Stubaiské Alpy

Stubaiské Alpy jsou od Zillertalských Alp odděleny hlubokým údolím Wipptal a nejnižším alpským sjízdným sedlem v hlavním hřebeni - Brennerským průsmykem. Údolí Innu tvoří severní hranici a na západě to je údolí Ötztal, které je dělí od Ötztalských Alp. Na jihu jsou vymezeny důležitými silničními sedly Passo di Rambo a Passo di Monte Giovo.

Geologická stavba pohoří je neobyčejně pestrá. Základním stavebním prvkem je rula doprovázena na převážné většině území břidlicí a slídou. Hlavní hřeben je pak tvořen především žulou. Ovšem více než jinde v Centrálních krystalických Alpách se zde vyskytují mocné vrstvy vápence, které především na severu (oblast vrcholů Tribulaun a Kalkögel) vytvářejí masivy podobné spíše Dolomitům.

Na hlavní hřeben Hochstubai Hauptkamm (Zuckerhütl) jsou od severu nasunuty další, svým charakterem odlišné hřebeny. Na západě to je rozeklaný masiv Tribulaune (Pflescher Tribulaun) a Serleskamm (Serles). Na sever od nejvýznamnějšího údolí pohoří - Stubaital leží snad nejdivočejší část hor - vápencový hřeben Kalkögel (Schlicker Seespitze). V blízkosti hlavního Tyrolského města Innsbrucku je to skupina Sellrainer Berge (Winnebacher Weisskogel). Na hlavní alpský hřeben se příčně napojuje dlouhá severní rozsocha Alpeiner Berge (Schrankogel). Nejvyšší ryze italskou horou Stubaiských Alp je Il Capro (Botzer - 3251 m), který najdeme v jižní rozsoše vybíhající od hraničního vrcholu Cima Mallavale (Sonklarspitze).

Deset nejvyšších vrcholů Stubaiských Alp :

Tribulaun

Habicht

• Zuckerhütl, 3507 m
• Schrankogel, 3497 m
• Pfaffenschneid, 3488 m
• Ruderhofspitze, 3473 m
• Sonklarspitze, 3471 m
• Wilder Pfaff, 3458 m
• Wilder Freiger, 3419 m
• Östliche Seespitze, 3416 m
• Schrandele, 3393 m
• Hohes Eis, 3388 m

Ve Stubaiských Alpách je na 500 pojmenovaných výškových kót se statutem vrchol

• Wilde Leck, 3361 m
• Stubaier Wildspitze, 3340 m
• Schaufelspitze, 3333 m
• Breiter Grießkogel, 3295 m
• Habicht, 3277 m
• Östlicher Feuerstein, 3268 m
• Pflerscher Tribulaun, 3096 m
• Schontalspitze, 3008 m
• Hohe Villerspitze, 3092 m
• Gamskogel, 2815 m
• Schlicker Seespitze, 2804 m
• Serles, 2718 m
• Hoher Burgstall, 2613 m
• Saile (Nockspitze), 2406 m

• Nürnberger Hütte (2278 m) - Wilder Freiger
• Sulzenau Hütte (2191 m) - Zuckerhütl
• Dresdner Hütte (2308 m) - Stubaier Wildspitze
• Amberger Hütte (2136 m) - Schrankogel
• Westfalenhaus (2276 m) - Winnebacher Weisskogel
• Adolf - Pichler Hütte (1977 m) - Kalkögel
• Innsbrucker Hütte (2369 m) - Habicht
• Tribulaunhütte (2373 m) - Tribulaun
• Neue Regensburger Hütte (2287 m) - Ruderhofspitze

Stubaier Höhenweg (Stubaiská vysokohorská cesta) je výškový - chodník asi 120 km dlouhý, který se většinou absolvuje v osmi až devíti etapách. Stubaier Höhenweg je okružní cesta se startem a cílem ve městě Neustift. Cesta vede téměř bez výjimky velehorským prostředím ve výškách mezi 2000 a 3000 m a je částečně zajištěná ocelovým lanem a kramlemi. Celý chodník je veden bez vstupu na ledovec.

• Průvodce po Evropských horách (svazek Rakouské Alpy a Italské Alpy - západ, vydavatelství Mirago) - ISBN 80-85922-94-0 a ISBN 80-85922-85-1

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Stubaiské Alpy na Wikimedia Commons
• Skialpový výstup na Schrankogel 3496m