Ferdinand VII.

Ferdinand VII. (14. října 1784 – 29. září 1833, Fernando VII), syn Karla IV. Španělského, byl dvakrát králem Španělska. Poprvé v březnu a květnu roku 1808, poté byl přinucen k abdikaci Napoleonem Bonapartem a na španělský trůn usedl král Josef I. Bonaparte, Napoleonův bratr, který vládl Španělsku až do roku 1813. Po Napoleonově pádu, kdy Španělsko získalo nezávislost, mohl Ferdinand VII. znovu usednout na trůn; vládl pak až do své smrti roku 1833.

Ferdinand VII.
král španělský
Ferdinand VII. Španělský
Doba vlády	1808, 1813 – 1833
Úplné jméno	Fernando VII de España
Tituly	Jeho katolické veličenstvo Jeho královská výsost
Narození	14. října 1784
	El Escorial , Španělské království
Úmrtí	29. září 1833
	Madrid, Španělské království
Předchůdce	Karel IV.
Nástupce	Isabela II.
Královna	Marie Antonie Neapolsko-Sicilská Marie Isabela Portugalská Marie Josefa Saská Marie Kristýna Neapolsko-Sicilská
Dynastie	Bourbon-Anjou
Otec	Karel IV. Španělský
Matka	Marie Luisa Parmská
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ferdinand VII. neměl žádného mužského dědice a podle platného salického práva se jeho nástupcem měl stát jeho bratr Karel (Don Carlos). Ferdinand VII. ale nástupnictví zajistil prostřednictvím pragmatické sankce své dceři Isabele II. Rozkol mezi stoupenci Isabely a Dona Carlose přerostl do vleklých karlistických válek; radikální karlisté pragmatickou sankci nikdy neuznali a nepovažují tak za legitimní španělské krále ani Jana Karla I. a Filipa VI.