Konstancie Kastilská (1394)

Narodila se jako prostřední ze tří dcer/čtyř potomků kastilského krále Pedra Krutého a jeho milenky Marie z Padilly; nejstarší sestra a mladší bratr však zemřeli ještě za života jejich otce. Pedro Kastilský prohlásil své dvě přeživší dcery počaté ve vztahu s Marií za legitimní a jejich matku i přes existenci dalších dvou manželství za svou jedinou zákonitou choť,[1] s níž se měl oženit tajně ještě před vynuceným sňatkem s Blankou Bourbonskou. Protože Konstanciina starší sestra Beatrix se zaslíbila církvi a zemřela těsně před otcovou smrtí, měla Konstancie po otcově zavraždění roku 1369 nárok na kastilský trůn, ten však získal králův nevlastní bratr, levoboček Alfonse XI. Kastilského a Pedrův vrah Jindřich z Trastámary.

Když roku 1369 usedl po smrti Konstanciina otce na kastilský trůn jeho nevlastní bratr Jindřich, zůstala Konstancie dva roky obklíčena v pevnosti Carmona, dokud nebyl dojednán její odchod na území anglického krále.

21. září roku 1371 se v Roquefort (dep. Landes v Guyenne) ve věku sedmnácti let provdala za ovdovělého Jana z Gentu, vévodu z Lancasteru, třetího syna anglického krále Eduarda III. Z manželství vzešly dvě děti, starší dcera a mladší syn, jenž však zemřel ještě jako batole.

Konstancie a její mladší sestra Isabela, jež se roku 1372 provdala za čtvrtého syna anglického krále Edmunda z Langley, vévodu z Yorku, byly považovány za legitimní dědičky Pedra I. a anglický král jejich sňatky se svými syny získal východisko ke vznesení nároku na připadnutí kastilského království do rukou anglické monarchie.

30. ledna roku 1372 byl Jan z Gentu a jeho manželka Konstancie prohlášeni králem Eduardem III. za kastilského krále a královnu, jejich ambice však nedošly naplnění. V roce 1385 po bitvě u Aljubarroty, v níž kastilský král Jan I. utrpěl porážku od portugalského krále Jana I., hodlal Jan z Gentu nároky na kastilský trůn realizovat prostřednictvím vojenského tažení, jež rozšířilo spektrum víru stoleté války mezi Francií a Anglií. 9. května roku 1386 Portugalsko a Anglie uzavřely alianci smlouvou z Windsoru a 25. července téhož roku se v La Coruña vylodili Jan z Gentu, jeho manželka Kateřina Kastilská a jejich dcera Kateřina. Postupovali z jihu Galicie a svůj dvůr usadili v Orense, aby zde strávili zimu. Společně s portugalským králem vpadli do Leónu, ale nemohouce porazit kastilské obrátili se na jih překročivše řeku Duero mezi Zamorou a Torem. Po těchto skrovných výsledcích anglo-portugalského tažení a po ztrátě podpory v Galicii uzavřeli Jan z Gentu a Jan I. Kastilský za zády portugalského krále dohodu, jež byla základem smlouvy z Bayonne, uzavřené v Bayonne 8. července roku 1388, kterou se Jan z Gentu a jeho manželka Kateřina vzdávají svých následnických práv ke kastilskému trůnu ve prospěch manželství jejich dcery Kateřiny s prvorozeným synem Jana I. Kastilského Jindřichem, budoucím Jindřichem III. Kastilským, jemuž byl udělen titul kníže z Asturie. Manželstvím, jež bylo uzavřeno již v březnu toho roku, byly spojeny dvě nástupnické větve Alfonse XI. a do budoucna eliminovány jejich střety stran nároků na kastilský trůn. Kromě toho Konstancie a Jan z Gentu získali značné odškodnění za zřeknutí se svých nároků v podobě královských měst a vesnic v Guadalajaře, Olmedu, Medině del Campo a Huete se všemi jejich důchody, rentami a právy, jenž jim byly uděleny po dobu života doni Konstancie.

Konstancie zemřela na hradě v Leicesteru v březnu roku 1394 a byla pohřbena v místním kostele Zvěstování Panny Marie[2] Jan z Gentu se po dvou letech vdovství oženil s rovněž ovdovělou Kateřinu Swynfordovou, jež byla podle všeho jeho milenkou již za jeho manželství s Konstancií, o čemž svědčí data narození četného Janova potomstva.[3] O jejich vztahu se veřejně vědělo, vévoda svou milenku vydržoval.