Edward Snowden

V roce 2003 vstoupil do americké armády, kde trénoval se speciálními jednotkami.[8] Byl propuštěn po zlomení si obou nohou. Jeho prvním úkolem v práci pro NSA bylo zajištění ochrany tajných zařízení agentury v Marylandu, kam se přestěhoval. Poté pracoval v CIA jako IT specialista a přes nedostatek formálních kvalifikací se díky svým schopnostem vyšplhal po žebříčku organizace. Do roku 2007 získal post s diplomatickou ochranou v Ženevě. Zde podle svých slov pro deník The Guardian viděl, jak funguje americká vláda a jaký má dopad na svět. Rovněž si zde podle svých slov uvědomil, že je součástí mašinérie, která způsobuje více zlého než dobrého.[8] Uvažoval vyjít na veřejnost se svým odhalením dříve, ale počkal, aby se přesvědčil, zda se politika USA změní po zvolení Baracka Obamy.

Snowden se v červnu 2013 v Hongkongu sešel s novinářem Glennem Greenwaldem píšícím pro americké vydání The Guardian a předal mu informace o různých tajných programech včetně programů PRISM, Tempora a XKeyScore. Následně byl Snowden obviněn americkými úřady z krádeže vládního majetku, neoprávněného předávání informací o národní bezpečnosti a vědomého vyzrazení tajných informací neoprávněné osobě.[9]

Při cestě z Hongkongu do Ekvádoru Snowden v závěru června uvázl v tranzitu moskevského mezinárodního letiště poté, co USA zrušily platnost jeho pasu. Počátkem července 2013 mu nabídly azyl Venezuela, Nikaragua a Bolívie. Není ovšem jasné, jestli bude moci bez pasu do některé z nich odletět.[10]

Kvůli podezření z toho, že přepravuje Snowdena, byl 2. července 2013 letoun bolivijského prezidenta Eva Moralese donucen neplánovaně přistát ve Vídni, neboť mu Francie, Španělsko, Portugalsko a Itálie zrušily povolení k přeletu svého území.[11] Událost vyvolala pobouření v řadě jihoamerických států, v reakci na ni se sešla i Unie jihoamerických národů.[12]

V pondělí 7. 4. 2015 postavili příznivci Snowdena v newyorském parku Fort Greene Snowdenovu sochu, která ale byla po několika hodinách městem odstraněna.[13][14] Práce na bustě trvala asi půl roku a podle autorů je stále k dispozici forma, takže kdykoliv může být odlita nová socha, a také může být vyrobeno velké množství menších bust technologií 3D tisku.[15]

V roce 2019 vydal knižní autobiografii Nesmazatelné záznamy (originál Permanent Record), v níž popisuje svůj osud a vysvětluje, proč se rozhodl zveřejnit tajná data, ačkoli se tím vystavil riziku ztráty osobní svobody.[16]