Hořice

Území města bylo osídleno již od pravěku, jak dokládají archeologické nálezy ze starší doby kamenné.

První písemná zmínka o Hořicích pochází z roku 1143, kdy jsou Hořice zmíněny v zakládací listině Strahovského kláštera, v roce 1365 jsou již Hořice doloženy jako městečko.

V době husitských válek v dubnu 1423 byla u Hořic (na vrchu Gothard 357[3] m) svedena bitva, kdy proti sobě stáli Jan Žižka se svým orebitským vojskem a Čeněk z Vartemberka s panskou jednotou. Žižkovo vojsko vyhrálo.

V 15. století patřily Hořice pánům ze Smiřic a v té době nastává hospodářský vzestup města. Po bitvě na Bílé hoře získal Hořice Albrecht z Valdštejna a po jeho zavraždění v roce 1634 získal Hořice za své zásluhy v bojích s Turky Jakub Strozzi. Jeho syn Petr Strozzi odkázal výnosy z panství Hořice na zřízení nadace pro vojenské invalidy. Tuto nadaci spravoval pražský arcibiskup a z rozhodnutí císaře Karla VI. byla Invalidovna nakonec postavena v Praze-Karlíně.

Pošta v obci byla založena 1. září 1787.[4]

Pískovcové lomy v Hořicích kolem roku 1890

V prusko-rakouské válce byla rozhodující bitva svedena 3. července 1866 u blízké Sadové a zanechala za sebou desetitisíce mrtvých a raněných. Dokladem jsou stovky pomníčků, rozesetých po celém kraji. Hořice v té době byly nejen hlavním sídlem pruského štábu, ale i jedním velkým lazaretem, kam byly přiváženy stovky raněných, z nichž mnozí našli na zdejším gothardském hřbitově i místo posledního odpočinku.

Hořice jsou město kamene, známý je tzv. hořický pískovec. V roce 1884 byla v Hořicích založena známá odborná škola pro zpracování kamene, jíž prošla během její více než stoleté historie celá řada našich významných umělců – Mořic Černil, Ivan Jilemnický, Bohumil Kafka, Quido Kocián, Otakar Kubín, Jan Štursa, Marie Wagnerová-Kulhánková, Vladimír Preclík a mnoho jiných.

Hořice se po vzniku prvních okresů v roce 1850 přiřadily pod politický okres Hradec Králové a po vzniku první Československé republiky až do let po II. světové válce pod okres Novopacký, přičemž byly v obou případech sídlem okresu soudního. Poté se v letech 1949–1960 staly na krátkou dobu okresním městem i Hořice. Po roce 1960 se staly součástí velkého okresu Jičín.

V sobotu 10. července 1926 navštívil město první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Po slavnostním uvítání na náměstí a zápisu do pamětní knihy navštívil Sokolovnu, školu a poobědval v Hotelu Beránek. Poté se vydal na Chlum, aby si prohlédl stavbu věže samostatnosti.

• Kostel Narození Panny Marie byl vystavěn v letech 1741–1748 podle plánů slavného barokního stavitele Kiliána Ignáce Dientzenhofera
• Mariánský sloup z roku 1824 od zdejšího sochaře Josefa Rychtery, ojedinělý klasicistní sloup se sochami sv. Petra, Pavla a Jana Evangelisty na podstavci stál původně v dolní části náměstí, byl postupně přemísťován a až roku 1866 definitivně umístěn uprostřed náměstí, v roce 1951 byl rozebrán a uložen v kamenosochařské škole, odkud byl v roce 2005 po restaurování Jiřím Novákem instalován na původní místo
• Novogotická radnice z roku 1872
• Kostel svatého Gotharda na vrchu Gothard – původně románský kostel založený strahovskými řeholníky ve 12. století byl v 18. století barokně přestavěn.
• Kaple Panny Marie Hlohové – empírová kaplička z roku 1826 na hřbetu hořického Chlumu
• Synagoga (dnes využívaná jako kostel Církve československé husitské), starý židovský hřbitov a nový židovský hřbitov
• Galerie kamenných plastik – na úbočí Gothardu je umístěna přírodní galerie kamenných plastik vzniklých během Hořických sochařských symposií pořádaných pravidelně od roku 1995.[5]
• Masarykova věž samostatnosti – rozhledna vybudovaná v letech 1926–1938 a pojmenovaná po prvním československém prezidentovi Tomáši G. Masarykovi.

