Italské Alpy

Dolomiti

Italské Alpy ostatně jako všechny ostatní skupiny jsou značně nejednotným horským systémem. Na západě území Itálie již nenajdeme Jižní vápencové Alpy jako je tomu na východě. Na západě území se táhnou především Centrální krystalické Alpy a na hlavní alpský hřeben jsou nasunuty další, vnitřní masivy s jiným geologickým složením. Zalednění je na západě mnohem mohutnější a vrcholy vyšší. Východní část je složena především z vápence a dolomitu. Pouze Zillertalské Alpy jsou tvořeny rulovým jádrem.

Severní část Italských Alp má charakter středoevropského klimatu s velkými výkyvy teplot. Oblasti mají výrazný vysokohorský ráz s množstvím srážek především ve vysokých polohách, obzvláště pak sněhových. Nejdeštivější pohoří jsou Julské Alpy, o které se Itálie dělí se Slovinskem ve východní části. Průměrné roční srážky zde dosahují hodnot až 3 865 mm ročně. V západní části drží primát Ortles a Bernina. Mezi pohoří s nejmenším ročním úhrnem srážek patří Walliské Alpy, Přímořské Alpy a Bergamské Alpy. Podzim je považován za nejstabilnější měsíc co se týče počasí a slunečních dní. Platí zde skutečnost, že díky převládajícímu severozápadnímu proudění vzduchu je největší nápor špatného počasí soustředěn na vrcholy Zillertalských Alp a tak se stává, že na rakouské straně prší či sněží a v Itálii je slunečno s modrou oblohou. Jižní okraje hor jsou pod vlivem středomořského podnebí. Oblast severoitalských jezer (Lago di Como, Lago Maggiore atd.) představuje jakousi klimatickou oázu vzhledem ke své jižní orientaci. Ačkoli je oblast položena mezi masivy Walliských Alp na západě a Orobskými Alpami na východě, je zde takřka středomořské klima. To způsobuje také kumulace tepla vodou jezer, která zamezí výraznější klesání teplot pod bod mrazu.

Alpy - viz číselné hodnoty v členění

západní část Alp

východní část Alp

Italské Západní Alpy (Alpi Occidentali)

• Přímořské Alpy (Alpi Marittime) (Monte Argentera, 3 297 m) /1/
  • Ligurské Alpy (Alpi Liguri) (Punta Marguareis, 2 651 m)
• Kottické Alpy (Alpi Cozie) (Monte Viso, 3 841 m) /2/
• Grajské Alpy (Alpi Graie) (Gran Paradiso, 4 061 m) /3/
• Montblanský masiv (Massiccio del Monte Bianco) (Mont Blanc, 4 807 m)
• Penninské Alpy (Alpi Pennine) (Dufourspitze, 4 634 m) /9/

Italské Střední Alpy (Alpi Centrali)

• Lepontské Alpy (Alpi Lepontine) /10/
  • Monte Leone (Monte Leone, 3 553 m)
  • Tessinské Alpy (Alpi Ticinesi) (Basodino, 3 273 m)
• Rétské Alpy (Alpi Retiche) (Piz Bernina, 4 049 m) /11/
  • Západní Rétské Alpy (Alpi Retiche occidentali)
    • Platta (Alpi del Platta) (Piz Platta, 3 392 m)
    • Bernina (Gruppo del Bernina) (Piz Bernina, 4 049 m)
    • Livigno (Alpi di Livigno) (Cima de Piazzi, 3 439 m)
  • Střední Rétské Alpy (Alpi Retiche meridionali)
    • Ortles-Cevedale (Gruppo Ortles-Cevedale) (Ortler, 3 905 m)
    • Adamello-Presanella (Alpi dell'Adamello e della Presanella) (Cima Presanella, 3 558 m)
    • Brenta (Dolomiti di Brenta) (Cima Tosa, 3 173 m)
  • Východní Rétské Alpy (Alpi Retiche orientali)
    • Ötztalské Alpy (Alpi Venoste) (Weisskugel, 3 738 m)
    • Stubaiské Alpy (Alpi dello Stubai) (Zuckerhütl, 3 507 m)
    • Sarntalské Alpy (Alpi Sarentine) (Punta Cervina, 2 741 m)
• Lombardské Alpy (Prealpi Lombarde) /16/
  • Luganské Alpy (Prealpi Luganesi), (Pizzo di Gino, 2 245 m)
  • Orobské Alpy (Alpi Orobie) (Pizzo di Coca, 3 052 m)
  • Bergamské Předalpy (Prealpi Bergamasche) (Concarena, 2 549 m)
  • Brescianské Alpy (Prealpi Bresciane) (Monte Colombine, 2 215 m)
  • Gardské hory (Prealpi Gardesane) (Monte Cadria, 2 254 m)
  • Monte Baldo (Cima Valdritta, 2 218 m)

Italské Východní Alpy (Alpi Orientali)

• Norické Alpy (Alpi Noriche) /17/
  • Zillertalské Alpy (Alpi della Zillertal) (Hochfeiler, 3 510 m)
• Dolomity (Dolomiti) (Marmolada, 3 343 m) /18/
  • Fleimstalské Alpy (Dolomiti di Fiemme) (Cima d'Asta, 2 847 m)
• Karnské Alpy (Alpi Carniche) (Hohe Warte, 2 780 m) /19/
• Julské Alpy (Alpi Giulie) (Jôf di Montasio, 2 753 m) /20/
• Benátské Alpy (Prealpi Venete) (Col Nudo, 2 472 m) /25/
  • Vicentinské Alpy (Prealpi Vicentine) (Cima Dodici, 2 341 m)
  • Bellunské Alpy (Prealpi Bellunesi) (Col Nudo, 2 472 m)

řeka Adda

oleandry rostoucí v okolí jezera Lago di Garda

V Italských Alpách najdeme dva typy vegetace - středomořské a středoevropské. Piemontská a Lombardská nížina patří mezi nejúrodnější oblasti v Itálii. V jižních oblastech italských Alp se daří například olivovníkům, tamaryškům, jedlým kaštanům apod. Středním polohám dominuje především hustý jehličnatý les (borovice, modříny) a horské louky. Mezi výškami 1 800 - 2 300 je zastoupena borovice limba. Nejvyšší pásma jsou subalpinská (kosodřeviny) a alpinská. Nejvyšší patra hor reprezenutjí lišejníky, mechy a horské byliny. Ve výšce nad 3 000 m je již jen sníh a led. Ve východní části je pestrost květeny a vápenomilné vegetace podstatně větší. Podepisuje se na tom i středomořské klima zasahující jižní kraje území. Najdeme zde typické zástupce: Myrty, oleandry, pistácie, pinie a cypřiše. V okolí Lago di Garda je charakteristické svými citrónovníky, palmami, agave a opunciemi. Pěstování vinné révy a ovoce je nejvíce rozvinuté v údolích Isarca a Adige.

Fauna je díky poměrně hustému osídlení v horských oblastech a velkému turistickému ruchu dnes již zastoupená jen několika druhy. Kdysi hojného medvěda zde již nepotkáme, ostatně jako téměř nikde v Alpách (Karnské Alpy, Adamello-Presanella). Z šelem je rozšířena pouze liška a kočka divoká. Hojně se vyskytuje jelení zvěř, ve vyšších polohách kamzík a kozorožec. Častým obyvatelem alpských luk je svišť. Z ptáků zde létají orel královský a skalní. V jihozápadních masivech žije orlosup bradatý. Z plazů je nejvíce rozšířená zmije obecná a ještěrka živorodá (až do výše 3 000 m).