Toskánský palác

Stavbu paláce zahájil hrabě Michael Osvald Thun-Hohenstein před rokem 1690 na místě několika menších obytných domů, které do té doby patřily Lobkovicům.[2] Hrabě Thun tehdy pojal úmysl vystavět zde své šlechtické reprezentační sídlo v blízkosti Pražského hradu. Dokončení stavby se však již nedožil. V roce 1718 nedostavěnou budovu od Thunů odkoupila Anna Marie Františka, vévodkyně toskánská, ta stavbu posléze dokončila – odtud pak pochází jméno tohoto paláce.

Stavbu probíhala podle projektu francouzského architekta Jeana Baptista Matheye; na výstavbě paláce je uváděna i spolupráce italského architekta Giacoma Antonia Canevalle, jemuž jsou připisovány dva pavilony nad hlavním průčelím, které prostupují střechou a jsou spojeny terasou.[3] Objekt má celkem čtyři uzavřená křídla s obdélníkovým dvorkem uprostřed a dvěma kašnami ve stavebních nikách. Bohaté průčelí paláce zdobí dva toskánské erby a dále také sochařská výzdoba na atice, kterou tvoří alegorie Sedmera svobodných umění od Jana Brokoffa (zleva: Gramatika, Dialektika, Rétorika, Astrologie, Aritmetika, Musika, Geometrie).[1]

V roce 1998 zde proběhla celková rekonstrukce budovy. Pro veřejnost jsou příležitostně přístupné pouze prostory v přízemí, kde se občas konají různé společenské akce.

• 
• 
  Erb na Toskánském paláci
• 
•