Investigativní žurnalistika

Britský mediální teoretik Hugo de Burgh říká, že „investigativní novinář je muž nebo žena, jejíž profesí je objevit pravdu a identifikovat odchylky od pravdy skrze jakékoliv médium, které může být k dispozici. Tahle činnost je nazývána investigativní žurnalistikou a je odlišná od podobné práce vykonávané policií, právníky, auditory a regulačními orgány v tom, že není omezena na jediný cíl, není založena na předcházejícím právním rozhodnutí a je úzce spjata s publicitou“.[1]

Investigativní novinářství se liší od mainstreamové žurnalistky a masových médií tím, že běžní reportéři typicky používají jako zdroje svých informací tiskové zprávy, oficiální mluvčí a tiskové konference vlád, politiků, organizací, firem a korporací, jenž typicky zkreslují neutrální pravdu ve svůj prospěch a šíří pouze jimi žádoucí informace a úhly pohledu pro udržení vlastní reputace a podpory od veřejnosti, které jsou následně opakovány běžnými médii (viz model propagandy v demokratických státech; metody jako spin doctoring, mediální manipulace). Investigativní žurnalistika má za úkol cíleně vyhledávat informace, které by jinak nebyly zveřejněny a zatajované informace odkrývat pro veřejný prospěch.[2][3] Investigativní reportéři využívají řadu nástrojů pro svou práci, bývají to většinou různé analýzy, právní dokumenty, závěry vyšetřování a daňové evidence. Dalším zdrojem jsou anonymní informátoři.

Muckraking je historický název pro investigativní žurnalismus.[4]

• Pulitzerova cena za investigativní žurnalistiku