Jan VI. Portugalský

Budoucí král Jan VI. se narodil z manželství portugalské královny Marie a portugalského krále manžela Petra III. Petr III. byl zároveň strýcem své manželky, Janovy matky Marie. Tento sňatek se uskutečnil z dynastických důvodů: následníkem Jana V. se totiž stal jeho starší syn Josef I., který měl čtyři dcery, ale žádného mužského potomka; stál tak před volbou, zda má trůn zdědit jeho nejstarší dcera Marie, nebo jeho mladší bratr Petr. Jejich sňatek, pro který z důvodu blízké příbuznosti bylo nutno získat papežský dispens, vyloučil všechny pochybnosti o následnictví.

V roce 1785 se Jan oženil s desetiletou španělskou princeznou Carlotou, dcerou krále Karla IV. Tento sňatek byl dílem jejího děda Karla III. a jeho sestry, portugalské královny a Janovy babičky Mariany Viktorie. Cílem pochopitelně bylo obě země sblížit. Ke konzumaci manželství došlo v roce 1790. Z jejich manželství vzešlo devět dětí, šest dcer a tři synové; nejstarší ze synů však v šesti letech zemřel:

Jan IV. se svou ženou Šarlotou

• Marie Tereza de Bragança (1793–1874)
• František Antonín de Assis de Bragança (1795–1801)
• Marie Isabela de Bragança (1797–1818), manželka španělského krále Ferdinanda VII.;
• Petr I. Brazilský a IV. Portugalský (1798–1834), prvorozený syn, brazilský císař v letech 1822–1831 a portugalský král v letech 1826–1828
• Infantka Maria Francisca de Assis de Bragança (1800–1834)
• Infantka Isabel Maria de Bragança (1801–1876),
• Michal I. Portugalský (1802–1866), druhorozený syn, vzdoro-král v letech 1828–1834 během portugalské občanské války
• Infantka Marie da Assunção de Bragança (1805–1834),
• Infantka Ana de Jesus Maria de Bragança (1806–1857).

Manželé si povahově příliš nevyhovovali a Janovo náboženské založení Carlotu nudilo. Proslýchalo se, že přinejmenším mladší z jejích dětí mají jiného otce. Po roce 1806 žili manželé odděleně.

Když v roce 1788 zemřel Janův starší bratr Josef, stal se princ následníkem své matky a jako takový přijal titul knížete brazilského. Z pozice následníka trůnu převzal v roce 1799 vládu jako regent své matky Marie I., která byla na pokraji duševní nemoci. Jeho otec král Petr III. zemřel v roce 1786.

Ještě za vlády Marie I. utekla královská rodina v roce 1807 do Brazílie před Napoleonovým vojskem, které obsadilo Portugalsko. Královská rodina pobývala v Riu de Janeiru. Krátce před smrtí své matky Marie I. nařídil Jan zákonem vytvoření Spojeného království Portugalska, Brazílie a Algarve a tím povýšení Brazílie na království. Toto nově vytvořené Spojené království Portugalska, Brazílie a Algarve byl jednotný stát třech rovných celků, jehož panovník měl nový titul: král Spojeného království Portugalska, Brazílie a Algarve. Nařízení o vzniku vešlo v platnost 16. prosince 1815.

Po smrti své matky v roce 1816 se Jan stal králem tohoto soustátí. Po Napoleonově pádu v roce 1815 zasedla v Portugalsku prozatímní vláda, která v roce 1820 vyzvala krále Jana VI. k návratu. Ten byl po svém příjezdu nucen uznat novou ústavu, která nastolila konstituční monarchii. Králův syn Dom Pedro zůstal v Brazílii a převzal v ní regentství a funkci místokrále.

V Portugalsku po návratu v roce 1821 přísahala vláda věrnost králi, ale mezitím se pokoušel převzít vládu králův druhorozený syn Michal, znovu pak v roce 1823. Král jeho povstání v roce 1824 za pomoci anglických vojsk potlačil a byl nakonec nucen prince Michaela vyhnat ze země.

Mezitím jeho prvorozený syn a dědic Petr vyhlásil dne 7. září 1822 samostatnost Brazílie a její nezávislost na Portugalsku a následně nedlouho poté byl prohlášen dědičným císařem jako Petr I. Král Jan IV. odmítal brazilskou nezávislost uznat až do 29. srpna 1825, kdy obnovil starý řád nástupnictví v přesvědčení, že se Brazílie a Portugalsko po jeho smrti spojí minimálně v personální nebo dokonce reálnou unii.

Jan IV. zemřel v Lisabonu 26. března 1826. Jako regentku Portugalska jmenoval před svou smrtí svou dceru Isabelu Marii, neurčil však svého následníka a nástupcce trůnu, čímž způsobil dlouholetou kriti a boje mezi svými dvěma syny – starším Petrem a mladším Michalem. Portugalským králem se nakonec stal jeho starší syn jako Petr IV. Portugalský, ten však vládl v Portugalsku pouze do roku 1828, neboť liberální brazilská ústava vylučovala personální unii s Portugalskem. Petr se tedy vzdal trůnu ve prospěch své nejstarší dcery Marie II. Ta ovšem musela svést o trůn boj v občanské válce se svým strýcem, vypovězeným Michalem I.