Jan Macháček

Jan Macháček na konferenci „Federalismus a Evropa“ pořádané Knihovnou Václava Havla (2012)

V letech 1983 až 1986 byl členem hudební skupiny The Plastic People of the Universe a od roku 1985 působí jako kytarista skupiny Garage. Působí též v kapele Velvet Underground Revival Band.

Spoluzaložil týdeník Respekt, kde působil v letech 1989 až 2002, nejdříve jako redaktor, v roce 2000 jako zástupce šéfredaktora.[4][5] Zabýval se ekonomickou tematikou, především pak procesem privatizace.[5] V roce 1998 získal stipendium na University of Michigan.

Psal komentáře pro Prague Business Journal, krátce působil jako komentátor deníku MF DNES a poté v letech 2002 až 2008 jako komentátor deníku Hospodářské noviny.[4] Do roku 2015 psal pravidelné glosy pro portály Ihned.cz a Respekt.cz a pro Ihned.cz redigoval rubriku Macháčkova výměna – diskusi ekonoma, bankéře a publicisty, se kterými diskutoval aktuální ekonomická témata.[6] Své komentáře pro Respekt z let 2008–2009 vydal v roce 2009 knižně pod názvem Mistři světa amoleta.[5] V lednu 2015 odešel do Lidových novin.[7]

Za rok 2009 získal novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky.[8][9]

Vedle novinářské dráhy působil i jako ekonom knižních nakladatelství Československý spisovatel, Mladá fronta a Paseka.[10]

Do ledna 2015 působil jako předseda správní rady Knihovny Václava Havla.[5] Působil též jako předseda správní rady Transparency International.[5] V únoru 2015 se stal předsedou správní rady think-tanku Institut pro politiku a společnost.[11] Think-tank založilo v roce 2014 hnutí ANO 2011 jako svoji ideologickou a programovou základnu, s cílem debatovat o českých národních zájmech a vychovávat nové politiky hnutí.[12]

Dne 30. dubna 2015 oznámila odcházející redaktorka Lidových novin Kateřina Šafaříková, že Macháček působí zároveň jako novinář i zahraničněpolitický konzultant Andreje Babiše, tehdejšího ministra financí. Spojení rolí novináře a spolutvůrce politiky je podle Šafaříkové nepřijatelné.[13]

V roce 2011 ostře kritizoval[14][15][16] slovenskou stranu Sloboda a Solidarita, jejíž poslanci hlasovali proti účasti Slovenska v Evropském nástroji finanční stability (tzv. Euroval), které vláda Ivety Radičové s spojila s hlasováním o důvěře (vláda kvůli tomu padla).[17] Macháček mimo jiné nazval Slobodu a Solidaritu "militantní částí slovenské koalice"[15] a "sektou" a uvedl, že Na seznam 'nebezpečných ideologií' bych zahrnul i ultraliberalismus či libertariánství [...] Osobně považuji libertariány a jejich v uvozovkách jehovistické příručky a ideologismy za jedno z největších nebezpečí současného světa. Tito dogmatici, kterým vždy do sebe vše perfektně zapadá, otravují a kazí politické ovzduší i v Americe, kde ovládají fanatickou Tea Party".[14] Dále ocenil "rozumný a zodpovědný" přístup bývalého slovenského premiéra Fica k Eurozóně.[14] Za tyto postoje byl Macháček kritizován.[18][19][20] Například podle politologa Alexandra Tomského Macháček "podlehl amoku", jeho komentáře v této záležitosti jsou "nepříčetné nadávky" a, dle Tomského, "tady snad mohla zasáhnout šéfredaktorská cenzura".[19]

Jan Macháček v roce 2018

15. listopadu 2017 se spolu s Monikou MacDonagh-Pajerovou, Jefimem Fištejnem a Igorem Chaunem zúčastnil debaty na stanici Český rozhlas Plus věnované blížícímu se výročí Sametové revoluce. MacDonagh-Pajerová se s poukazem na jeho předlistopadové aktivity kriticky vyjadřovala k práci Jana Macháčka v institucích spojených s Andrejem Babišem. Macháček poté ještě před koncem vysílání odešel ze studia. MacDonagh-Pajerovou údajně označil velmi vulgárním výrazem.[21] Moderátor pořadu Petr Schwarz uvádí, že Macháček „něco odsekl ve dveřích“.[21] Český rozhlas vydal v reakci stanovisko, že „paní Pajerová od počátku diskuze nerespektovala pravidla určená moderátorem a zcela ignorovala téma pořadu“. Dále uvedl, že nahrávka vysílání invektivy neobsahuje a že „žádná urážlivá slova nezazněla“.[22] Podle Pajerové Jefim Fištejn celý incident a následné nervozní chování zaměstnanců rozhlasu okomentoval slovy: „Takhle začíná normalizace.“[23] Igor Chaun vulgarity potvrdil, ale slova prý nepadla jako otevřená nadávka; Monika Pajerová celou záležitost dramatizovala a bavila se jí. Chaun dodal, že je nepřijatelné, „aby byl host veřejnoprávní instituce kádrován jiným hostem za to, co dělá“.[24]