jeho životopisem. Hanuš se zúčastnil stavovského povstání proti Habsburkům a po prohrané bitvě na Bílé hoře byli vůdcové povstání zatčeni a krutě potrestáni. Hanuši Petřvaldskému z Petřvaldu byl veškerý jeho majetek zkonfiskován a on sám zemřel ve vězení na Špilberku. Panství račické pak koupil Karl Willinger ze Schonenperku a ten jej obratem i s obcí Ježkovice prodal roku 1630 slezskému komornímu radovi Horaciovi Forno. Jeho syn Karel František Forno roku 1670 prodal panství račické hraběti Julianu Braida-Ronsecca et Corigliano, jenž pocházel z Kalábrie v neapolském království.[3]

Italský rod Braidů vlastnil račické panství včetně Ježkovic po dlouhých 130 let (1670–1800). Poslední z rodu Braidů Karel Antonín prodal račické panství Janu Františku Heinischovi z Haydenburku. V roce 1802 byl majitelem račického panství i panského dvoru v Ježkovicích Jan Huška z Račitzburku a v roce 1830 Antonín Hermann.[4]

Detail pomníku kapitulace

Ježkovice byla spjata s račickým panstvím až do roku 1926, kdy byly během pozemkové reformy z panství vyčleněny dvory v Ježkovicích a v Podomí. V místních volbách v roce 1929 zvítězila komunistická strana a v roce 1935 Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu před komunisty a národními socialisty, kteří obdrželi stejný počet hlasů. Během druhé světové války zasáhly boje i obec Ježkovice, kdy zde bylo sestřeleno sovětské bombardovací letadlo a vedl se i pouliční boj v obci. Němci byli tehdy z obce vytlačeni směrem k Ruprechtovu. V poslední den války, 9. května 1945, vyvěsili Němci na okraji lesa asi 300 metrů severně od obce bílý prapor kapitulace. Na tomto místě dnes stojí pomník.[6]

V prvních volbách po druhé světové válce zvítězila v obci se 152 hlasy komunistická strana.[7] V obci tak začaly postupně vznikat masové organizace jako byl Svazarm, Československý svaz mládeže nebo Svaz československo-sovětského přátelství. V roce 1953 vznikla v obci kulturní organizace Osvětová beseda. Kino od roku 1950 promítalo filmy jednou za 14 dní. V následujících letech byla založena Mateřská škola či Lidová knihovna.[7]

Obec je součástí Jihomoravského kraje a svou polohou náleží k okresu Vyškov. V místních volbách je voleno 7 členů obecního zastupitelstva, kteří poté ze svých řad vybírají pětičlennou obecní radu, která je ze své činnosti odpovědná celému obecnímu zastupitelstvu. Zastupitelé pak dále volí ze svého středu starostu a místostarostu. Při volbách do obecního zastupitelstva na funkční období 2006–2010 ve dnech 20. a 21. října 2006 byla v Ježkovicích volební účast 58,8 %[10] s následujícími výsledky (obecní radu později vytvořili zástupci KDU-ČSL):[11]

Starostou tak byl zvolen pro funkční období 2006–2010 Josef Pořízek z KDU-ČSL a místostarostkou Anežka Kocourková z téže politické strany. Josef Pořízek byl opětovně zvolen starostou také na ustavujícím zasedání zastupitelstva v roce 2014.

Obecní znak a prapor byl Ježkovicím udělen usnesením poslanecké sněmovny dne 12. září 2002. Popis znaku zní: V modrém štítě na zeleném návrší stříbrný ježek nesoucí na bodlinách tři zlatá jablka.[12] Popis vlajky zní: List tvoří dva svislé pruhy, modrý a pilovitý bílý s pěti zuby. V modrém pruhu tři žlutá jablka pod sebou. Poměr šířky k délce listu je 2:3.[12]

Slavnostní svěcení obecních insignií, tedy praporu a znaku, proběhlo 5. června 2004 v ježkovické kapli Nejsvětějšího Srdce Páně. Světící obřad provedl brněnský biskup Vojtěch Cikrle za účasti dalších významných osobností z oblasti světské i duchovní. Autorem ježkovických insignií je Miroslav J. V. Pavlů.[13]

Podnebí na celém Vyškovsku patří klimatologicky do oblasti Českomoravské vrchoviny. Projevuje se zde blízkost Drahanské vysočiny s pravidelnými a častými větry přinášejícími čerstvý vzduch z lesů Drahanské vysočiny. Nejčastěji zde vanou západní a severní větry, významný je i podíl větrů východních a jihovýchodních s průměrnou rychlostí 3 m/s.[17]

Ježkovice leží v mírně teplé oblasti, kde je za rok v průměru 40–50 letních dní, 110–130 mrazových dní, lednová teplota je zde –2 až –3 stupňů Celsia a v červenci 17–18 stupňů. Srážkový úhrn ve vegetačním období je 400 až 450 mm a v zimním období 200 až 250 mm. Počet dnů se sněhovou pokrývkou je v průměru 50–60 za rok.[5]

Ježkovice jsou malou horskou obcí, jež v roce 1930 měla 623 obyvatel s absolutní většinou české národnosti.[18] O třicet let později v roce 1960 poklesl počet obyvatel na 591 osob, 286 mužů a 305 žen.[5] V obci k počátku roku 2016 žilo celkem 381 obyvatel. Z nich bylo 188 mužů a 193 žen. Průměrný věk obyvatel obce dosahoval 42,9 let.

