300 zatáček Gustava Havla

• Délka tratě: 5150 m
• Šířka tratě: 7 - 9 m
• Počet zatáček: 26 (11 levých, 15 pravých)
• Převýšení: 90 m
• Směr jízdy: Ve směru hodinových ručiček
• Pole position: Na levé straně startovního roštu

• trénink: 40 motocyklů
• závod: 36 motocyklů [4]

Původní závod se jel v roce 1936 a prvními vítězi se stali Jan Lucák na Ogaru 250, Antonín Vitvar na Jawě 350 a třídu 600 pak vyhrál Schwarz na Arielu. Závody se pak opakovaly ještě v roce 1937 a 1938.

25. června 1961 se jel první poválečný ročník 300 zatáček. Jeho první závod byl závod třídy do 175 cm³, který vyhrál Václav Parus. Na startu prvního ročníku byl i František Mrázek, později žijící v Kanadě. Dalším slavným jezdcem byl František Šťastný. V roce 1963 závod vyhrál tehdy již slavný Gustav Havel. V roce 1965 se na startu poprvé objevil Bohumil Staša. Perličkou ročníku byl start vozů Formule 3, které vyhrál Vladimír Hubáček. V této době držel traťový rekord Gustav Havel, který se svou Jawou zajel čas 2:53,4 min, což odpovídá průměrné rychlosti 107 km/h.

Rok 1968 byl významným mezníkem závodu. Na startu se totiž poprvé objevili i jezdci ze zahraničí. Prvním z nich, který si odvezl z Hořic zlatý věnec, byl Ingo Koppe na tovární MZ. Ve třídě 250 cm³ pak vyhrál hořický rodák Zdeněk Bíma. Při devátém ročníku v roce 1969, se předvedli v rámci ukázkové jízdy také veteráni. I k tomuto závodu se váže jedna rarita. Anglický jezdec Peter Ward přijel na závody po vlastní ose na motocyklu Edwell, kterému bylo 54 roků. Závody rychlých motorek třídu 125 cm³ vyhrál Němec Kohlar nad svým krajanem Bartuschem o pouhých 0,1 s. Ve 250 prohrál domácí Bíma s Bočkem o 0,2 s.

V roce 1970 došlo ve dvěstěpadesátkách k hromadnému pádu v posledním kole v poslední zatáčce před cílem. Této zatáčce se říká Kudrnáčova zatáčka (Miroslav Kudrnáč v ní havaroval v roce 1961[5]). Tam havaroval vedoucí Schmidt ze Švýcarska a dále Kroon z Dánska a Češi Špak a Šťastný. Vítězem se stal později veleúspěšný jezdec mistrovství světa Teuvo Länsiovuori z Finska.

V roce 1972 byl hvězdou závodů Björn Carlsson ze Švédska. V roce 1973 se jel už 13. ročník. Padl jeden z diváckých rekordů, na závody přišlo více než 18 000 diváků. Byl překonán Havlův rekord: novým držitelem se stal Borje Nielsen z Dánska. Zajel čas 2:46,3 min, což odpovídalo rychlostnímu průměru více než 111 km/h.

V roce 1974 vyhrál Bohumil Staša 250 na Jawě a 350 na Yamaze. Startoval i Walter Rungg ze Švýcar, čerstvý mistr Evropy v jízdě do vrchu. V roce 1975, za ošklivé zimy a deště, zvítězil ve tř. 250 cm³ a 350 cm³ Roland Nilsson ze Švédska. Na startu se objevil i Charlie Dobson z Anglie. Při sedmnáctém ročníku v roce 1977 se double podařil Švýcarovi Franzi Kunzovi. Vyhrál 250 cm³ a 350 cm³. Na Kunze nestačil ani maďarský János Drapál, který poté vyhrával Velké ceny mistrovství světa. Třetí ve 250 cm³ byl Fin Eero Hyvärinen, čtvrtý Edi Stollinger z Rakouska. I tito jezdci byli velice úspěšní v MS a ME.

