Hrzánský palác

Pohled na Hrzánský palác z Hradčanského náměstí

Původně zde ve středověku stál gotický dům, který podle dochovaných pramenů ve 14. století patřil svatovítské kapitule, poté jej držel jistý Hensling, což byl císařský vrátný. Od něj dům koupil stavitel Petr Parléř, ten jej ale brzy prodal. Poté zde pracoval jistý krejčí Mates.

Nový dům zde postavil až někdejší míšeňský purkrabí a také nejvyšší český kancléř Jindřich z Plavna (1510–1554). Po jeho smrti budovu od jeho dědiců zakoupil Jindřich Mikuláš z Lobkovic († 1582). Dalším významným majitelem se stal Adam starší ze Šternberka v letech 1588–1600, který dům podstatně zvelebil. Po něm pak větší stavební úpravy a opravy prováděl nejvyšší komorník Oldřich Desiderius Pruskovský z Pruskova (1570–1618), který v severní části nechal přistavět jedno patro a dal budově renesanční podobu. Dům rozšířil o jeden domek jižním směrem do Úvozu. V pobělohorské době se zde také vystřídala řada šlechtických majitelů.

Například nejvyšší zemský sudí a nejvyšší hofmistr Vilém Albrecht Kolovrat-Krakovský (1600–1688) v roce 1657 k budoucímu palácovému areálu připojil další pozemek směrem k Úvozu. Poté zde v letech 1658–1659 vystavěl zadní pětipodlažní dům a doplnil jej o západní spojovací křídlo. Přibyly zde také velké stáje a konírny. Jeho syn pak v roce 1688 tento dům spojil se svým sousedním palácem (Dietrichsteinský palác). Po jeho smrti byl Dietrichsteinský palác z areálu opět oddělen (včetně vnitřního schodiště).

Zikmund Valentin hrabě Hrzán z Harasova (1656–1726) k dosavadním palácům na Malé Straně (Velkopřevorské náměstí) a na Starém Městě (Celetná ulice) přikoupil tento dům pro jeho situaci v blízkosti Pražského hradu a v sousedství České dvorské kanceláře. Pro oddělení od Dietrichstenské rezidence musel postavit nové strmé vřetenové schodiště. On sám ani jeho dědicové nepovažovali toto sídlo za rodové a když upadli do dluhů, tak dům prodali. V roce 1756 dům přešel po složitých peripetiích do majetku Metropolitní kapituly svatého Víta a byl později zvolen za sídlo kapitulního proboštství. Probošt František Kazimír Strachovský ze Strachovic († 1786) dal palác opět přestavět, z té doby pochází jeho současná vnější podoba s barokním průčelím směrem do Loretánské ulice. V děleném štítě budovy se nachází znak svatovítských proboštů, z té doby se dochovaly i některé štukatury a rokokové supraporty.

Hrzánský palác (nejvyšší budova uprostřed fotografie se světlou střechou a budova s tmavou střechou za ní) z Petřínské rozhledny

Vlajka EU na Hrzánském paláci

Okno atelieru Jana Slavíčka v Hrzánském paláci (2020)

V roce 1918 zde byl prováděn archeologický průzkum z popudu nového majitele horního domu malíře Ferdinanda Engelmüllera (1867–1924), který zde měl malířskou školu a ateliér. Po něm tyto prostory od roku 1924 užíval malíř Jan Slavíček (syn malíře Antonína Slavíčka), který zde pak bydlel i tvořil až do své smrti v roce 1970.

Budova od roku 1949 sloužila nejprve Ministerstvu kultury ČSSR, později vládě ČSSR, dnes slouží jakožto reprezentační prostora předsednictva vlády ČR a předsedy vlády ČR, který má v tomto paláci i svoji vlastní pracovnu. Palác spravuje Úřad vlády ČR.

V letech 1949 až 1954 byl objekt velmi výrazně upraven a přestavěn pro reprezentační účely Ministerstva kultury ČSSR, vznikly zde nové velké sály, nové schodiště, objekt byl vyzdoben monumentálními díly z období socialistického realismu, například sgrafitem od Adolfa Zábranského Vítání Rudé armády, mozaikou Pionýři od Vojtěcha Tittelbacha apod.[1]

• RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Praha: Pavel Körber, 1903-1904. 1246 s. Dostupné online. Kapitola Loretánská ulice.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Hrzánský palác na Wikimedia Commons
• Stránky vlády České republiky
• Pražská informační služba
• Hrady.cz