Jana I. Kastilská

Byla třetím potomkem Ferdinanda II. Aragonského a Isabely Kastilské. Její sestry Isabela a Marie se staly královnami Portugalska, mladší sestra Kateřina se provdala za anglického krále Jindřicha VIII.

O jejím dětství se toho moc neví. Byla prý velmi hezké, tmavooké děvče, avšak málomluvné a uzavřené do sebe. Se svými rodiči často cestovala po království. Stejně jako její sourozenci ovládala latinu. Byla hudebně založená a uměla hrát na kytaru. Jako třináctiletá zažila zničující požár při dobývání Granady.

V roce 1495 jí byl dohodnut sňatek se synem císaře Maxmiliána I. Habsburského, arcivévodou Filipem. V srpnu následujícího roku Jana vyplula z kantábrijského Lareda do Nizozemí. Loď ji dopravila do přístavu Arnemuiden, nacházejícím se na ostrově Walcheren. Odtud se vydala na cestu do Antverp, kde se k ní připojila arcivévodkyně Markéta, Filipova sestra a budoucí manželka jejího bratra Jana. Následně cestovala přes Middelburg a Bergen op Zoom, až konečně 18. října 1496 dorazila do Mechelnu, kde se poprvé setkala se svým budoucím manželem.[1] Byla jím velmi okouzlena a na první pohled se do Filipa zamilovala. Svatba se konala na přání snoubenců již druhý den po jejich prvním setkání.

Novomanželé se usadili v Melchelnu, kde ovšem většinu času prožívala Jana bez svého milovaného manžela, který svůj čas trávil na cestách, lovech a také se věnoval různým zábavám. Jana se stala na Filipovi sexuálně závislá,[2] a proto mu nedokázala skoro v ničem odporovat. Byla zcela v jeho moci a Filip toho náležitě využíval. Postupně Janu izoloval od vnějšího okolí. Všechny dopisy ze Španělska, určené pro Janu, prošly nejprve přes Filipa, a tak není vůbec jasné, kolik se jich k Janě vlastně dostalo.[3] Nic nezměnilo ani narození dcery Eleonory. Filipova zamilovanost se pomalu vytrácela.

Isabelin testament

Díky předčasné smrti svých starších sourozenců a roku 1500 smrti portugalského synovce Miguela (syn starší sestry Isabely) se stala asturijskou kněžnou a dědičkou království svých rodičů. Filip se hned prohlásil kastilským princem. Toho roku se také Jana stala podruhé matkou, když v únoru porodila syna Karla. Čtyři měsíce po narození dcery Isabely se vydala s manželem do Španělska, aby mohla být oficiálně potvrzena jako španělská dědička. Cestou se zastavili na francouzském dvoře Ludvíka XII., kde si vzájemně přislíbili své děti, Karla a Claudii.

Erb Jany a Filipa

Roku 1502 v Toledu byla kastilskými cortesy uznána Jana spolu s Filipem jako dědička koruny. Další země[pozn. 1] však přísahaly věrnost pouze Janě a Filipa uznaly pouze jako prince-manžela. [4] Aragonie navíc souhlasila pod podmínkou, že v případě narození možného budoucího Ferdinandova mužského potomka připadne koruna jemu.

Kvůli svému čtvrtému těhotenství nemohla Jana odcestovat spolu se svým mužem ze Španělska. Stále byla ve vzpomínkách s Filipem a na nic jiného nemyslela. Zavřela se do svého pokoje a nikoho kromě svých rodičů nechtěla vidět. V té době se u ní začala poprvé projevovat její duševní choroba, kterou zřejmě zdědila po své portugalské babičce, matce královny Isabely. V březnu následujícího roku porodila svého druhého syna Ferdinanda, který strávil dětství u svého stejnojmenného dědečka. Jak jen to bylo možné, plánovala odjezd za Filipem. Protože si Ferdinand dělal o Janu starosti, nechal vyšetřit její duševní stav. V té době již nemocná královna Isabela nechala poté biskupem Donem Juanem de Fonsecou Janu zadržet v pevnosti La Motta v Medinu del Campo, a oddálila tak její odjezd.[5] Když se pak Jana s Filipem konečně setkala, byla jeho chováním zcela zklamána. Filip svou pozornost věnoval jedné z milenek, což Jana nesnesla a ztropila strašnou scénu. Začala na svého muže velmi žárlit a doslova pronásledovat na každém kroku. Hádky mezi manželi byly na denním pořádku. Filip svou ženu proto často zamykal v jejím pokoji a stranil ji společenského života. Na veřejnosti se spolu objevovali jen velmi zřídka.