Dle Sčítání lidu, domů a bytů, provedeného v roce 2011, žilo v obci 368 lidí. Nejvíce z nich bylo (18,2 %) obyvatel ve věku od 30 do 39 let. Děti do 14 let věku tvořily 12,8 % obyvatel a senioři nad 70 let úhrnem 7,9 %. Z celkem 321 občanů obce starších 15 let mělo vzdělání 45,2 % střední vč. vyučení (bez maturity). Počet vysokoškoláků dosahoval 6,5 % a bez vzdělání bylo naopak 0 % obyvatel. Z cenzu dále vyplývá, že ve městě žilo 197 ekonomicky aktivních občanů. Celkem 88,8 % z nich se řadilo mezi zaměstnané, z nichž 67 % patřilo mezi zaměstnance, 3 % k zaměstnavatelům a zbytek pracoval na vlastní účet. Oproti tomu celých 44,3 % občanů nebylo ekonomicky aktivní (to jsou například nepracující důchodci či žáci, studenti nebo učni) a zbytek svou ekonomickou aktivitu uvést nechtěl.[19] Úhrnem 184 obyvatel obce (což je 50 %), se hlásilo k české národnosti. Dále 106 obyvatel bylo Moravanů a 1 Slováků. Celých 152 obyvatel obce však svou národnost neuvedlo.[19]

Kaple u hřbitova (2008)

Vývoj počtu obyvatel za celou obec i za jeho jednotlivé části uvádí tabulka níže, ve které se zobrazuje i příslušnost jednotlivých částí k obci či následné odtržení.[20][21][22]

Věková struktura obyvatel obce Ježkovice roku 2011

Obec Ježkovice spadá pod římskokatolickou farnost Drnovice v děkanství slavkovském. Náleží tak pod správu farního kostela svatého Vavřince v Drnovicích. V těsné blízkosti obecního hřbitova stojí kaple Nejsvětějšího Srdce Páně z třicátých let 20. století. Ke vzniku této kaple značnou měrou přispěl páter Korčián.[9] Podle sčítaní lidu, domů a bytů z roku 2001 se k víře hlásí 150 obyvatel, z toho 110 k římskokatolické církvi, 24 k Církvi československé husitské a jeden k Českobratrské církvi evangelické.[23]

Turistický rozcestník

Zvlněná krajina katastrálního území Ježkovic, jejíž nadmořská výška se pohybuje v intervalu 300–500 m n. m., skýtá dobré podmínky pro pěší turistiku i cykloturistiku. Přes obec prochází zelená turistická značka z Vyškova do Ruprechtova a žlutá turistická značka vedoucí do oblasti Moravského krasu a opačným směrem k vodní nádrži Opatovice. Obec též protíná cyklostezka Srdcem jižní Moravy číslo 5071 z Blanska do Vyškova.[32]

Svazek obcí mikroregionu Drahanská vrchovina byl zaregistrován v roce 2000 a od roku 2003 jej tvoří celkem 12 obcí: Drnovice, Habrovany, Ježkovice, Krásensko, Luleč, Nemojany, Nové Sady, Olšany, Podomí, Račice-Pístovice, Ruprechtov a Studnice.[33] Předmětem činnosti tohoto svazku obcí je vzájemná pomoc při řešení samosprávných, kulturních, environmentálních i hospodářských problémů a získávání finančních prostředků na podporu cestovního ruchu a projektů v regionu.[34] Sídlem svazku obcí byl ustanoven Obecní úřad v Lulči. Nejvyšším orgánem svazku obcí je valná hromada, kterou tvoří statutární zástupci obcí svazku. Svazek obcí Drahanské vrchoviny vstoupil dne 22. června 2006 do Národní sítě zdravých měst.[35]

• NEKUDA, Vladimír. Vlastivěda moravská Vyškovsko. Brno: Muzejní spolek Brno, 1965.
• BARTOŠ, Josef; MACHAČ, Jan. Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848-1960. Ostrava: Profil, 1986. S. 196.
• KLETEČKA, Zdeněk. Po stopách protifašistického boje na Vyškovsku. Vyškov: OV KSČ Vyškov, 1987.
• Vyškovský okres 1945 - 1960 ve Statickém přehledu. Vyškov: Vyškov, 1960.
• Vlastivědná příručka soudního okresu Vyškovského. Vyškov: Budeč, 1925.
• Drahanská vrchovina - mikroregion. Vyškov: Sdružení obcí, 2001.

• Račické panství
• Římskokatolická farnost Drnovice

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ježkovice na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Ježkovice v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Ježkovice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
• Oficiální stránky obce Ježkovice [online]. Ježkovice: Obec Ježkovice [cit. 2014-08-06]. Dostupné online.

	Ruprechtov	Rychtářov	Pařezovice
	Bukovinka		Opatovice
		Ježkovice
	Račice	Pístovice	Vyškov