V roce 1978 vyhrál Edi Stollinger 250 cm³ a 350 cm³. Ve dvackách byl na startu i Rakušan August Auinger, později úspěšný v seriálech ME a MS. Při 19. ročníku v roce 1979 se v Hořicích objevila superhvězda Rolf Blatter ze Švýcarska, který závody vyhrál a na dlouhá léta se stal jejich pravidelným hostem. V 350 cm³ vyhrál Jan Bartůněk na české Jawě (proti Yamahám!). Hned o rok později vyhrál Rolf Blatter obě malolitrážní třídy, tedy komáry do 50 cm³ a dvacky do 125 cm³. Bohumil Staša ve 350 skončil třetí. Pátý pak skončil Peter Hlavatka.

V roce 1981 při souboji ve tř. 350 cm³ mezi Franzem Ledererem z Německa a Dieterem Heinenem z Belgie Lederer hrůzostrašně havaroval v Kudrnáčově zatáčce. Jeho pád viděl i Heinen, který jel za ním. Byl z něj tak šokovaný, že dojel do boxů, motorku odhodil a už nejel. Lederer však do depa odešel už po svých. Vítězství tak spadlo do klína jeho krajanovi Detlefu Karthinovi.

V roce 1982 se dočkal velkého vítězství hořický Jiří Šafránek ve tř. 50 cm³. Při 23. ročníku byl novinkou start pětistovek. Historicky prvním vítězem byl Willi Rosnick z Německa. V dalším roce už nebyly na startu padesátky, ale osmdesátky. Tady byl prvním vítězem český Sedlák. Nezapomenutelným byl pak výkon Herberta Zwickla z Rakouska ve 250 cm³, který přes obrovské zpoždění kvůli poruše po startu všechny ostatní předjel a závod vyhrál.

V roce 1985 se jel jubilejní 25. ročník a poprvé se zde objevil Ruedi Gachter. V 500 cm³ vyhrál Fischer. V roce 1986 vyhrál 80 cm³ i 125 cm³ Janez Pintar z Kranje (Jugoslávie). Třídu 500 cm³ vyhrál Slovák Pavol Dekánek. Rok nato Gachter ustoupil rychlejšímu Árpádu Harmatimu z Maďarska. Další Maďar, János Szabo, vyhrál 80 cm³. Hvězda z Balkánu, Bogdan Nikolov, sebral Blatterovi vítězství ve dvackách. V půllitrech vyhrál duel mezi Dekánkem a Hlavatkou lepší a klidnější Dekánek. Hlavatka se ale dočkal vítězství příští rok, tedy v roce 1988, kdy Dekánek chyběl. Triumf českých barev podtrhl třetím místem hořický Milan Pecen na Suzuki, kterou koupil od Dekánka. V roce 1989 se hrála československá hymna třikrát. Nejdříve Krmcovi za vítězství v osmdesátkách. Pak Ivo Hrstkovi za vítězství ve dvackách. A do třetice Pavolu Dekánkovi, který se po roční odmlce opět dostavil pro zlatý věnec. V roce 1990 se jel už 30. ročník. Ve 250 zvítězil Ruedi Gachter, v 500 opět Pavol Dekánek.

V roce 1991 byla v závodě naposledy třída 80 cm³ a vyhrál ji opět Krmíček. Naposledy se taky prohnaly po zdejší trati půllitry a ty vyhrál italský Dario Marchetti.

Následující dva roky se závody nejely kvůli nedostatku finančních prostředků – silnice tedy nebyla v dobrém a tím i bezpečném stavu.

V roce 1994 se povedlo závody obnovit. Na startu se objevily poprvé šestikila, neboli šestky, a také superbiky. Thomas Lucas v barvách HB vyhrál 250 cm³, Rudi Zeller superbiky. Favorizovaného Radka Urbance, skvělého při sobotních tréninkových jízdách, srazila na zem banalita a nedojel. Po skončení závodu byl však ke stupňům vítězů pozván také a za velikého aplausu lidí dostal i on pohár vítězů. Vítěz Zeller ho vzal uznale vedle sebe na nejvyšší stupeň.

