Eleonora Habsburská

Eleonora byla dcerou burgundského vévody Filipa Sličného (1478–1506) a jeho manželky, královny Kastilie a Leónu, Jany I. (1479–1555). Její rodiče měli bouřlivé manželství, ač se z počátku zdálo, že bude šťastné. Filip si nenechal ujít žádné potěšení a jeho žárlivá manželka mu byla neustále v patách, proto se Filip, za podpory svého tchána, aragonského krále Ferdinanda II., snažil prohlásit Janu za šílenou. Po Filipově smrti byla královna „šílená“ žalem uzavřena v klášteře, kde strávila zbytek života, a vládu nad Kastilií a Leonem převzal její otec.

Eleonora měla pět sourozenců: Karla (1500–1558), Izabelu (1501–1526), Ferdinanda (1503–1564), Marii (1505–1558) a Kateřinu (1507–1578).

Dětství prožila na dvoře své tety Markéty Habsburské, která byla nizozemskou místodržitelkou, spolu s bratrem Karlem a sestrami Izabelou a Marií. Její mladší bratr Ferdinand a nejmladší sestra Kateřina zůstali ve Španělsku, Ferdinand na dědečkově dvoře, kde se mu dostalo výchovy pro budoucího španělského krále, a Kateřina s matkou v klášteře. Eleonořina teta Markéta byla velmi vzdělaná žena a všem dětem poskytla laskavou péči i skvělé vzdělání. Nemohla je však uchránit politických sňatků, které pro svá vnoučata osnoval její otec, císař Maxmilián I.

Politikou Habsburků bylo uzavírat výhodná manželská spojení příslušníků rodu pro zdárnou budoucnost dynastie, od útlého Eleonořina věku se tedy její rodina snažila udat dobře i ji na poli politických sňatků: mezi adepty na jejího ženicha byli anglický král (Jindřich VII. nebo Jindřich VIII.), francouzský král (Ludvík XII. nebo František I.) či polský král Zikmund I. Starý.

Žádný z předchozích plánů nevyšel a nakonec se Eleonora 7. března 1519 v Lisabonu provdala za portugalského krále Manuela I., muže o téměř třicet let staršího. Byla jeho již třetí manželkou a jeho první dvě ženy byly Eleonořiny tety Isabela Aragonská a Marie Aragonská, mladší sestry její matky. Z jejich manželství se narodily dvě děti:

• Karel (18. srpen 1520 – 15. duben 1521);
• Marie (8. červen 1521 – 10. říjen 1577), paní z Visea, známá jako jedna z nejbohatších princezen Evropy; zůstala neprovdána.

Manuel I. zemřel jako oběť moru v Lisabonu 13. prosince roku 1521, dva a tři čtvrti roku po jejich sňatku a půl roku po narození jejich mladší dcery. Eleonoře bylo sotva 23 let a rozhodla se vrátit ke svému bratrovi Karlu V., byla však nucena zanechat v Portugalsku svou dceru Marii, v té době pouze půlroční dítě. Nevrátila se k ní po mnoho let a vztahy mezi matkou a dcerou byly na dálku obtížné, hlavně pro mladou infantku, která nikdy matce neprominula, že ji opustila.

Rivalita mezi Eleonořiným bratrem, španělským králem a císařem Svaté říše římské Karlem V. a francouzským králem Františkem I. uvrhla Evropu do krvavého boje o moc. Poté, co španělský monarcha v roce Františka I. 1525 zajal a uvěznil po vítězné bitvě u Pavie, přinutil ho k uzavření Madridského míru v roce 1526. František však dohodu brzy vypověděl a nepřátelství mezi oběma zeměmi se obnovilo.

Nakonec v roce 1530 došlo k uzavření míru z Cambrai (zvaného též dámský mír proto, že jej podepsaly Luisa Savojská matka Františka I. a Markéta Habsburská, teta Karla V. Jednou z klauzulí této smlouvy bylo, že František I., v té době již vdovec (jeho první žena Klaudie Francouzská zemřela roku 1524), se ožení s arcivévodkyní Eleonorou, portugalskou královnou vdovou. V té době Eleonora ztratila veškerý elán: cítila se nemocná, choulostivá, navíc byla postižena elefantiázou, v důsledku které měla zbytnělé a deformované nohy.

Svatba se uskutečnila 5. srpna 1530 v opatství Veien v Akvitánii. Z tohoto svazku nevzešli žádní potomci, třebaže oba manželé z předchozích manželství děti měli. Eleonořin život na rozmařilém francouzském dvoře plném intrik byl nelehký a svízelný: musela snášel odmítavý a pohrdavý postoj manžela, který věnoval svou pozornost jiným ženám. František I. zemřel v Rambouillet 31. března roku 1547 v 52 letech. Ovdovělá Eleonora bez dětí z tohoto manželství se neprodleně vrátila k bratru Karlovi V.

Po dlouhá léta se Eleonora snažila za Karlovy pomoci získat svolení portugalského krále (Manuelova syna Jana III.) k tomu, aby její dcera Marie mohla žít s ní, ten ale vydal souhlas teprve v roce 1555. Doba odloučení však byla příliš dlouhá – když se po Eleonořině návratu do Španělska v roce 1557 matka s dcerou ve španělském Badajozu konečně setkaly, odmítnuvši žít s matkou, rozhodla se Marie po třech týdnech vrátit do Portugalska. Pro Eleonoru, jejíž zdraví se v předcházející době zhoršilo, to byla velká rána, která zřejmě uspíšila její smrt: zemřela při návratu z Badajozu v místě Talavera la Real 18. února 1558. K poslednímu odpočinku byla uložena v Panteónu infantů (Panteón de Infantes) v klášteře El Escorial.