Jan z Messenpeku

Narodil se před rokem 1406 Jiřímu z Messenpeku a jeho ženě Anně. Jeho otec byl kastelán na Oravském hradě. Za dob husitských válek, stejně jako jeho otec bojoval po boku uherského a českého krále Zikmund Lucemburský proti husitským vojskům. Byl pravděpodobně i správcem některých králových hornouherských statků. Zde získal postavení (v Uhrách a Rakousích) a byl znám jako "Pan Jan" (němechy "herr Jan").[3] V listině napsané v Ružomberku z roku 1425 je uváděn jako "Ján s Mešpétu".[4]

Okolo roku 1430 přešel na stranu husitských vojsk. V roce 1431 byl pak spolu s Prokopem Holým u dobytí Žiliny. Zde se pravděpodobně také spřátelil s Janem Čapkem ze Sán. V roce 1434, v noci z 26. na 27. září[5], dobyl hrad Likavu. Byla to odveta královně Barboře Celjské, která jej v roce 1429 zbavila funkce kastelána[6] na tomto hradě, kterou zastával od roku 1420.

V letech 1431 pohrozil městu Kremnica, že jej obsadí a vypálí do základů. Kremničtí Němci o tom hned podali zprávu Barboře Celjské. Město Kremnica tou dobou bylo známo svými zlatonosnými doly a královskou mincovnou. Panovnice odpověděla Janu z Messenpeku listem ze dne 23. října 1431, že město napadnout může, ale ona že je svými vojsky ochrání. Toto konání byla pouhá lest. Skutečným cílem bylo město Nitra. V témže roce z Lednického hradu uspořádal tažení na Horní Nitru. Dobyl Prievidzu a Topoľčany.

V roce 1434 je zmíněn na Moravském sněmu (4. března).[7] V témže roce na Moravě zavládl mír, byl Jan z Messenpeku získán zpět do služeb Zikmunda Lucemburského. Jeho nástupce Albrecht II. Habsburský, měl vypořádat Zikmundovy sliby. Když se tak nestalo, tak v roce 1439 se Jan z Messenpeku, spolu s Vilém Puklicou z Pozořic[8] a jeho synem Burianem[8], zmocnil města Uherský Brod, hradu a zboží Topoľčany.

V tomto období se jeho spojencem stal Pankrác ze Sv. Mikuláše a Branče[9] (uherský magnát). Messenpek se účastnil jako žoldnéř i bojů o uherskou korunu. Stál v opozici proti Janu Tovačovskému z Cimburka. V roce 1444 stál v opozici proti většině moravských pánů. Byl přinucen k poslušnosti (zemským hejtmanem) a uhrazení všech svých dluhů. Tuto situaci vyřešil tak, že své zadlužené helfštýnské panství, které mu Páni z Kravař odmítali zaknihovat do zemských desek, směnil s Vokem ze Sovince za rožnovské, vsetínské a valašskomeziříčské statky. Vok ze Sovince si od nechal něj podepsat záruku oddlužení nabytého majetku (Helfštýnské panství), tedy: "ačby jej kto nařekl o zboží Helfenštejnské právem zemským." Jan z Messenpeku pak musel vsetínské statky odprodat bratřím Mikuláši, Janovi a Zikmundovi ze Šaumburka. Po prodeji vsetínského panství on a jistý Jan Čapek ze Sán a Hukvaldu bojuje v Uhrách, Rakousích i Slezsku.

Před rokem 1449 se za neurčených okolností sblížil opět se svým husitským spolubojovníkem Janem Tovačovským z Cimburka. To mohlo být zapříčiněno doporučením jeho manželky Žofky z Mohylna, ev. pobytem ve vězení, kde jej před tím Jan Tovačovský vsadil.

V roce 1449 byl tento rožnovský pán jeden z předních mužů Moravy na válečném tažení proti "zemským škůdcům" (katolíkům). Byl součásti tzv. východomoravské šlechty[10], spolu např. s Janem a Benešem, bratry z Heršic, s Matoušem ze Šternberka na Lukově, s Bernartem z Cimburku na Brumově, s Jindřichem Berkou z Dubé na Světlově, s Janem z Mošnova[11] a z Týnce, s Vaňkem z Bařic na Kurovicích, s Benešem z Hustopeč nad Bečvou a s Dobešem z Dobešova.

Na přelomu dubna a května napadla vojska moravských stavů město Skalica (sídlo Pankráce ze Sv. Mikuláše a Branče), který zde byl zajat. Za moravské stavy byl k vyjednávání určen Jan z Messenpeku. Výkupné za svobodu bylo odstoupení východomoravských hradů Sehradice a Světlov, ze kterých: "mnohé a rozličné záhuby jsú se zemi tejto od mnohých let dály“ a smírné urovnání spáchaných křivd. Jan byl schopný vyjednávač. Díky tomu získal zpět Vsetín od Bernarda Šumperského a Bítovských ze Šaumburka.

Tento branný spolek byl znám svými častými loupežnými výpravami na slezská knížectví. Z toho pak vznikaly spory, které urovnal zemský hejtman moravský Jan Tovačovský z Cimburku na Tovačově a Jan Mukař z Kokor u Přerova. To bylo doloženo v listu, který je psán, datován a dán na Horním Hluchově[12] v den sv. Augustina (28. srpna) roku 1457.[13]

Okolo roku 1466 byl již tak zadlužen, že se jeho věřitele vzdali snahy o vymáhání, exekuci. Jan z Messenpeku zemřel "chudý jako kostelní myš" po roce 1466. Místo úmrtí a pochování není známo.