Mongolská lidová republika
Mongolská lidová republika (mongolsky Бүгд Найрамдах Монгол Ард Улс – БНМАУ, Bügd Najramdach Mongol Ard Uls – BNMAU) byl oficiální název mongolského státu v letech 1924 až 1992. Zemi vládla Mongolská lidová strana a během celé své historie udržovala úzké vztahy se Sovětským svazem[1]. Sousedila na jihu s Čínou, na severu se Sovětským svazem. Do roku 1944 sousedila také s Tuvinskou aratskou republikou, dalším sovětským satelitním státem, který byl uznán pouze Mongolskem a Sovětským svazem. Hymnou MLR je Mongolská internacionála[2].
Mongolská lidová republika Бүгд Найрамдах Монгол Ард Улс Bügd Nairamdach Mongol Ard Uls
| |||||||||
Hymna: Монгол Интернационал (1924–1950) Mongol Intyörnasional (Mongolská internacionála) Монгол улсын төрийн дуулал (1950–1992) Mongol ulsyn töriin duulal (Státní hymna Mongolska) | |||||||||
Motto: Орон бүрийн пролетари нар нэгдэгтүн! Oron bürijn proletari nar negdegtün! (Proletáři všech zemí, spojte se!) | |||||||||
geografie
| |||||||||
obyvatelstvo | |||||||||
počet obyvatel: |
2 318 000 | ||||||||
ateismus (majoritní), tibetský buddhismus (státní do 1926), mongolský šamanismus, křesťanské, islámské | |||||||||
státní útvar | |||||||||
unitární marxisticko-leninská socialistická republika stranická diktatura s vládou jedné strany (do roku 1990) unitární multistranická reprezentativní demokratická republika (po roku 1990) | |||||||||
měna: |
|||||||||
vznik: |
26. listopadu 1924 – vyhlášením Mongolské lidové republiky | ||||||||
zánik: |
|||||||||
státní útvary a území | |||||||||
|
Historie
Vznik
Od roku 1691 do roku 1911 ovládala vnější Mongolsko dynastie Čching. V první dekádě 20. století, vláda dynastie Čching začala implementovat tzv. Nové politiky zaměřené na lepší integraci vnějšího Mongolska. Znepokojena vyhlídkami na kolonizaci, Mongolská aristokracie se obrátila na Ruskou říši. V srpnu 1911 se vydala mongolská delegace do Petrohradu a získala příslib omezené podpory. Když se vrátili, revoluce v Xinhai - která nakonec vedla ke kolapsu dynastie Čching - již začala. V prosinci 1911 Mongolové sesadili Ambani (vysoce postavení vládní zástupci) v Ulánbátaru a vyhlásili svou nezávislost pod vedením 8. Jebtsundamba Khutuktu, který byl jmenován mongolským Bogd Khanom, oddělující se tím od dynastie Čching. Pokusy o začlenění vnitřního Mongolska do nového státu selhaly z různých důvodů včetně vojenské slabosti vnitřních Mongolů k dosažení jejich nezávislosti, nedostatku ruské pomoci (Rusko bylo ve vnitřních mongolských záležitostech vázány tajnými dohodami s Japonskem) a nedostatek podpory ze strany aristokratů nitra Mongolska a vyšších duchovních.
Upevnění moci (1925–1938)
V letech 1925 až 1928 se ustanovil nový režim. V té době bylo Mongolsko velmi nerozvinuté. Průmysl neexistoval a všechno bohatství bylo ovládáno šlechtickými a náboženskými zařízeními. Populace měla méně než milion obyvatel a zmenšovala se kvůli téměř polovině všech mongolských mužů žijících v klášterech. V roce 1928 sovětský vůdce Josiph Stalin a komunistická organizace Kominterna nařídili vybudování socialismu včetně kolektivizace mongolského zemědělství. To vedlo ke zničení náboženství, krachu hospodářství a dopravy, což mělo za následek povstání na Západě a na jihu, které bylo možné potlačit pouze pomocí Sovětského svazu. V roce 1934 Peljidiin Genden navštívil Moskvu a obvinil Stalina z "červeného imperialismu". Po roce 1932 se implementace povelové ekonomiky zmenšila. V roce 1936 pak Stalin nařídil likvidaci buddhistických institucí v zemi. Mezitím byly japonské vpády v Mandžusko příčinou pro Moskvu na rozmístění vojsk v Mongolsku. Zároveň se v Mongolsku konaly stalinistické útlaky a represe. Mezi zabité byly Genden, Anandyn Amar, Demidov a Losol. Po odstranění Gendena z moci ho převzal maršál Khorloogiin Choibalsan, Stalinův následovník.
Ekonomika
V předvečer revoluce z roku 1921 mělo Mongolsko nedostatečném rozvinutí stagnující ekonomiku založenou na kočovném chovu zvířat. Zemědělství a průmysl téměř neexistovaly; doprava a komunikace byli primitivní; bankovnictví, služby a obchod byli téměř výlučně v rukou Číňanů nebo jiných cizinců. Velká část mužské pracovní síly žila v klášterech, což přispělo málo k hospodářství. Majetek ve formě hospodářských zvířat patřily především aristokratům a klášterům; ve vlastnictví zbývajících odvětvích hospodářství dominovaly Číňané nebo jiní cizinci. Noví vládci Mongolska tak čelili náročné roli při budování moderní socialistické ekonomiky.
Hospodářský vývoj Mongolska za komunistického režimu možné rozdělit do tří období: 1921 - 1939, 1940-1960 a 1961 až do současnosti. Během prvního období, které lidová republika nazývala fází "Všeobecné demokratické transformace", hospodářství zůstalo primárně zemědělské a nerozvinuté. Po neúspěšném pokusu o kolektivizaci pastýřů zůstala hospodářská zvířata v soukromých rukou. Stát začal rozvíjet průmysl založený na zpracování pro živočišném produktovém a pěstování plodin na státních farmách. Doprava, komunikace, domácí, zahraničních obchod, bankovnictví a finance byli znárodněni Sovětskou pomocí; byli pod kontrolou mongolských státních a družstevních organizacím nebo Mongolsko-sovětských akciových společností. Ulánbátar se stal průmyslovým centrem národa.
V druhém období nazvaném "výstavba základů socialismu" bylo zemědělství kolektivizované a průmysl se diverzifikoval na těžbu, zpracování dřeva a výrobu spotřebního zboží. Centrální plánování hospodářství se začalo v roce 1931 plánem na pět let, který byl zrušen. Finanční výpomoc, nejprve Sovětská, a po roce 1949 také čínská, umožnila výstavbu trans-mongolské železnice - Ulánbátarské železnice - a různých jiných průmyslových projektů. Průmyslový rozvoj stále soustředil na Ulánbátar, hospodářská decentralizace začala dokončením Ulánbátarské železnice a zřízení závodů na zpracování potravin v cílových střediscích.
Odkazy
Reference
- EMIL., Hršel,. Mongolská Lidová Republika. [s.l.]: St. Nakl. polit. lit Dostupné online. OCLC 250431309
- ROUCEK, Joseph S.; HORÁK, Jirí. Naše lidová píšen. Books Abroad. 1947, roč. 21, čís. 2, s. 209. Dostupné online [cit. 2021-09-11]. ISSN 0006-7431. DOI 10.2307/40086343.