Interkosmos

Interkosmos je název pro kosmický program socialistických států probíhající v letech 1967–1990. Jejím cílem byl výzkum a mírové využití kosmického prostoru. Zároveň to byla protiváha západoevropských programů tohoto zaměření.

Východoněmecká poštovní známka s motivem Interkosmosu.

Vznik a zánik organizace
Start rakety Sojuz 40, roku 1981. Posádku tvořil rumunský kosmonaut Dumitru Prunariu a Leonid Popov ze Sovětského svazu.

Nejprve v říjnu a poté 15. až 20. listopadu 1965 se v Moskvě sešli zástupci všech pozvaných zemí k podpisu dokumentu o spolupráci. Sověti nabídli zdarma svou raketovou a kosmickou techniku. Českou delegaci vedl akademik Jaroslav Kožešník, od roku 1966 místopředseda ČSAV. O dva roky později byl přijat „Program společných prací v oblasti výzkumu a využití kosmického prostoru s mírovými cíli“ (Программа по совместным работам в области исследования и использования космического пространства в мирных целях) dohodnutý 13. dubna 1967 v Moskvě. Název Interkosmos byl schválený až v roce 1970 na poradě národních koordinačních orgánů. Tehdy byly dohodnuty i pravidla spolupráce. Zúčastněné země byly Bulharsko, ČSSR, Kuba, Maďarsko, Mongolsko, NDR, Polsko, Rumunsko, SSSR a od roku 1979 i VSR.

Název Interkosmos byl používán i pro označení vědeckých družic vypouštěných v rámci programu.

Organizace Interkosmos se rozpadla koncem roku 1990 v důsledku politických změn (rozpad východního bloku) v Evropě.

Činnost
Sojuz 31: východoněmmecký kosmonaut Sigmund Jähn a jeho sovětský kolega Valerij Bykovskij pózují u návratového modulu po úspěšném završení mise (1978).

Úloha organizace patřila hlavně do oblasti kosmické fyziky. Další pracovní skupiny byly sestaveny pro kosmickou meteorologii, kosmické spoje, kosmické lékařství a biogoie. Pátá skupina byla vytvořena v roce 1975 pro snímkování povrchu Země.[1]

Kromě šestadvaceti družic řady Interkosmos[2] byly vypouštěny i výzkumné výškové rakety Vertikal, které byly určeny pro atmosférický výzkum a dosahovaly výšky asi 500 km.

Podíl Československa
Podrobnější informace naleznete v článku Československá kosmonautika.

V rámci programu byly vypouštěny československé družice Magion (subdružice družic Interkosmos). Československé přístroje byly použity též na některých sovětských družicích Kosmos a sondách Prognoz a Vega.[3] Do roku 1978 bylo 45 % experimentů na družicích Interkosmos československých, logickým důsledkem byl výběr Čechoslováka jako prvního z „interkosmonautů“.[4]

Československo pro program vytvořilo pět pracovních skupin, rozhodující úlohu měl Astronomický ústav ČSAV, zejména RNDr. Boris Valníček, DrSc. Zapojil se i Geofyzikální ústav ČSAV z Prahy 4. Podíleli jsme se na programu např. přípravou experimentů Morava, Chlorella a Kyslík pro práci československého kosmonauta v Saljutu 6. Dr. Valníček dokázal do výroby potřebných přístrojů zapojit výzkumné ústavy sdělovací techniky a vakuové elektrotechniky.[1]

Pilotované lety

Součástí programu Interkosmos byly i lety s mezinárodní posádkou. Začaly v roce 1978 společným letem sovětského a československého kosmonauta na palubě kosmické lodi Sojuz 28. Potom se na těchto letech postupně vystřídali kosmonauti všech tehdejších socialistických zemí sdružených v programu.

ZeměData letuLetící kosmonautZáložníkMise
Československo 2. března – 10. března 1978 Vladimír Remek Oldřich Pelčák Sojuz 28 na Saljut 6
Polsko 27. června – 5. července 1978 Mirosław Hermaszewski Zenon Jankowski Sojuz 30 na Saljut 6
NDR 26. srpna – 3. září 1978 Sigmund Jähn Eberhard Köllner Sojuz 31 na Saljut 6
Bulharsko 10. dubna – 12. dubna 1979 Georgi Ivanov Alexandr Panajotov Alexandrov Sojuz 33 na Saljut 6
Maďarsko 26. května – 3. června 1980 Bertalan Farkas Bela Magyari Sojuz 36 na Saljut 6
Vietnam Vietnam 23. července – 31. července 1980 Pham Tuan Thanh Liem Bui Sojuz 37 na Saljut 6
Kuba Kuba 18. září – 26. září 1980 Arnaldo Tamayo Mendez Jose Lopez Falcon Sojuz 38 na Saljut 6
Mongolsko 22. března – 30. března 1981 Džugderdemidin Gurragčá Majdaržavyn Ganzorig Sojuz 39 na Saljut 6
Rumunsko 14. května – 22. května 1981 Dumitru Prunariu Dumitru Dediu Sojuz 40 na Saljut 6
Bulharsko 7. června – 17. června 1988 Alexandr Panajotov Alexandrov Krasimir Stojanov Sojuz TM-5/Sojuz TM-4 na Mir

Odkazy

Reference
  1. PACNER, Karel; VÍTEK, Antonín. Půlstoletí kosmonautiky. Praha: Paráda, 2008. ISBN 978-80-87027-71-4. Kapitola Češi v kosmu, s. 241.
  2. HOLUB, Aleš. MEK. Malá encyklopedie kosmonautiky [online]. Praha: [cit. 2008-11-08]. Kapitola Program Interkosmos. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-25.
  3. PACNER, Karel. Kosmonauti 20. století. 1. vyd. Praha: Albatros, 1986. S. 104.
  4. GRÜN, Marcel. Náš kosmonaut - a proč?. Letectví a kosmonautika. 1978, čís. 5. ISSN 0024-1156.{

Literatura
  • REMEK, Vladimír; RICHTER, Karel. Pod námi planeta Země. Praha: Naše vojsko, 1979.
  • LÁLA, Petr; VÍTEK, Antonín. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.