Kurovice (tvrz)

K výraznému stavebnímu vývoji došlo za držitelů rodu Vrchlabských od devadesátých let 15. století do poloviny 16. století. Jednotlivé přestavby, kamenické prvky a honosné klenby, které budovali bratři Vrchlabští, se dochovaly téměř v nezměněné podobě. Dalším majitelem, který se výrazně podepsal na podobě hradu, byl Jáchym Zoubek ze Zdětína, který převzal hrad od Vrchlabských ve druhé polovině 16. století. Jeho erb s nápisem „JOACHIM ZVB ZE ZDIETINA A NA MOSSTIENICI KOMORNIK MENSSI ETC.“ je vsazen jako svorník v jedné z kleneb. Poslední zásadní stavební úpravy provedl Václav Eusebius Lobkovic, který nechal přistavět poslední patro, čímž zcela zanikla samostatná věž, která do té doby tvořila dominantu stavby.

Kurovický hrad navštěvoval i Albrecht z Valdštejna, zejména po pražské defenestraci, kdy mu jako stoupenci Ferdinanda II. bylo zkonfiskováno panství Lukov a ves Rymice s tvrzí. V Kurovicích se tajně scházel s Ladislavem z Lobkovic, protože na zámku v Holešově by byla jeho přítomnost velmi nápadná.

Ve 20. století sloužil hrad jako bytový dům až do roku 1988 (tehdy označován jako zámek), kdy započalo Muzeum Kroměřížska celkovou rekonstrukci, která byla roku 1990 přerušena. V roce 2006 přešel hrad z majetku Zlínského kraje (zřizovatel Muzea Kroměřížska) do soukromých rukou.[2]

Původní, menší stavba ze 13. století byla pravděpodobně převážně dřevěná, dnešní nejstarší dochované zdivo pochází z první poloviny 15. století. Nový hrad již měřil v půdoryse 30 × 20 metrů, skládal se ze samostatně stojící věže na jižní straně a paláce na straně západní, byl obehnán dvojitým opevněním, přes které vedl přístupový most. Most se dvěma příkopy, které překonával, byl údajně dochován ještě na začátku 20. století.