Ve městě se nachází 4 střední školy: Střední průmyslová škola kamenická a sochařská založená v 80. letech 19. století (dnes 4 obory), dále Hořické gymnázium (1 obor), Střední škola řemesel a základní škola Hořice (7 oborů) a Gymnázium, SOŠ, SOU a VOŠ Hořice (6 oborů + vyšší odborná škola). Dále zde nalezneme 3 základní školy, 4 mateřské školy a 2 základní umělecké školy.

• Josef Ladislav Jandera (1776–1857) – katolický kněz, teolog, profesorem matematiky, rektor UK
• Josef Uhlíř (1822–1904) – středoškolský profesor a básník
• Petr Maixner (1831–1884) – malíř historických výjevů
• Iacob Felix (1832–1905) – rumunský lékař-hygienik
• Věnceslava Lužická (1832–1920) – spisovatelka
• Josef Durdík (1837–1902) – filosof
• Pavel Durdík (1843–1903) – lékař, cestovatel
• Fritz Mauthner (1849–1923) – německý prozaik, dramatik, lyrik a filosof
• Vladimír Srb (1856–1916) – právník, politik, pražský starosta
• Václav Fuchs (1857–1911) – šéfredaktor a vydavatel Světa zvířat,[6] zaměstnavatel Jaroslava Haška[7]
• Alois Adlof (1861–1927) – kazatel, teolog
• Josef Pazourek (1862–1933) – vysokoškolský profesor obchodních věd a rektor ČVUT
• Alois Ladislav Vymetal (1865–1918) – český hudební skladatel
• Karel Šťastný (1865–1935) – akademický malíř
• Jaroslav Maixner (1870–1904) – sochař, řezbář a medailér
• Zdeněk Matěj Kuděj (1881–1955) – novinář, cestovatel a spisovatel
• Karel Vik (1883–1964) – grafik, ilustrátor a malíř
• Alois Dvorský (1883–1966) – filmový herec-komik
• Irene Kirpal (1886–1977) – poslankyně německých soc. demokratů
• Vojtěch Krch (1892–1966) – architekt
• Helena Rudlová(1897–1965) – pedagožka a spisovatelka
• Josef Matoušek (1906–1939) – historik, oběť nacismu
• Marie Wagnerová-Kulhánková (1906–1983) – sochařka
• Alois Jilemnický (1910–1986) – regionální historik, středoškolský profesor, novinář a spisovatel
• Jaroslav Malina (1912–1988) – skladatel a kapelník
• Karel Knaifl (1914–1988) – bojový pilot u Royal Air Force ve 2. světové válce
• Gustav Schorsch (1918–1945) – herec, divadelní režisér a překladatel
• Jiří Kárnet (1920–2011) – česko-americký dramatik
• František Lukeš (1921–1998) – kněz, spisovatel, pedagog
• Stanislav Fišer (* 1931) – herec
• Vlastimil Šubrt (1934–2013) – ekonom, spisovatel, politik ODS
• Jaroslava Jehličková (* 1942) – atletka
• Stanislav Zippe (* 1943) – výtvarník
• Ivan Jilemnický (1944–2012) – sochař
• Helena Rögnerová (* 1955) – politička, manažerka
• Iva Šedivá (* 1955) – politička ČSSD, poslankyně
• Václav Horáček (* 1956) – politik TOP 09
• Anna Čurdová (* 1962) – politička ČSSD
• Marcela Augustová (* 1965) – televizní novinářka, hlasatelka a moderátorka
• Zdeněk Lhota (* 1967) – politik ODS, poslanec
• Eva Francová (* 1968) – sochařka, fotografka a autorka kuchařky
• Pavel Kožíšek (* 1970) – iluzionista
• Tomáš Petráček (* 1972) – katolický teolog
• Josef Cogan (* 1973) – politik, poslanec
• Tereza z Davle (* 1975) – fotografka
• Michal Divíšek (* 1976) – lední hokejista
• Martin Černík (* 1976) – snowboardista
• Eva Le Peutrec (* 1980) - architektka
• Pavel Petřikov mladší (* 1986) – reprezentant v judu
• Ladislav Brykner (* 1989) – házenkář
• Oldřich Hajlich (* 1992) – herec a dabér
• Jaroslav Břeský (* 1989) – zpěvák

• Hořice
• Březovice
• Doubrava
• Chlum
• Chvalina
• Libonice
• Svatogothardská Lhota

• Miletín, Česko
• Trstená, Slovensko

• 
  Galerie kamenných plastik na úbočí vrchu Gothard
• 
  Kostelík svatého Gotharda
• 
  Kostel Narození Panny Marie
• 
  Českobratrský kostel
• 
  Sochařský park U sv. Josefa