Klaudie Francouzská

Protože její matka Anna neměla žádné syny, Klaudie se stala dědičkou bretaňského vévodství. Francouzskou korunu však mohl zdědit pouze mužský následník. V roce 1504 Anna ve snaze udržet Bretaň mimo území francouzské koruny uzavřela smlouvu z Blois, v níž přislíbila Klaudii i s Bretaní a burgundským hrabstvím budoucímu císaři Svaté říše římské Karlovi V. To však bylo nepřijatelné pro rod Valois a zasnoubení bylo brzy zrušeno.

Francouzské šlechtě se nelíbilo zasnoubení s cizincem a naléhala na Ludvíka XII., aby Klaudii provdal za jejího bratrance Františka, vévodu z Angoulême, „který je alespoň Francouz“ a byl také předpokládaný dědicem francouzské koruny. Roku 1506 byli Klaudie a František zasnoubeni. Roku 1514 se Klaudie po smrti své matky stala bretaňskou vévodkyní. 18. května 1514 se v kapli zámku Saint-Germain-en-Laye provdala za Františka.

Klaudie, která byla předmětem rušné sňatkové politiky, byla často nemocná, malé postavy a trpěla skoliózou, kvůli čemuž měla hrbatá záda. U dvora ji zastiňovala její tchyně Luisa Savojská a švagrová, vzdělaná „renesanční žena“ Markéta Navarrská.

Když se František v roce 1515 po smrti Ludvíka XII. stal králem, Klaudiinými dvorními dámami byly anglické sestry Anna a Marie Boleynovy a Diana de Poitiers. Mary se stala královou milenkou, než se roku 1519 vrátila domů. Anna sloužila jako Klaudiina oficiální překladatelka při anglických návštěvách, např. v roce 1520, byla také určitou dobu společnicí Klaudiiny mladší sestry Renée. Anna Boleynová se vrátila do Anglie roku 1521 a později se stala milenkou a manželkou anglického krále Jindřicha VIII. a matkou královny Alžběty I. Diana de Poitiers byla hlavní inspirací fontainebleauské školy francouzské renesance a stala se celoživotní milenkou Františkova syna a nástupce Jindřicha II.

Klaudie neměla žádný politický vliv a byla jednou z nejméně významných francouzských královen [1]. Její život se nesl ve znamení neustálých těhotenství. Její manžel měl mnoho milenek, ale vše probíhalo relativně diskrétně. Klaudie u svého služebnictva zavedla přísný mravní kodex, kterému si jen málo lidí dovolilo vysmívat.

Klaudie se svými dcerami: vepředu Charlotte (vlevo) a Louisa (vpravo); vpravo vzadu Magdalena; vlevo vzadu Markéta; nalevo od ní Eleonora Habsburská

• Louisa (19. srpen 1515 – 21. září 1517)
• Charlotte (23. říjen 1516 – 8. září 1524)
• František (28. únor 1518 – 10. srpen 1536), bretaňský vévoda a dauphin z Viennois, bezdětný, byl otráven
• Jindřich (31. březen 1519 – 10. červenec 1559), francouzský král ∞ 1533 Kateřina Medicejská (1519 – 1589)
• Magdalena (10. srpen 1520 – 2. červenec 1537) ∞ 1537 Jakub V. Skotský (1512 – 1542)
• Karel (22. leden 1522 – 9. září 1545), vévoda z Angoulême, Orléansu a Châtelleraultu, hrabě z Clermont-en-Beauvaisis a la Marche, bezdětný
• Markéta (5. červen 1523 – 14. září 1574), vévodkyně z Berry ∞ 1559 Emanuel Filiberto, vévoda savojský (1528 - 1580)
• Filip (*/† 1524)

Zelené švestky odrůdy Reine Claude

Klaudie zemřela v 24 letech 20. června roku 1524. Příčina její smrti není zcela jasná a historické prameny spekulují o řadě možností: jako jedna z nich se uvádí smrt po porodu nebo potratu, jako další vyčerpání organismu po četných v těsném sledu po sobě jdoucích těhotenstvích; jiná předpokládá souchotiny (kterými trpěla i její matka) a konečně se nevylučuje ani syfilis, kterou ji měl nakazit její manžel.

Po Klaudiině smrti se bretaňským panovníkem stal její nejstarší syn, dauphin František. Po jeho předčasném skonu v roce 1536 se francouzským dauphinem a bretaňským vévodou stal Klaudiin druhý syn, Jindřich, vévoda orleánský, který později nastoupil na francouzský trůn jako Jindřich II.

Král František I. se několik let po Klaudiině smrti znovu oženil s Eleonorou Habsburskou, sestrou císaře Karla V. Poměry u dvora se staly mnohem zhýralejšími a zvěsti tvrdily, že smrt krále Františka roku 1547 byla způsobena syfilidou.

Po Klaudii byl pojmenován druh malé světle zelené švestky velikosti vlašského ořechu, známý jako „Reine Claude“ (Královna Klaudie) – renkloda,