Dne 7. září 1506 přijel královský pár do města Burgosu. Ferdinand byl tou dobou na cestách po Itálii. O 15 dnů později Filip umírá. Příčina jeho smrti není zcela jistá, avšak už osm dní před skonem se necítil dobře a měl zřejmě horečku.[10] Jana byla u svého muže celé dny a dělala vše, co jí lékaři radili. Po Filipově smrti se nakrátko ujala vlády, během níž propustila toledského arcibiskupa Cisnerose.[11]

Janino nezvyklé chování vůči zemřelému Filipovi, jehož tělo nechala vyjmout z hrobu kláštera kartuziánů v Miraflores, kde byl po své smrti uložen, a které chtěla sama odvézt do Granady, aby ho zde pohřbila, bylo bráno jako velmi podivné[12] a jako zřejmé propuknutí její duševní choroby. V lednu roku 1507 porodila v Torquemadě své poslední dítě, dceru Kateřinu, se kterou žila v Hormillosu a v Arcosu. Dcerka je to jediné, o co se zajímá, a země se pomalu ocitá v krizi. V červenci se s Janiným souhlasem konečně ujímá vlády Ferdinand Aragonský. Krátce nato nechal Janu uvěznit na zámku v městečku Tordesillas poblíž Valladolidu, kde již dříve také pobývaly dvě jiné královny, Eleonora Portugalská a Eleonora Aragonská.[13] Zde byla Jana až do své smrti – tedy po dobu téměř padesáti let – držena v izolaci. Filipovo tělo bylo poté uloženo v tamním klášteře Santa Clara.

Socha královny Jany v Tordesillas

Jana zůstala v Todesillas na pospas svého žalářníka a jeho ženy. Přísně střežena a odříznuta od světa žila v zatemněném pokoji, pouze ve společnosti dcery Kateřiny, která zde byla do roku 1525, kdy byla provdána. Později Janu na žádost jejího vnuka Filipa navštívil jezuita Francesco de Borja, který jí vytýkal nedostatečnou zbožnost. Podle Jany jí v tom bránily osoby v jejím okolí. Několikrát byla také obviněna z čarodějnictví.

Její tělesný stav se začal zhoršovat, když jí bylo zhruba 60 let. Jednu nohu měla ochrnutou, trpěla nedostatečnou hygienou. Proleženiny jí léčili vypalováním rozžhaveným železem a nemocnou nohu zase ponořením do téměř vařící vody.[17] Pár měsíců před smrtí nechala Janu léčit její vnučka Jana. Sama ji navštívila i s několika duchovními. Již zmíněný Borja se zdráhal udělit Janě svaté přijímání, které jí neudělil ani Domingo de Soto, páter a Karlův zpovědník. Dostalo se jí pouze posledního pomazání. Zemřela 12. dubna ve svých pětasedmdesáti letech. Místo jejího odpočinku bylo několikrát změněno, tak jako u jejího milovaného Filipa. Nejprve byla uložena v klášteře Santa Clara v Tordesillas. Roku 1574 byla převezena do Escorialu. Nakonec bylo její tělo uloženo v Královské kapli v Granadě, po manželově boku.

Jana porodila během nedlouhého manželství celkem šest dětí. Byli to:

• Eleonora Habsburská (15. listopad 1498 – 18. únor 1558) ∞
  • 1/ 1519 portugalský král Manuel I. Portugalský (1469–1521)
  • 2/ 1530 francouzský král František I. Francouzský (1494–1547)
• Karel V. (I.) (24. únor 1500 – 21. září 1558), římský císař a španělský král ∞ 1526 Isabela Portugalská (1481–1559)
• Isabela Habsburská (18. červenec 1501 – 19. leden 1526) ∞ 1515 dánský, norský a švédský král Kristián II. Dánský (1481–1559)
• Ferdinand I. Habsburský (10. březen 1503 – 25. červenec 1564), arcivévoda rakouský, český a uherský král, římský císař ∞ 1521 česká a uherská princezna Anna Jagellonská (1503–1547)
• Marie Habsburská (17. září 1505 – 18. říjen 1558) ∞ český a uherský král Ludvík Jagellonský (1506–1526)
• Kateřina Habsburská (14. leden 1507 – 12. únor 1578) ∞ 1525 portugalský král Jan III. Portugalský (1502–1557)