Interkosmos
Interkosmos je název pro kosmický program socialistických států probíhající v letech 1967–1990. Jejím cílem byl výzkum a mírové využití kosmického prostoru. Zároveň to byla protiváha západoevropských programů tohoto zaměření.
Vznik a zánik organizace
Nejprve v říjnu a poté 15. až 20. listopadu 1965 se v Moskvě sešli zástupci všech pozvaných zemí k podpisu dokumentu o spolupráci. Sověti nabídli zdarma svou raketovou a kosmickou techniku. Českou delegaci vedl akademik Jaroslav Kožešník, od roku 1966 místopředseda ČSAV. O dva roky později byl přijat „Program společných prací v oblasti výzkumu a využití kosmického prostoru s mírovými cíli“ (Программа по совместным работам в области исследования и использования космического пространства в мирных целях) dohodnutý 13. dubna 1967 v Moskvě. Název Interkosmos byl schválený až v roce 1970 na poradě národních koordinačních orgánů. Tehdy byly dohodnuty i pravidla spolupráce. Zúčastněné země byly Bulharsko, ČSSR, Kuba, Maďarsko, Mongolsko, NDR, Polsko, Rumunsko, SSSR a od roku 1979 i VSR.
Název Interkosmos byl používán i pro označení vědeckých družic vypouštěných v rámci programu.
Organizace Interkosmos se rozpadla koncem roku 1990 v důsledku politických změn (rozpad východního bloku) v Evropě.
Činnost
Úloha organizace patřila hlavně do oblasti kosmické fyziky. Další pracovní skupiny byly sestaveny pro kosmickou meteorologii, kosmické spoje, kosmické lékařství a biogoie. Pátá skupina byla vytvořena v roce 1975 pro snímkování povrchu Země.[1]
Kromě šestadvaceti družic řady Interkosmos[2] byly vypouštěny i výzkumné výškové rakety Vertikal, které byly určeny pro atmosférický výzkum a dosahovaly výšky asi 500 km.
Podíl Československa
V rámci programu byly vypouštěny československé družice Magion (subdružice družic Interkosmos). Československé přístroje byly použity též na některých sovětských družicích Kosmos a sondách Prognoz a Vega.[3] Do roku 1978 bylo 45 % experimentů na družicích Interkosmos československých, logickým důsledkem byl výběr Čechoslováka jako prvního z „interkosmonautů“.[4]
Československo pro program vytvořilo pět pracovních skupin, rozhodující úlohu měl Astronomický ústav ČSAV, zejména RNDr. Boris Valníček, DrSc. Zapojil se i Geofyzikální ústav ČSAV z Prahy 4. Podíleli jsme se na programu např. přípravou experimentů Morava, Chlorella a Kyslík pro práci československého kosmonauta v Saljutu 6. Dr. Valníček dokázal do výroby potřebných přístrojů zapojit výzkumné ústavy sdělovací techniky a vakuové elektrotechniky.[1]
Pilotované lety
Součástí programu Interkosmos byly i lety s mezinárodní posádkou. Začaly v roce 1978 společným letem sovětského a československého kosmonauta na palubě kosmické lodi Sojuz 28. Potom se na těchto letech postupně vystřídali kosmonauti všech tehdejších socialistických zemí sdružených v programu.
Země | Data letu | Letící kosmonaut | Záložník | Mise |
---|---|---|---|---|
Československo | 2. března – 10. března 1978 | Vladimír Remek | Oldřich Pelčák | Sojuz 28 na Saljut 6 |
Polsko | 27. června – 5. července 1978 | Mirosław Hermaszewski | Zenon Jankowski | Sojuz 30 na Saljut 6 |
NDR | 26. srpna – 3. září 1978 | Sigmund Jähn | Eberhard Köllner | Sojuz 31 na Saljut 6 |
Bulharsko | 10. dubna – 12. dubna 1979 | Georgi Ivanov | Alexandr Panajotov Alexandrov | Sojuz 33 na Saljut 6 |
Maďarsko | 26. května – 3. června 1980 | Bertalan Farkas | Bela Magyari | Sojuz 36 na Saljut 6 |
Vietnam | 23. července – 31. července 1980 | Pham Tuan | Thanh Liem Bui | Sojuz 37 na Saljut 6 |
Kuba | 18. září – 26. září 1980 | Arnaldo Tamayo Mendez | Jose Lopez Falcon | Sojuz 38 na Saljut 6 |
Mongolsko | 22. března – 30. března 1981 | Džugderdemidin Gurragčá | Majdaržavyn Ganzorig | Sojuz 39 na Saljut 6 |
Rumunsko | 14. května – 22. května 1981 | Dumitru Prunariu | Dumitru Dediu | Sojuz 40 na Saljut 6 |
Bulharsko | 7. června – 17. června 1988 | Alexandr Panajotov Alexandrov | Krasimir Stojanov | Sojuz TM-5/Sojuz TM-4 na Mir |
Odkazy
Reference
- PACNER, Karel; VÍTEK, Antonín. Půlstoletí kosmonautiky. Praha: Paráda, 2008. ISBN 978-80-87027-71-4. Kapitola Češi v kosmu, s. 241.
- HOLUB, Aleš. MEK. Malá encyklopedie kosmonautiky [online]. Praha: [cit. 2008-11-08]. Kapitola Program Interkosmos. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-25.
- PACNER, Karel. Kosmonauti 20. století. 1. vyd. Praha: Albatros, 1986. S. 104.
- GRÜN, Marcel. Náš kosmonaut - a proč?. Letectví a kosmonautika. 1978, čís. 5. ISSN 0024-1156.{
Literatura
- REMEK, Vladimír; RICHTER, Karel. Pod námi planeta Země. Praha: Naše vojsko, 1979.
- LÁLA, Petr; VÍTEK, Antonín. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Interkosmos na Wikimedia Commons
- Článek na i-dnes