V dalším roce přijeli kromě Urbance a Caesara i Martin Veselý, Petr Šalé, Milan Kaminski, Rostislav Nečesánek, Zdeněk Červinka, na startu stál Toni Berghammer, vynikající Franz Heller a nechyběl ani Rudi Zeller, Harry Heutmekers a Torsten Fritzsche. Po kolizi vedoucích jezdců Hellera a Urbance v závodě superbiků skončila Urbancova motorka v lese rozlomená v půli a Heller v příkopu. Závod musel být přerušen a po novém startu vyhrál Berghammer.

V červnu 1996 se pořádal 34. ročník. Thomas Lucas vyhrál 250 cm³, Fritzsche 600 cm³ a Zeller superbiky. V roce 1997 vyhrál 250 cm³ Lucas. Torsten Fritzsche si nenechal vzít vítězství v 600 cm³ a Ruda Zeller v superbicích. Dvacky vyhrál hořický Olda Podlipný a výhru potvrdil i v příštím roce. Roman Boček vyhrál volnou třídu od 250 cm³ a začal tak své suverénní vítězné tažení, které trvá až do současnosti.

V roce 1998 se zde jel i první ročník veteránů. Závody se jmenují Česká Tourist Trophy. Na startu veteránů se objevil i Ruedi Gachter a vyhrál na Yamaze. 30. 5. 1999 se konal 37. ročník "Zatáček". V šestkách vyhrál Roman Boček. Novinkou byl start třídy supermono, tedy jednoválcových čtyřtaktů. V roce 2000 porazil Bočka Janos Végh a Martin Kamenický získal pro svůj tým první zlatý věnec z Hořic.

V roce 2001 zvítězil René Knofler. V roce 2002, přesně 18. – 19. 5. se jel čtyřicátý ročník. Ve dvackách zvítězil Podlipný. Bratři Kameničtí stáli vedle sebe nejenom v první řadě na startu supermon, ale i na prvním a druhém místě. Boček byl suverénem obou nejvyšších tříd.

V roce 2003 získal věnec Marek Červený. V roce 2004 opět triumfuje ve dvackách Podlipný. Supermona vyhráli Kameničtí – Martin 1. a Libor druhé místo. Šestky vyhrál Roman Boček před Voitem. Volnou nad 600 pak vyhrál na vodě Pavel Bittner před Markem Svobodou a Jiřím Dražďákem.

V roce 2004 při čtyřech stupních nad nulou a s ledovým mrholením vyhrál Sedlo před Fléglem dakšny, Podlipný dvacky a Stefi Holz šestky. Velkou třídu vyhrál Roman Boček. Rok 2005 byl poznamenám traťovým rekordem Jiřího Dražďáka: 2:22,64 min, což je průměr 130 km/h. Dražďák vyhrál i rok 2006. V roce 2007 se konal jubilejní 45. ročník, poznamenaný požárem automotoklubu,[6] opět padl traťový rekord díky Čermákovi, neuvěřitelných 2:19 min, což je 134 km/h.[2]

V roce 2010 se na závod přišlo podívat 20 000 diváků a Jiří Dražďák udělal v „litrech" rekord tratě 2:18:200.

V roce 2011 se v Hořicích sešla zajímavá mezinárodní konkurence. Hlavně šlo o jezdce z Irska, avšak závody byly ukončeny po tragické nehodě Robina Bořkeho. V roce 2012 se závody nesly v duchu dominance Michaela Pearsona. Stejný jezdec v roce následujícím překonal traťový rekord. Se severoirským jezdcem byl spojen i další ročník. Po startu posledního závodu víkendu totiž těžce havaroval. Jeho zranění mu nedovolila pokračovat v úspěšné kariéře. V roce 2014 poprvé vyhrál český závodník Kamil Holán.